Josef Ježek, č.p. 42 : Kroniku začal psát František Mikule 18.4.1916, první opis pořídil A.Říha v roce 1929, druhý opis v roce 1961 J.Polák, třetí opis v roce 1976 pořídil Josef Ježek, plukovník ve výslužbě. Poslední stopa Mikuleho rukopisu kroniky skončila u zemřelé Boženy Stínilové (č.p.38)
Antonín Šolc, č.p. 21(75): L.P. 2000 Ježkův opis jsem doplnil za pomoci Františka Ducháčka, č.p. 17 a fotografiemi ozdobil Josef Dejmek, č.p. 26. Kroniku jsem publikoval na internetu v roce 2000 a namísto tragédy opětovně předpovídaného zániku Světa z pracně přepisovaných rukopisů kniha založená či odložená je dnes volně přístupná celému světu . Na internetu kronika dostala křídla a stala se světovým e-bestsellerem jak lze shlédnout na flag counter .
Věruška Dejmková č.p.26. spravuje archiv dokumentů kroniky
František Ducháček, č.p. 17 : přidal v doslovu co chybělo a pár dobrých rad v péči o rodnou hroudu
Jana Malá-Fejfarová , č.p.66
: L.P.2020 přidala osobní vzpomínky dcery Tampelského kulaka a sedlačení rodiny dnes
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Mikule: Obec Tample při sčítání domů v roce 1800 měla 44 domovních čísel. Podle záznamů farních měla Tample kolem r.1700 asi 180 duší.
V dubnu 1866 když vypukla Rakousko-Pruská válka jsem byl odveden na vojnu do Jičína. Po všelijakých cestách jsem se v červnu dostal do pražské vojenské nemocnice, kde jsem byl Prušáky zajat. Ze zajetí jsem utekl domů do Tample. Po válce, která skončila mírem někdy v srpnu, vypukla cholera. V Tampli na choleru během 3 měsíců zemřelo 46 osob.
V Tampli bylo při sčítání obyvatelstva v r.1870 o 100 obyvatel více než v roce 1910. Ubylo 100 lidí, města a průmyslová místa zato vzkvétají. Zvláště v roce 1870 při stavbě Severo-západní dráhy na Trutnov ubylo v Tampli několik stavení.
Původně bylo v Tampli 11 statků i s mlýnem. Louka zvaná Ohrada byla také rozdělena na 11 dílů a každý měl právo za jistou roční činži louku užívati.
Za mého
mládí v letech
1850 až 1860 neměl mimo statků a několika chalup nikdo
krávu.
Teprve po rozprodeji polí k č.p.15
Antonína
Ducháčka v roce 1870 a vyhoření
Kocourkova statku
č.p. 27 v roce 1877 přišlo pole do pachtu a bylo
možno
každému domkáři držet dobytek. Dříve
každý
baráčník se zabýval
tkalcovstvím.
V každém stavení vedle
větší světnice
byla malá světnička, či dvě, kde se pracovalo na
tkalcovských stavech. Při hospodářích
byli
v domě podruzi, kteří místo platu a
nájmu
měli povinnost každý druhý týden se
starat o
palivo a topení.
Šolc: Tample je název obce v České kotlině jedinečný. Humorná verze o pojmenování rodné hroudy bude ještě v doslovu od Fandy Ducháčka. Jistě to k pravdě má daleko ale sůl života humor nám nechybí. V latině templum označuje věštecké stanoviště, nebo také místo poradního shromáždění. Bylo by jistě zajímavé právě tento etymologický základ názvu Tample doložit archeologickým objevem.
Geologicky
Tample je na permu, vrchy
Jíva 568 n/m s Babkou 549 n/m
jsou na karbonu
prvohor. Tehdá
se Tampelskou dolinou proháněli Dimetrodoni
a
jiná pravěká havěť, po človíčkovi
nebylo vidu
ani slechu. Archeologové objevují
první lidi
našeho typu/homo sapiens kolem roku 800
000 před
naším letopočtem. Na území
České
republiky se nachází řada nalezišť:
Předmostí v Přerově, Dolní Věstonice, Pavlov,
Brno,
Koněprusy, Mladeč . První písmné
informace
však máme až o
Keltech.V 2.století před
naším
letopočtem o keltském kmeni Bójů na
našem území se zmiňuje
římský dějepisec Tacitus
, který již tehdá moudře pravil "Čím
horší je stát, tím
více má zákonů " .
Uvážlivě jsme nespěchali a první zákoník jsme stvořili až L.P.1189.
Mineralogií a permokarbonskou faunou Tample se zabývá Martin Lapačík který své objevy prezentuje na samostatné stránce facebooku.
Z Kroniky povětrnosti se zvláštním ohledem na Čechy. Proč začínáme také povětrností ? Počasí je to co ovlivní každý den naší činnost a klimatický exodus vždy přinesl stěhování národů která přepsalo mapu jejich pobytu na Zemi. Ani v našem případě to nebylo zřejmě jinak .
L.P.536 strašlivý rok (annus horribilis)
Historici se nevypořádali jak naši předchůdci v české kotlině Keltové se s námi (asi)milovali. V Tacitově Germanii je napsáno, že na počátku našeho věku , od zrození Ježíše počítaného, z Gallie(Francie) do Germanie se přestěhoval keltský kmen Boiů na území Římany latinsky pojmenované Boihaemum/země Bójů. Kým bylo před tímto stěhováním kmenů Česko obydleno není v písemných pramenech více zapsáno. Faktum jest , že na počátkun našeho věku Germánie byla obývána různými kmeny převážně germánského, avšak také keltského a slovanského původu. Kmenové a etnické složení se měnilo po celá staletí vlivem asimilace a migrace. Stopy archeologické na našem území svědčí Keltům a Čechům.
Nevíme proč ani kdy jsme se vydli na cestu k hoře Říp ale jisté je , že jsme se zde usadili a bylo to pro nás terno.
L.P. 869 s příchodem křesťanství naše písemné dějiny začínají listem papeže Hadriána II. Gloria in excelsis Deo / schválením cyrilometodějskou mise a slovanské liturgie.
Jindřich Ptáčník I. L.P.929 vpadl do Čech a na sv.Václavu vydobil tribut pasis (poplatek za mír : 500 hřiven stříbra a a 120 volů)
Na konci prvního tisíciletí prvně píše o slovanském kmeni Čechů kupec Ibráhím ibn Jákúb jako zemědělcích a řemeslnících . Prahu knížete Boleslava I (vládl 935-967) popisuje jako příjemné a bohaté město z kamene do kterého za obchodem jezdí Rusové a ostatní Slované. Boleslav I. je zakladatelem české státnosti, jeho knížectví zahrnovalo nejen Čechy a Moravu ale také Slezko, Krakovsko a Červené Hrady (Halič a Kyjevská Rus-část s Lvovem). Tento nebývalý rozkvět českého státu započal bratrovraždou sv.Václava což představovalo vymanění se z područí Němců a obnovení suverenity českého království.
Náš soubor soch je panteonem našich dějin . Socha Sv. Václava na koni před Národním muzeem je součást naší identity stejně tak socha Jana Žižky národním památníkem na Vítkově a pomník Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze. Pomník maršála Radeckého patří na Malostranské náměstí a nikoliv do Pražského lapidária už mimo jiné proto, že byl zřízen z podnětu Krasoumného spolku a veřejné sbírky . Náš slavný Čech Jan Josef Václav Antonín František Karel, hrabě Radecký z Radče je oslavován každoročně v Novoročním koncertu Vídeňských filharmoniků na který vstupenku je nutné zajistit rok dopředu. Koncert vždy takto končí , následuje stand up, opakování a odchází se zážitekem na který se vzpomíná celý život. Koncert je vysílán na Nový rok i naší TV. Zastrčení pomníku do lapidária naše dějiny ale ani bourání soch naše dějiny nemění.
Podle Kosmase a báječného vyprávění starců se dostáváme až k Bořivoji I a jeho vládě 872-873, prvnímu historicky doleženému Přemyslovci. Z Levého Hradce přesídlil na Pražský hrad který je památkou UNESCO s tisíciletou tradicí , učebnicí architektury a dějin umění.
Podle Kristiánovy legendy Bořivoj I. přijal křest z rukou slovanského věrozvěsta Svatého Metoděje. Druhý pražský biskup Svatý Vojtěch (982–997) rozšířil křesťanství do Polska a Uher. Došlo k tiché válce mezi západním a východním/slovanským pojetím křesťanství. Zprvu toliko formální náboženskou svobodu nám přinesl L.P. 1609 Rudolfův majestát.
Naše náboženství je křesťanské . Moje cesta v labyrintu víry.
L.P. 1010 v Praze na Týně (Ungelt na Starém Městě) je berní úřad který pro panovníka vybírá obecnou daň 12 denárů z rádla (cirka 8 ha).Zpočátku Tample s vrchem Jívou a Roškopovem tvoří samostatnou Královskou komoru. Jakými královskými regály jsme byli obdařeni jsme se zatím nedobrali, obvykle to bývalo právo volit rychtáře a hejtmana , právo lovu zvěře a rybaření, právo šenku. Sousední panství s tvrzemi jsou Svojkovo, nyní Svojek a Karlovo, nyní Karlov.
Tample je zaznamenána v Zemských deskách Českého království v XV. století jako součást Kumburského panství. Ruiny hradu Kumburk jsou viditelné z pražské silnice mezi Novou Pakou a Jičínem.
Krkonoše a Podkrkonoší je etnografický region rozkládající se na území nejvyšších českých hor a zahrnující Krkonošské podhůří až po linii Lomnice nad Popelkou, Novou Paku a Dvůr Králové. Jazykově se původně jednalo jazykovou česko-německou oblast. Přírodní podmínky málo příhodné pro polní hospodářství dalo na horách prvně vzniku budního hospodářství , lesního hospodářství, lovu zvěře a čižbě. Nevhodné podmínky pro zemědělství byly základem pro časný rozvoj domácího tklacovství, řezbářství, výrobu hudebních nástrojů . Folklor regionu se vyznačoval bohatou obchůzkovou čiností a později lidovým divadlem. Pro region je charakteristickou stavbou roubená architektura.
L.P. 1526 vládu nad Českým královstvím získali rakouští Habsburkové . České království jim spadlo do klína, když využili naší rozháranosti , jak názorně ukauzuje Klaudiánova mapa z roku 1518 které vévodí bohatě naložený vůz taženýný koňmi na obě strany. Naturel Čechů je takový, že nás jen tak někdo do stáda nestluče, tak jako z koček nikdo stádo neudělá. Až se bude rozmontovávat EU jako obvykle za 5 minut dvanáct se přidáme. Brexitem to vypuklo proto , že Angličan Němce ani Francouze poslouchat nebude. Národy evropské a jejich kulturu dostat pod jednu vládu je planá iluze ale hlavně není ani žádoucí. Spolupráci na úrovni ekonomické zůstane cesta otevřená. Obchod a ekonomická spolupráce je dlohodobý proces nejen evropský ale celosvětový. Zásadní změny do Evropy přijdou až s revitalizací Hedvábné stezky, náš kontinent je Euroasie. Křesťanské náboženství díky ruskému pravoslaví pokrývá většinu Euroasie.
Šlechta v české kotlině vládla 1000 let, v našem kraji byla vesměs vlastenecká a nositelem pokroku: Kryštof Harant (Pecka), Vartenberkové (Kumburk, Trosky), Čeněk z Vartenberka (Veliš, Jičín) , český kavalír nejen rodem ale i duchem J.N.František Harrach (Jilemnice, Horní Braná).
Česká
královská koruna je
nejstarším a stále
uctívaným symbolem Českého
státu.
Husitský odkaz je významnou součástí naší národní identity. L.P. 2000 papež Jan Pavel II. sejmul nálepku kacíře z Jana Husa a nazval jej reformátorem církve. Byl jsem přítomen když se to opět vzpomnělo ve Vatikánu ale k "pohrobkům Koniáše" mezi námi toto poselství dosud nedošlo. Papež Pius II. /S.Piccolomini tvrdil, že za husitů u nás každá vesnická bába znala Písmo svaté /Bibli lépe jak kdejaký farář v Itálii. Byl znalcem Čech, osobně se znal s řadou českých šlechticů , jako císařský vyslanec navštívil husitský Tábor a napsal první bestseller o Čechách Historia Bohemica. Když z vyslance se stal papežem přitvrdil jak je patrno ve vyprávění o roztržce s Čechy L.P. 1462 . Presidentské heslo Pravda vítězí které vlaje na presidentské standartě od roku 1920 je bojové heslo husitů . S tímto heslem nikdy neporažené Žižkovo vojsko nastupovalo do bitev ve kterých pětkráte zvítězili a pětkráte vyhnali křižáky papeže Martina V. z Čech. Zlatým písmem heslo bylo umístěno králem Jiřím z Poděbrad na Týnském chrámu - Staroměstské náměstí v Praze.
Pán hradu Pecka v našem kraji Kryštof Harant v panské vzpouře proti Habsburkům v čase bouřilvém při staroměstské exekuci s 27 českými pány o hlavu přišel. Zanechal nám náhled do naší civilizace v polovině milénia. O jeho cestě do Benátek, na Kypr, do Jerusaléma, Egypta a pusté Arábie si přečti zde a mnohého cenného poučení se Ti za odměnu dostane . O Řeckém národu, O původu a rozličnosti rytířův, O Jeruzalémě, O nejstarším stále živém klášteru sv.Kateřiny, O hoře Sinaj kde desatero bylo Bohem do rukou Mojžíšových pro lid zdejší předáno a ještě mnoho dalšího.
1618-1640 Třicetiletá náboženská válka postihla České země značnými strátami na obyvetelstvu, 50 procent můžů. Rabováním kulturních památek Švédy se jenom částečně ubránila Praha . Podle tehdejšího válečného práva do jejich rukou padnul největší rukopis světa Codex gigas. Drancování si neodpustila žádná ze zůčastněných armád. Pro mne je Švédská lípa skvělá gocach u Písečnice poutnímm místem které s kamarádem udělal nezbytnou opravu chátrajícího pomníku.
Jádrem národa v době po Bitvě na Bílé hoře na 300 let se stali sedláci samouci-písmáci.
Od
vrcholného středověku měl
náš politický systém podobu
parlamentní
monarchie.
Spolu s králem vládli u
nás významné
šlechtické rody
prostřednictvím Sněmu
Království Českého.
L.P.1911 Einstain udělal v Praze rozcvičku na svůj největší objev v USA
L.P.1918
Rakousko-Uherské císařství
bylo spolu s německým císařstvím a
osmanskou
říší rozmetáno
republikány.
Rusko si ještě
navíc obléklo kabát
socialistcké revoluce. Obě světové
války
přepsaly
dvakrát politickou mapu Evropy.
Jako vzpomínkový projekt se zrodila Visegrádská
skupina
. Pro spojení Baltu ,
Středozemního a
Černého moře je zde
efektivnější iniciativa Trojmoří
která vzbudila zájem USA a
Číny.
Neklamným
znakem
politického kvasu je fakt , že území
nynější České republiky během
století
sedmkrát změnilo název. Když
porovnáme učebnice dějepisu za posledních sto
let,
zjistíme, že Češi mají
nejméně sedmery
dějiny.
Obě
světové války se odehrály daleko za
humny Tample.
Belle
Époque byla rázem
vytřídána stoletím Světových
válek. Svárlivost je lidem
dána osudem a tak je možno
lidské dějiny pojmout jako
dějiny válek.
I Češi zde mají svojí stopu. V
Tampli máme z pekla válek
štěstí ,
že jsme
nikdy nezaslechli výbuchy leteckých pum
či
dělostřeleckých granátů, kolem našich
hlav
nelétaly střely z kulometů či jiných
mašinkvérů .
Na frontu první světové války však naši rodáci narukovali. Ve Svojku je pomník rodákům padlým na frontě v letech 1914-1918. Za císaře pána Franze Josefa a jeho rodinu z Tampelských rodáků život položili: Jan Dejmek, František Hadinec, Rudolf Horáček, Jan Janda, Josef Kracík, Josef Kučera, Karel Kučera, František Morávek, František Toth, Jaroslav Vinklář, Gustav Zajíc, ze Svojku to bylo dalších 22 mladíků.
Na italské frontě na Piavě byl tatínkův bratr Lojzík, šťastně přežil těžké boje v horách , hlad a zimu. Když se L.P. 1919 vrátil dědečka a tatínka nabádal aby se nedali balmutit politiky když "politika je jenom další panskej švindl o peníze."
Žalm roku 1919 (S.K.Neuman) podepisuji !
Syn prezidenta T.G.Masaryka, ministr zahraničí Jan Masaryk sloužil v letech 1915-1918 u 34.pěší divize CK armády v Haliči. Válku skončil v hodnosti poručíka s medailí za statečnost 2.třídy. Faktem je, že otec zprvu jako říšský poslanec mocnářství budoval a syn mocnářství statečně bránil když otec již "vařil jinou kaši" ? Válečné zmatky nejednou udělali z obránců království či státu zběhy a vlastizrádce. Prezident Klement Gottwald v bitvě u Zborova jako desátník CK armády statečně bojoval za císaře pána a truhlářské řemeslo chtěl vyměnit za službu vojáka z povolání. Ostatně celá bitva u Zborova je tragedií národa kdy proti sobě urputně šli Češi proti Čechům v cizích službách (Rakouska versus carského Ruska)
Ernest Hemingway po osobní zkušenosti z fronty v I.světové válce taktéž na Piavě, napsal román Sbohem armádo oceněný Nobelovou cenou za literaturu.
Věřím , že všichni ti kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřelení hned první den občany své země (Ernest Hemingway) podepisuji !
I.světová válka je matkou válečných katastrof nového století. Byl to mlýn na lidské maso který zasáhl nebývale civilní obyvatelstvo a semlel i carskou rodinu v Rusku. Utrpení válek díky účinosti nových zbraní včetně otravných látek a útokům na zázemí bitevních polí postihlo civilní obyvatelstvo dosud v nebývalých rozměrech. České království do války poslalo 1.4 miliónů vojáků a 140.000 se jich nevrátilo ke svým rodinám.
Na ruské frontě mnoho Čechů odmítlo bojovat proti Rusům , došlo dezerci 61 000 vojáků a založení Československých legií v Rusku. Proč to vzali domů přes Sibiř na místě osvobozování Čech historici obchází, stejně tak jako padlé za císaře pána a jeho rodinu a jak legionáři "postráceli "75 vagonů ruského zlatého pokladu . Stopa vede k Bance československých legií. Za přímého nástupce banky lze dnes považovat UniCredit Bank ČR (dříve Živnostenská banka).Nebyla to ani evakuace Čechů z Ruska ale válka proti Rusku kterou nikdo nechtěl. Generál Štefánik osobně agitoval legináře k účasti na Ruské občanské válce, za zběhnutí byl trest smrti. Odhaduje se , že ruské tažení nepřežilo na 4000 legionářů, hroby jsou rozsety od Karpat po Vladivostok. Legionář desátník J.K. z Tatranského pluku strávil na Sibiři 4 roky a projel transibiřskou magistrálu třikrát. Jízdní oddíl Jisker z Brandýsa měl za loupeživou bandu která znásilňuje a krade. I proto, že nesdílel "správný výklad " událostí měl svůj válečný deník zakopán na zahradě . Ano tu někde je "zakopaný pes" rozdělení Čechů minulého století na " rudé a bílé " a na monarchisty a republikány. Poslední očitý svědek leginář Alois Vocásek zemřel 9.8.2003 , jeho názory byly také nekonformní. Vyvraždění carské rodiny Romanovců byl následkem paniky bolševiků z "bílých" legionářů. Je zde ještě další velmi zajímavé vyprávění .
Jaroslav
Hašek,
pro nesouhlas s politikou Československé
národní
rady vystoupil z českého vojska v Rusku. Po
návratu do vlasti byl napadán
"vládními" legionáři pro
zradu a socialisty
pro to, že
udělal málo pro socialistickou revoluci.
Rodilý pražák a patriot zemřel ve 40
letech nad
nedopsaným světovým bestsellerem Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války v
Lipnici nad Sázavou kam "odjel" s přítelem,
malířem
Panuškou v pantoflích pouze v lehkém oblečení. Úřední
posmrtný
soupis jmění : jedny obnošené
šaty a
zimník, prádlo, tj. dvoje spodky 300 Kč,
2. čtyři
košile "obnošené" 100 Kč, nábytek
podle vyjádření paní Alexandry
Lvové
náleží jí ,peřin nemá.
Celkem
400 Kč . Jak
patrno falešné demokraty kteří se
ohání holí svaté pravdy máme jako
vši v kožichu od samého počátku republiky. Co bylo, to bude, co se stalo bude se opět dít a nic nového není pod sluncem (Bible, Kniha Kazatel)
Pomník legionářů v Jekatěrinburgu
Lidé jsou vždy ochotni zvednout hlavu aby vykročili k zářivým zítřkům i když nemají potuchy co je vlastně čeká. Od pradávna lidé spravedlnost hledaj, hlavy, prapory a hesla při tom zvedaj ale i mnohé lotroviny při tom dělaj.
V roce 1918 vypukla v Čechách demokracie .
Milan Rastislav Štefánik již 3.2.1916 zavedl k francouzkému premiérovi Aristidu Briandovi říšského poslance T.G.Masaryka s tím aby požehnal jejich společnému plánu na vytvoření státu Čechů a Slováků.
28.10.1918 Isidor
Zahradník
říšský poslanec
to doma spustil originálně. Z hlavního
nádraží v Praze železničním telegrafem
do všech koutů Čech a Moravy rozeslal
následující zprávu: Československý
stát proklamován
dnes v 11.hodin u sochy sv.Václava na
Václavském
náměstí. Odstraňte ihned
všechny znaky a
značky bývalého státu
Rakousko-Uherského.
Nazdar ! Dr.Zahradník. Na
nádraží se
mu věru zalíbilo, stal se ministrem železnic ač původně byl
katolický , později pravoslavný kněz .
Tento politický turista uzavřel karieru v jedné
z trafik tehdejších politiků
jako ředitel Hypoteční banky.
28.října 1918 Národní listy ve svém večerním vydání zvěstovali, že Národní výbor přejímá správu československého státu neboť Rakousko-Uhersko uznalo právo čechoslováků na nezávislý samostatný stát z Čech, Moravy a Slovenska. Chebsko vyhlašuje samostatnost a chce německou část Čech zachovati. Bylo to prolamování do otevřených dveří, když císař Karel I. vyhlásil svým Manifestem z 16.10.1918 reformu státu na základě sebeurčení národů.
Monarchistický náhled : Situace se rychle ujímají ti, kteří nejsou v exilu, nebo ti, kteří neodjeli do Ženevy na jednání obou křídel odboje. Objevuje se fenomén a pozdější kult – Muži 28. října, kteří se chopí moci, doslova ležící na ulici. Lid se učí nazpaměť jména Alois Rašín, Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, František Soukup a Vavro Šro- bár. První z nich Antonín Švehla sepíše doma přes noc ústavu, která ruší šlechtické tituly a znárodňuje majetek šlechty i církve. To aby republika měla něco do začátku! A také je za- vedena osmihodinová pracovní doba. To aby lid měl radost! Předsedou vlády je jmenován Karel Kramář. (Koruna Česká)
Československý stát prohlášen 29.října 1918 v raním výtisku Lidových novin .Masaryk hlásal republikánství ale chováním byl aristokrat. Usadil se na Hradě českých králů , "chalupařil" na zámku Lány a Topolčianky. S oblibou jako vrchní velitel se projížděl na koni v originální vojenské uniformě a o armádu dbal. Toť já k jeho cti vyzvedám neboť straním monarchistům a vojákům kterak bylo u nás v rodině zvykem. Zajištění hranic Českého království vojenskou silou byl nezbytný státnický čin. Masaryk se nestal na Hradě kastelánem ale státníkem který k Čechům připojil Moraváky, Slováky a Rusínce. 21.12.1918 uvedl pražáky do étosu o lepších časech ale proto, že televize ani radio nebylo tak jak doposud babička pekla vánoční cukroví , děda šel uříznout vánoční stromek a modlitba byla "zachovej nám Hospodine císaře pána..........." Slováci dál mluvili většinou maďarsky ale začaly se dít nevídané věci . Jak to bývá opět tu byly nové pořádky, pro někoho dobré , pro jiné zlé. A jak to chodí v historii dnes už František Josef I. není starej Procházka ale úctyhodný státník .
Masarykův Čechoslovakismus byl omyl jak osatně dějiny potvrdily. Byli jsme a budem ve Slovanském světě bratři Češi, Moravané a Slováci s pravlastí kdesi na Východě. Mluvíme společnou řečí s Moraváky , česky není problém se domluvit se Slováky a opačně. Po slovensky hovorim dobre, slovensky rozumiem všetko.
První legislativní normou Národního shromáždění roku 1918 bez rozpravy byl přijat zákon 61/1918 Sb. jímž se zrušily šlechtickými tituly a řády. Šlechta stratila své tradiční posty v amádě a úřadech a tím i svoje historické vůdčí postavení ve společnosti. I.pozemkovou reformou byla znárodněna většina zemědělské půdy ve vlastnictví šlechty.
Konfiskace majetku církve proběhla již L.P.1872. císařem Josefem II. Na území Československa byl majetek církvím odebírán v několika vlnách, nejprve za josefínských reforem, poté za pozemkové reformy za první Československé republiky a poté po 2. světové válce, zejména po únoru 1948.
O majetek se státem ve sporu je i nejmocnější rod německé historie.
Roku 1919 Pařížská mírová konference shchválila naší další Cestu historií. Ano jsou to události které tvoří dějiny. Přepisování dějin nemůže nic změnit ale hodně škody natropit. V Tampli dějiny neměníme ale chceme je znát . Papír nezapomíná. Z Tample nebyl nikdo v oslavovaných legiích ale našim dědům přišlo 11 a do Svojku 22 smutečních oznámení o smrti jejich synů kteří padli " za císaře pána a jeho rodinu". Jako hrdinství to tehdá vzal již málo kdo ale ani opuštění kamarádů strádajících v zákopech nenašlo všeobecných oslav. Pro vnuky krajanů kterým se dědové šťastně vrátili a na oslavu naší schopnosti udělat srandu z každého maléru douška humoru o první světové válce.
V roce 1933 se Hitler stal říšským kancléřem. Král Velké Britanie Eduard VIII veřejně sympatizoval s Hitlerem.V roce 1934 byl uzavřen Pakt Pilsudsky-Hitler a v NewYorku se konala manifestace na podporu německého fašismu.. Pomníkem fatálníhom omylu mezinárodního významu je, že pakt o neútočení s Hitlerem měl nejen Polák ale i Francouz, Angličan a nakonec i Rus. Já sdílím názor , že Rus úspěšně použil Kutuzovovu strategii pro získání času strategické operace Na Východ
V letech 1936-1939 došlo chybnou politikou neutrality ve Španělské občanské válce k další přímé podpoře fašismu. US magazín Time v roce 1938 oslavoval Adolfa Hitlera jako osobnost roku.
Hemingway se jako reportér zúčastnil španělské občanské války. Viděl na vlastní oči boje na frontové linii i následky bombardování měst a vesnic. Uvědomoval si, že fašismus je možno porazit jen s pomocí USA a demokratických států, apeloval v tomto smyslu na prezidenta Roosevelta. Předvídal, že Španělsko je pouze předehrou k mnohem rozsáhlejšímu konfliktu.
Podivná
předehra nakonec přerostla ve
válečné
šílenství světové
války
nevídaných rozměrů a holokaustu .
Druhá světová válka začala 1. září 1939 přepadením Polska nacistickým Německem a pokračovala 5. bitvou o Rusko
Rus bleskově vybudoval ocelové srdce Ruska v operaci Na Východ a Němce vyprovodil do Berlína. Rus vyklidil Berlín na několik dní také L.P.1760 za sedmileté války. Když přidám ještě 30 letou válku máme zde podivnou zálibu evropanů která poznamenala naše novodobé dějiny a naše myšlení.
Tragedií
pro nás v minulém století
byl Reichsprotektorat
Böhmen und Mähren kterou
odstartovala potupná Mnichovská
dohoda sjednaná o nás bez
nás mezi Hitlerem , Musolinim s
Francouzi a Angličany. Zradu našich spojenců (Francie a Velké Britanie) komentoval W.Churchill : vybrali jsme si ostudu a budme mít válku.... 30.9.1938
dostává Hitler darem vojenské
obsazení čs.pohraničí. Jen pro ilustraci : Hitler
nechal vydat medaili " Za zásluhy při osvobození Sudet" a
tuto medaili obdrželo cirka 1 200 000 našich německých
občanů. !? Bohužel ne každž slavík spívá dobře.
Následovala okupace zbytku Česka a brutální teror:
vysoké školy byly uzavřeny, 9 studentů
bez soudu zastřeleno, 1200 studentů odvlečneno do
koncentračních
táborů. Největšími
obětmi v Československu bylo zavraždění našich 270 000 židovských spoluobčanů.
Když jsem při návštěvě Jeruzaléma se vypotácel z památníku Jad vašem s hrůzou v očích , seznal jsem, že Žid dobře ví kdo Hitlerovo Německo porazil a komu vděčí za své přežití. Správně se rozhodli , že nikdy ovcemi již nebudou . Zajistili se silnou armádou a skvělou rozvědkou i kontrarozvědkou. Izrael bude buď biblicky rozlehlý, jak o tom sní náboženští radikálové nebo vnitřně konzistentní na současném území pokud se usmíří se svými bratraci Palestinci ale vždy to bude stát s plnou suverenitou. Nejsou v žádném vojenském bloku a stejně jako Švýcaři se spoléhají sami na sebe. Člověk může mít přátele ale národ nikdy (Winston Churchill).
Otcem odklonu anglofoního světa od fašismu nastal v květnu 1940 když se stal ministerkým předsedou Velké Britanie Winston Churchill . 10.7.1940. začala letecká bitva o Anglii do které se zapojili čeští letci v emigraci. President Beneš z Londýny začal s našimi zpravodajci odboj Čechů proti Německu .
Churchill má lví podíl na válečné koalici Anglie-USA-Rusko která porazila Hitlerovo Německo.
Vstupem US Army na Evropské válčiště až v roce 1943 byla oddálena porážka Německa. Američané byli zaměstnání válkou o Pacifik s Japonskem. V letech 1941–1943 východní německo-ruská fronta byla jedinou válečnou frontou v Evropě. Rudá armáda osvobodila Berlín 2.5.1945, Hitler se zastřelil již 30.4.1945 v bunkru pod Reichstagem když ruské tanky se nezadržitelně blížily k bunkru.
Osvobození Československa v roce 1945 od německé okupace bylo jednou z posledních událostí druhé světové války v Evropě. Součástí osvobození byla Pražská ofenzíva Rudou armádou , osvobození západních Čech americkou armádou a květnové povstání českého lidu.
Povstání nebylo jenom v Praze ale na mnoha dalších místech. Okresním velitelem Obrany národa v květnovém povstání v našem okresním městě Nové Pace byl legionář a skvělý malíř portrétista Otakar Číla. Obranu národa byla řízená z Londýna našimi zpravodajci, kterým veleli bývalý důstojníci České armády .Gestapo postupně jako aktivní odbojáře zatklo 102 důstoníků a 6 generálů které popravili v berlínské věznici P1ötzensee.
Padlých a zavražděných Čechů za
květnového
povstání je přes 8 000. Dne 8. května
1945 v
16:00 gen.Toussaint před Českou
národní radou,
v čele s Albertem Pražákem podepsal kapitulační
protokol
o stažení Wermachtu z Prahy. Waffen-SS
se nevzdali a bojovali ještě několik
dní .
Rudá armáda ztratila v Pražské
ofenzivě (6.5.-11.5.1945 ) 49.348 mužů.
Stráty US
Army při operacích v západních a
jihozápadních Čechách jsou
vyčísleny na 116
padlých.
Zachránci Prahy nebo vlastizrádci ? Jak se dostali "Vlasovci" 5.května do Prahy .
V Tampli se pokusili odzbrojit a zajmout prchající jednotku Wehrmachtu 9.5.1945 na Prklínských zatáčkách Miroslav Řehák *1920 a Václav Marek *1919 . Padli jako naši hrdinové poslední den války. Byli to odvážní chlapi, nedaleko ve Velichovkách seděl se svým štábem bojeschopné milionové amády Střed maršál Schörner. Na Krvavého Ferdinanda Hitler spoléhal.
Wermacht odstřeloval Vyškov z vojesnkého cvičiště na kopci (Kozí Horky) ještě 9.května Vyškov – srdce Hané na dlani | Facebook
Po Velichovské návštěvě proběhla evakuace Schörnerovi armády do amerického zajetí na Plzeňsku a Americké okupační zóny Německa . Velichovky, Hradec Králové, Praha očima amerického válečného kameramana.
Na základě
spojeneckých úmluv
vyhlásil 8. srpna 1945 Japonsku válku
také
Sovětský svaz a jeho vojska posílená o
zkušené jednotky, které
došly až do
Berlína, zahájily v Mandžusku bleskovou
ofenzívu. Sovětská ofenzíva na Dálném východě
představovala poslední velkou bojovou operaci druhé
světové války a spolu se svržením atomových
bomb na Hirošimu a Nagasaki definitivně vedla ke kapitulaci
Japonska.
Druhá světová válka oficiálně skončila kapitulací Japonska 2. září 1945 .
Spojenecká vojenská přehlídka v Berlíně pod velením maršála Žukova 7.září 1945
Čech, který svrhl bombu na Hirošimu. Jedním z dvanácti pečlivě vybraných a prověřených členů posádky, která svrhla 6.srpna roku 1945 atomovou bombu na japonské město Hirošimu, byl i seržant českého původu Joe Stiborik. Jeho rodiče Antonín Stibořík a Cecílie Najvarová pocházeli ze Žďáru nad Sázavou. Otec pracoval jako editor českojazyčných novin v texaském městě Granger.
Od roku 1946 jsem již tělesně přítomen a podávám osobní svědectví.
V roce 1948 jsem tahal dřevěného kačera a vysedával v houpacím kohoutu. Když jsem povyrostl dědeček jednou komusi vyprávěl, že pro mne neznámý to Pán (Klement Gottwald , předseda vlády) 25.února 1948 měl na Staroměstském náměstí v Praze projev a rozdal karty na dalších pár roků naší historie (41 let). Dědečk tehdá rozhodl , že on ani tatínek jeho kamarádům pomáhat nebudou . Bylo třeba pole obstarati když lidé opět do měst a fabrik utíkali a novou politikou omámeni byli. Prorocky pravil , že já bych se dalšího převratu mohl dočkat . Proč říkám převrat ? Proto, že naše resucitace kapitalizmu není revoluce. Revoluci naše civilizace čeká, nejedni ji vyhlíží či dokonce připravují.
Pracující lid zvítězil tak důkladně až jim práce začala vadit neméně tak jako těm kteří sedí v křeslech politiků.
Dědeček zemřel v požehnaném věku 92 let
s důchodem
176 Kč
který byl pro něho velkým překvapením proto, že jak
bejvávalo na vsích byl na vejminku. Tatínkovi se svěřil
s obavou kde
na to Pánové budou brát !
Já se Annus
mirabilis/zázračných roků
1968 a 1989 dožil. V roce 2019 mám důchod 12.136,- Kč ,
stále pracuji a proto Armádu
spásy dosud nenavštěvuji. Stejně jako dědeček si
dělám ale starost kde na to
Pánové budou brát když
důchodový fond je v mínusu a davy
migrantů máme za dveřmi. Průměrný
důchod .
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
V roce 1968
jsem zažil
rozcvičku na další změnu v poezii činovníků
nazývané Pražské
jaro .
Komunistické
Československo pokračuje ve své tradici
malého průmyslového obra a
dále píše v únoru
1968 Edward L.Linehan v The
National Geographic Magazine. ....s
14 miliony obyvatel, to znamená půl procenta počtu
obyvatel
Světa, dosahuje dvou procent světové průmyslové
výroby. Viděl jsem uhlí a železnou rudu proudit z
jeho
dolů a ocel z jeho oceláren. Stroje, zbraně,
chemické
látky, textil, boty, sklo, cukr a pivo
proudí z jeho
továren v působivém množství
.
Hovořil jsem s jedním ze stovek starých
komunistů,
který anglicky mne řekl: Tohle byl od začátku
náš sen. Nebude žádná
bída,
žádné utlačování. Nikdo
nás nebude
vykořisťovat, protože my dělníci budeme vlastnit
továrny
a statky i ocelárny. Všichni
budou mít
práci a budou šťastni
Roku
1968 Světem táhne
revoluční vlna,
byl to rok který hořel revolučním
plamenem.
Náš
programem změny roku 1968 bylo Dva
tisíce slov .
21.srpna 1968 nereformovaní ruští komunisté vedení ukrajincem Brežněvem po delším váhání a vyjednávání, vojenskou intervencí společně s dalšími státy Varšavské smlouvy (s výjimkou Rumunska ) udusili naši revoluci.
Vládní deník Rudé právo vyšel až 25.srpna, okupaci odsoudil a další léta byly pod vojenským dohledem Rusů .
Je zde důvodné
podezření, že Američan s Rusem se
dohodli každý ve své
"zahrádce udělat
pořádek".
Z pamětí novináře Milana
Sirůčka : "Koncem
července se u mne v redakci objevila zpravodajka amerického
vládního listu Washington Post, že ji do Prahy
poslal
šéfredaktor, aby odtud referovala o vstupu
sovětských vojsk do Československa. A zda nevím,
kdy to
bude, chtěla by si ještě odskočit do Jugoslávie
vykoupat
se v moři. Odpověděl jsem jí, že to si tedy hodně zaplave,
to se
přece nikdy nemůže stát. "
Mons.Josef Mixa, sekretář arcibiskupa pražského kardinála Tomáška : " Někdy v dubnu 1968 došla tajná zprávu z Vatikánu abychom se událostmi Pražského jara nenechali strhnout a nic nepodnikali, protože nebudou mít dlouhého trvání. Vatikán zřejmě znal sovětské plány. Tehdy to naším uším znělo překvapivě pesimisticky, zakrátko se tato zpráva ukázala nanejvýš pravdivou." (Boha neokecáš, str.53)
Situace v roce 1989 opět zrála na velkou změnu. Tentokrát i Rus začal s reformou svého systému, nazývali to perestrojka (přestavba).Gorbačov přestal podporovat ortodoxní komunisty a děly se nevídané věci . Dnes Rus hledá odpověď na otázku zda Gorbačov byl neúspěšný reformátor nebo zrádce. Podstatné je, že Gorbačov odmítl zachování systému za cenu krveproltí.
USA nasadily v roce 1989 proti Ruskému bloku na podporu disidentů Open Society Foundations s obří finanční podporou
Do akce nastoupil také Vatikán, 12.listopadu 1989 byla papežem Janem Pavlem II v Římě svatořečena Česká princezna Anežka Přemyslovna, zvaná Česká. Delegaci 10.000 českých poutníků vedl arcibiskup pražský kardinál František Tomášek. Přímý přenos ze mše svaté z Vatikánu vysílala česká TV. Středověké proroctví slibuje , že svatořeční Anežky zajistí mír v Čechách.
17.listopad 1989 Situační zpráva Stb Praha o studentech oslavujících Mezinárodní den studenstvaČeskoslovensko Václav Havel pohromadě neudržel, po dvou neúspěšných kolech prezidentské volby, 20.7.1992 odstoupil. Slovakexit se stal realitou vypovězením poslušnosti federálních složek na Slovensku a Deklarací o svrchovanosti . Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem rozhodli, že džina nenávisti z lahve nevypustí a vyjednali přátelské rozdělení federace 26.srpna 1992 v Brněnské vile Tugendhat a první leden se stal novým státním svátkem.
1993 Česko-Slovensko sametový rozvod napsal Thomas J.Amercrombie v září 1993 v The National Geographic Magazine ..." V prvních hodinách roku 1993 zaplnili ulice Bratislavy jásající Slováci aby oslavili nezávislost, jíž se jim nedostávalo tisíc let. Češi, po desítky let dominantní partner v manželství z rozumu, přijímají rozdělení bez radosti . "
Stát po roce
1989 již
po třetí v tomto století
přerozdělil majetek .
Znárodňování a
zestátňování
po roce 1948 vyměnil za privatizací a ve
velkém rozsahu proběhly také restituce.
Činovníci to
nazvali tento proces změny revolucí a
proto,
že netekla krev
tak prý sametová.
Živou
vodou pokropená
podnikatelská aktivita přivodila v roce
1989
resuscitaci kapitalismu. Vykvetl nám
jakýsi
plevel české
cesty nazývaný tunelářství.
Králem tunelářů je Viktor
Kožený který mimo jiné
zašantročil naší námořní
flotilu . Ani rozebrání na
šrot Poldi
Kladno a mnohé
další většinu národa
nenadchlo.
Rozčarování a ztráta
důvěryhodnosti politiků
začala v roce 1997 a Václav Havel to
nazval blbou
náladou.
Nová mantra nových
pořádků /tržní
hospodářství přineslo mnohým toliko almužnu
k přežívání na periferii společnosti. V
centrální vyvařovně
mají také prý
problémy, nezadrhlo se to jenom nám. Svět
nemá problém nasytit chudé ale
bohaté ( Matka
Tereza)
Došlo k
ocenění našich
válečných veteránů ze
západní
fronty. Bratranec emerit. plk.Vojenského
historického
ústavu Jiří
Šolc zdokumentovla činost
našich výsadkářů a
zpravodajců v knize Po
boku prezidenta (
Edvarda Beneše) a několika dalších
knihách.
Obrodila se česká oligarchie .
Ano
ve Světě kde vládnou peníze jsou
to oni co
mají odpovědnost uvést věci do
pořádku,
práci mají stále
nedokončenou .
Česká šlechta jako držitel noblesy každého národa se začala opět činit v nápravě věcí veřejných. Naše dílo dělá naše společná práce od dělníka po knížete. Bartoňové z Dobenína se umí s námi velkoryse podělit o svoji perlu Kladského pomezí , hrabě Zdeněk Sternberg (zemřel 19.1.1921 ve věku 97 let) byl průvodcem na svém hradě, kníže Karel Schwarzenberg je významným politikem, Kinští dělají muziku pro věřejnost na svém zámku pod heslem Kde je láska k lidem tam je i láska k umění .
Na přelomu milénia hodnocení Desetiletí duchovní obnovy vyhlášené kardinálem Tomáškem v roce 1987 vyznělo rozpačitě. Já jsem občasnou docházku do kostela a čtení Bible jako milostný dopis obnovil. K některému z proudů křesťanství se hlásí drtivá většina z 1 467 438 deklarovaných věřících hlásících se k církvi nebo náboženské společnosti (tj. z 13,89 % obyvatel) v České republice. Dominantní postavení zde má Římskokatolická církev, k níž se při sčítání lidu v roce 2011 přihlásilo 1 083 899 obyvatel (tj. 10,26 % populace České republiky.
Vystavěli jsme nové chrámy - chrámy konzumu , obuli jsme si kola aut , stravujeme se ve fastfoodech , volně cestujeme na Západ. Žijeme v naději když se nám nepovedl socialismus s lidskou tváří, že to vyjde s kapitalismem s lidskou tváří . Je jenom na nás kdy se vypořádáme s konzumerismem který devastuje naši krásnou , bohatou zem i to nejcenější co máme to je zdraví. Na životadárné půdě našich otců máme řepku pro bionaftu, fotovoltanické elektrárny, kukuřici pro bioplynky, logistická centra na dovoz jablek z Chile... Stratili jsme soběstačnost ve výrobě potravin což musíme neodkladně napravit. Stěhování národů vždy začalo hladomory .
Jsem přesvědčen, že když jsme zvládli feudalismus s Habsburkem, socialismus s Rusem tak i ten kapitalismus s Američanem také zvládneme. Já osobně dávám přednost vlastní cestě ale nájezd připrchlíků (ti který "prchají" za lepším životem) do Evropy bude nutné zastavit společně ! Obhájci ilegální migrace by měli povinně číst světový bestseller Douglas Murray: Podivná smrt Evropy než začnou žvanit nebo lhát. Žijí v omylu nebo jsou podplacení . Mládež má řádně studovat nebo učit se řemeslu namísto pouličních kraválů a poučování starších kteří cosi prožili a vybudovali. Jinak se vpřed nepohneme ale hrozí nám úpadek a mláděži degenerace která své rodiče , dědečky a babičky neuživí.
Zabředli jsme v konzumerismu a propadli sobeckým požitkářství, stejně tak jako všechny vyspělé země naší civilizace. Neřešíme skutečné problémy které odmítáme pojmenovat. Výkřiky " to je bordel" slušnější chaos k nápravě nestačí. Naší elitě neodpovědně promíjíme zběhnutí k světavládě když manifestačně rezignovala na obranu státní suverenity. Oslabování státní suverenity vede k výmazu Česka z mapy Světa.
Přátelství s ruským medvědem jsme vyměnili za přátelství s americkým bisonem který má stejné nemoci jako my. Ze strážního psa na Němce máme být strážním psem na Rusa. Západ je rozpolcen a navíc nám nevěří. Získali jsme pouze zdvořilostní uznání ale ve skutečnosti jsme byli odzbrojeni a vystvani na milost a nemilost silnějších. Stále platí Kdo nechce živit svoji armádu bude muset živit armádu okupační.Nepatrné zálohy dědečků z dob všeobecné branné povinnosti nedocvičených pro nové zbraně a nové válčení jsou dalším hříchem odpovědných . Očekávat nápravu od politiků, kteří to mají na svědomí je bláhovost.
Opět se rozhořela tisíciletá válka světa křesťanů a světa islámu. Vlajky islámského státu vlají v Bosně a Kosovu. Naše první obranná linie - Řecko je na kolenou a druhá obranná linie - Jugoslávie je rozmetána Mistry chaosu .
Stát si propachtovaly politické strany kterým vládnou jejich bosové, nicméně skutečná demokracie je možná .Co se týká všech musí být také všemi řešeno a bez možnosti opravy chyb a omylů v jednání správců věcí veřejných /politiků referendy to nejde. Neutralita Českého království či republiky na základě všelidového referenda musí být nejen ústavně garantována ale zajištěna silnou armádou a domobranou švýcarského vzoru . Dobrý stát nemůže být eldorádem partajních bosů ani byrokratů v cizích službách. A proč připomínám království. Nejstabilnější a nejlépe fungující jsou Evropské monarchie.
Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme lépe, kdo je kdo. Kdo byl slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točil s větrem, otoči se s větrem vždy. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, neměl žádnou; člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví (Karel Čapek)
Čeština má krásné a výstižné slovo Vlast které znamená vlastnit kulturu ve svém jazyce, teritorium, měnu a armádu. Jsou to insignie suverenity státu ktetré dosud držíme. Bohužel dá se i říci, že již horko těžko přidržujeme, když dokonce i mnozí z nás je zpochybňují a ničí ekonomickým a politickým nátlakem na přijetí eura, zrušením všeobecné branné povinnosti , aplikováním do našeho právníhom řádu nařízeními a směrnicemi EU které jsou v rozporu s našimi zájmy a bez demokratického vyjádřeného souhlasu národa !
Člověku duchovnímu jest vlast jevištěm ducha jeho národa.Historická otázka Tample zda do kysela brambory vkládat, či brambory ke kyselu přikusovat vyřešena nebyla , což neseme statečně. Nadále máme svoje živobytí to je životodárný zelený drn (pole, louky,les). Brambory a obilí na poli , houby v lese nám stále rostou.
Tample se Svojkem jsou od počátku v přátelském soužití a tak bez problému jsme nyní úředně ve Svojku ale srdcem nadále v Tampli. My s naším mostem přes Tampelačku a č.p.21 v Tampli a č.p.75 ve Svojku jsme tak od stavby železnice a úpravy toku Tampelačky. Asi i proto jsem vyznavač švýcarské demokracie a neutrality. Volit zvolené partajními předáky k řádné správě věcí veřejných nestačí. Pokud se v České kotlině nepodaří nastolit demokracii s referendem o zásadní otázce přežití čeká nás přetahování mezi místodržiteli a národem na místě budování svobodného suveréního státu. Tu je náš program doslova titánský. Sdílím názor Winstona Churchilla : Člověk může mít přátele ale národ nikdy ! Aktivisté cizí moci kterých bylo a je u nás vždy dost nás přesvědčují o správnosti omezování naší suverenity když naše přežití je založeno na obnovení suverenity ! Moje pojetí referenda: pouze zásadní otázky orientace státu a sociálního smíru k potvrzení vyjedaného kopromisu v parlamentu. Odmítnutí referenda není nic jiného než strach uzurpátorů moci před vůlí většiny národa. Absence projevů odpovědných k zásadním problémům a absence kvalifikovaných vyvážených komentářů je semeništěm mediálního smogu a šíření nenávisti
Proměny státoprávního uspořádní posledního století v grafickém přehledu na časové ose v závěru.
Československo jako republika vzniklo jako jeden z následnických států reálné unie Království a zemí v Říšské radě zastoupených , obecně známé jako mocnářství Rakousko-Uherské kde president Tomáš Masaryk byl říšským poslancem.
České králoství (1085-1918) je starší než anglické i francouzké. Nemusíme ani riskantně volit z lidu prostého, máme v rodu Vratislavů z Mitrovice přímé potomky prvního českého krále. Posledním ryze českým suverénem na našem královském stolci byl Jiří z Poděbrad . Jeho Mírové poselství můžeme s hrdostí podepsat a proto na středověkém "konci Světa" jeho památníku s úctou i obdivem jsem se poklonil.
Jazyku mateřského, květnatého a melodického užíváme s potřebnou hrdostí a péčí. Čeština má rank 76 z celkového počtu 255 jazyků kterým jako mateřtinou hovoří více jak jeden milion lidí. Jen menšina národů má vlastní stát a jazyková mapa Světa názorně prozrazje kolonizaci planety Evropany.
Společnost je orientována na blaho jednotlivců. Hodnotami jsou tolerance a ochrana přírodních zdrojů, krajina je zušlechtěná tísiciletou prací předků ozdobená množstvím kulturních památek včetně památek zapsaných na listině celosvětového dědictví. Jsme přírodní krásou oplývající zemí rozhleden protkanou sítí 43 075 km turistických cest po kterých je radost si vyšlápnout. Projít vše je delší než obejít zeměkouli po rovníku což dělá 40 075 km. Můžeme navštívit také mnoho mystických zákoutí naší krásné Země.
Moc je decentralizovaná, založená na demokracii. Když Čechy nemá někdo rád, dá nám nejčastěji nálepku národa kacířů . Čert je u nás oblíbenou postavou našich uměleckých zkratek života. Umění je nespoutané, improvizované. Zobrazuje rozkoš, fantazii, barvy, přírodu, zvířata, plodnost, individualismus, vzpurnost a odbojnost. V hudbě basový doprovod převažuje nad melodičností, hudba je rytmická s nepravidelnými improvizovanými rytmy, témata textů mají široký záběr. Tanec je neorganizovaný a bujarý. Oblékání je kreativní, individuální, barevné, sexy, odráží osobnost. Sexuální morálka je liberální, na sex je pohlíženo z hlediska různých účelů, chování je flexibilní, individuální, nevyhýbá se rozkoši. Naturel Čechů je takový, že nás jen tak někdo do stáda nestluče, tak jako z koček nikdo stádo neudělá.
Jaroslav Hašek potěšil Svět bestsellerem Osudy dobrého vojáka Švejka za Světové války . Kniha je přeložena do 58 jazyků . Hašek dal nejen nám recept jak se vzepřít vrchnosti s humorem. V newyorské knihovně je zapsán mezi 150 spisovateli kteří ovlivnili Svět.Vzhledem k tomu, že v Bibli je téměř všechno ale ve Švejkovi úplně všechno byli Češi povinováni virtuální muzeum i Fórum Švejkum stvořiti.
Jaromír Vejvoda Svět potěšil hitem století Škoda lásky který byl hrán v ulicích Prahy poslední noci tisíciletí a stále patří do repertoárů největších orechestrů Světa . Hudbu univerzální to jazyk lidstva máme dobře zmáknutou.
Znalost přírody je mimořádná. Mattioliho Bylinář byl česky v Praze vytisknut již v roce 1562 a na vsích býval v mnohých domácnostech proto, že léčitelství bylinami bylo základem venkovské mediciny propojené s přírodou. Propojení s božím tvorem včelou nám dodává přirozené moudrosti a pokory.
Včelaření, houbaření , zahrádkářství a kynologie (+ lovecký pes) jsou národní koníčky, jsme včelařská , zahrádkářská a chatařská velmoc , spojení s přírodou jsme dosud nestratili.
Národním fenoménem je naše Cestovatelství o nás kteří se rádi vracíme domů. Učíme se od jiných národů. Archiv Hanzelky a Zikmunda kteří projeli s naším Tatraplánem Afriku-Ameriku (22.4.1947-1.11.1950) a Tatrou 805Evropu-Asiji (22.4.1959-1.11-1964) je svědectvím o světě který už neexistuje ale také o kvalitě našich osobních a nákladních aut. Naše auta značky Škoda proslavil jako cestovatel František Elstner.
Národní divadlo je reprezentativní scénou České republiky a symbolem národní identity. Poprvé otevřeno 11.6.1881 premiérou Smetanovy opery Libuše, komponované začátkem sedmdesátých let pro tuto příležitost.
Národní muzeum je ozdobou Václavského náměstí v Praze i pomníkem naší kultury a 200 let našeho muzejnictví. V eSbírce si z postýlky můžete prohlédnout 115 464 sbírkových předmětů našich dějin.
Krásu našich žen obdivuje celý Svět Sexuálním idolem století v roce 1964 se stala naše Olga Schoberová . První českou femme fatale Růženu Brožovou zvolila Paříž v roce 1910.
České a slovenské stavby století (1918-2018) jsou pomníky našeho vyspělého stavitelství.
Vědecká činnost a bádání v celém spektru poznání lidstva je na světové špičce .
Vladimír Remek zastoupil Čechy jako třetí národ na Světě který vzlétl do vesmíru, do Vemíru jsme vyslali 4 družice .
Taktovku
pokroku a
blahobytu lidstva
drží vědeckotechnický rozvoj.
Zastávám názor, že
povaha člověka se za celé psané dějiny nezměnila.
Zásluhy na růstu
blahobytu si nezaslouženě přivlastňuji činovníci v
politice, moji hrdinové jsou ale na
polích v
továrnách ,
laboratořích a stavbách
které mění Svět.
Mezinárodní kosmická stanice live
je létající pomník technologického pokroku a mírové spolupráce lidstva
Jak jsme na tom u nás v Tampli:
Vlaky jezdí Tamelskou dolinou od roku 1871.Můj každodenní pohled stejně tak jako dědečka i tatínka na parní stroj ohromné síly to zdroj , navíc samochod posunul naše myšlení k pokroku. Karlovy Vary byly železnicí připojeny k světu techniky nastejno a renomovaní historici tuto tuto událost označují jako počátek zlatého věku Karlových Varů. Dráha/železnice nesmazatelně poznamenala Tampelské údolí a náš vztah k technologickému pokroku. V sytému ČD se jedná o trať 040 z Chlumce n.C. do Trutnova o délce 102 km. O železnici ještě douška v závěru o Dopravní revoluci která mění naši celou Zeměkouli v jednu vesnici.
Železniční
stanice Tample
Odjezdy
vlaků
V roce 2012
proběhla
generální rekonstrukce železniční
stanice
Stará Paka. Současně se provedla kabelizace
sdělovacích a
zabezpečovacích kabelů v úseku
Stará Paka
– Roztoky u Jilemnice. Následně byly
v Tampli
zrušeny mechanicky ovládané
závory
obsluhou zastávky. K poslední službě na
zastávce
Tample a k uvedení automaticky
ovládaných závor přejezdů
do provozu došlo 6. září 2012.
Historie dráhy pro nás začíná rokem
1871, ale v té době tu zastávka ještě
nestála, lidé využívali 2,5 km vzdálenou
stanici Roztoky u Jilemnice. Samotná zastávka Tample
byla vystavěna a zprovozněna až za druhé světové
války a to v roce 1943. Zastávka byla zprovozněna
zároveň jako závorářské stanoviště
nedalekých přejezdů a závorář zde prodával
cestujícím jízdenky . Od roku 2005
jsou cestující odbavováni průvodčím ve
vlaku.
Jezdíme
vlakem
Št'astné
cestování vlakem
přejí Tampeláci, vozíme se vlakem už 150 let.
Počítadlo
návštěvnosti zastávky Tample
běží od
6.10.2019 .
V
popředí
Antonín Šolc autor
aplikace
Jezdíme vlakem a e-kroniky
Tample s počítadlem návštěvnosti
na Flag counter zjistíte, že naše zastávka neunikla pozornosti velmoci a tygru ve Světě železnic ani USA !
Zastávkopedie Česko má 2873 železničních stanic a zastávek
u Tampelské zastávky uvidíte historickou
jízenku a stav zastávky v roce 2016 bez obsluhy (v
mých 70 letech)
Křížem krážem po kolejích mojí domovinou (Podkrkonoší a Český ráj)
Tample
byla elektrifikována v roce
1926.
Tample držela krok i s tímto
technickým pokrokem , když
všeobecná elektrifikace
Českých zemí začala v roce 1920. Za
mého
dětství byly již všechny domy
elektrifikovány.
Vodovod byl zaveden v roce 1939 do místní právě dostavěné školy, v pořadí třetí, dále pak pro č.p. 7 a č.p. 66, kadibudky ze dvorků se začaly stěhovat do domů a reinkarnovat na WC.
První telefon v Tampli byl v kuchyni hospody u Krausů, přirozeném i geografickém středu obce , někdy kolem roku 1950. Byla to takzvané veřejná telefoní stanice která nesloužila k dnešnímu nekonečnému tlachání ale k přivolání lékaře pokud někdo onemocněl tak že musel ulehnout, k přivolání pana faráře k poslednímu pomazání a někdy i k pomoci zvěrolékaře pokud otelení nemohl hospodář zvládnout sám. Železnice a pošta používali pro spojení také telegraf který byl nejblíže na železniční stanici v Kruhu, dnes Roztoky. Pošta pro Tampli byla původně v Kruhu, nyní je ve Staré Pace, která je křižovatkou tří železničníchn tratí.
Každý dům v Tampli od roku 1998 má vedle telefoní přípojky koaxiální podzemní kabel nejen s internetovým připojením ale i kabelovou televizí. Jedemme opět jako s železnicí první ligu v technickém pokroku.
Na přelomu tisíciletí jsou ale pevné telefoní stanice nahrazovány mobilními telefony. Fenoménem moderní komunikace přelomu milénia se stal bezesporu mobilní telefon. Na startu v roce 1987 to byla "kilová cihla" nyní krabička o 100 g která se vejde do dlaně a hlavně nepotřebuje žádné připojovací kabely. Vedle mluveného slova přenáší také krátké písemné zprávy, fotografuje, naviguje etc.V roce 2009 je v Čechách více mobilů než obyvatel, i s kojenci na 100 obyvatel máme 124 mobilů. Skvělí chlapíci kolem Steve Jobse dali Světu báječný iPhone nad kterým nejen vrstevníci Grahama Bella ale i dnešní senioři žasnou. Stále efektivnější je propojení mobilních telefonů s celosvětovou sítí počítačů -internetem. Moje vize (ale nejen moje ) o hybridu osobního počítače s mobilním telefonem a jeho masovém rozšíření historie rychle dohání, v roce 2010 vedle iPhonu máme také chytré telefony dalších výrobců.
Radio
je dnes v nejen
každém domě ale i v autě , svobodný poslech je
samozřejmostí.. Začali jsme vysílat L.P. 1923
jako třetí země na Světe. Když jsem se narodil
rádio bylo v domech několika fanoušků
HiTech hraček. Pro mne bylo ponejprv
radio mluvící
bedýnka od které byla do zahrady natažena
asi 80 m
drátová anténa. Moje
dětská mysl tehdy řešila hlavolam, jak
tím
předlouhým drátem se
dostávají cizí
pánové do
naší chalupy a copak je na těch
poudačkách
které vyprávějí pro dědečka
a tatínka
tak zajímavého?
Vynález si nechal Nikola Tesla
patentovat v roce 1911. Kolem roku 1960 jsme to tajemství
rozlouskl a kamarády ohromoval krystalkou
kterou jsem si sám sestrojil . Dnes mám
rádia celého Světa v
telefonu na internetu.
Kino/biograf
V našich zemích se první
filmová projekce
konala v Karlových Varech roku 1896. Na přelomu
milénia to začali roztáčet Báječní
muži s klikou v Praze. Do Tample kino
dorazilo kolem roku 1950.
Kino bylo
v budově
školy,
každý týden byl nějaký film. O
tuto
oblíbenou zábavu se nejprve jako
promítač staral
pan Josef Vaňouček, kterého nahradil František
Ludvík. Před filmem běžel cirka 20 minut Československý
filmový týdeník
( dobový koktejl obrazového
zpravodajství a
propagandy.) Po shlédnutí mého
prvého filmu Tarzan
jseme druhý den s kamarádem
Milanem
Horáčkem (č.p.48) skákali po
olších u
potoka jako opice.Televize naše kino
stejně
jak
naše divadlo poslala na smetiště dějin.
Televize, tento anglický vynález z roku 1926 , dorazila do Tample v roce 1953, chodilo se k Zikšovým (č.p. 20) dívat na televizi jako na biograf. Televize měla tehdy černobílé malé obrazovky a první aparáty byly s elektronkami. Příjem byl pouze jednoho programu, vysílání bylo zprvu pouze několik hodin denně. Vysílalo se živě a noviny nezveřejňovaly program ale podávaly zprávy o včerejším vysílání. Televizory jsou nyní s polovodičovými prvky a velkým barevnými obrazovkami, není problém přes satelit v Tampli se dívat na celodenní televizní programy vysílané nejen v Evropě ale i v zámoří . Na počátku sledovala celá vesnice jednu TV a na přelomu milénia má řada domácností TV pro každého člena domácnosti, rozmítěných na různých místech kde si sleduje každý svůj program jako kulisu další činnosti, např. při práci v kuchyni.
Většina obyvatel Tample, jakož i celých Čech po večeři sedá k této zázračné bedýnce a sleduje v přímém přenosu obrazem i zvukem události z domova i z celé planety Země. Lidstvo se brouzdá po blízkém vesmíru, viděli jsme v televizi šlapat americké kosmonauty po Měsíci a dálkově řízené vozidla bez posádky projíždět se jak po Měsíci tak po Marsu.
Osobní
počítače (PC) další
fenoménem světa techniky
se staly
velkými
pomocníky člověka v duševní
práci až
na sklonku 90 let.
Počítání je jenom
dílčí
stránka činnosti počítačů. Počítač je
především interaktivní
encyklopedie ,
nástroj komunikace a náš
digitální mozek. PC
reinkarnovaly v tablety (počítač s dotykovými
obrazovkou)
kolem roku 2010. PC je téměř v každém
domě.
Internet dodal počítačům křídla. První www stránka byla vytvořena v CERNu Tim Bernersem-Lee v roce 1991, dnes jich lidstvo má přes miliardu. Prvně u nás připojení k internetu získalo České vysoké učení technické v Praze s univerzitou v Rakouském Linci v roce 1992 . Kronika Tample má svoji www od roku 2000.
Veškeré vědění lidstva se z knih, novin a časopisů stěhuje do svojí elektronické podoby. Na internetu můžeme číst ze svého pokoje v novinách a časopisech celého světa. Samozřejmostí je, že všechny světové firmy prezentují svoje výrobky v elektronických prospektech, je možné přes Internet na druhém konci světa již řadu výrobků i nakupovat. The World Almanach 2000 jsem měl od vložení do virtuálního nákupního košíku někde v Americe na www.amazon.com za 7 dní na svém stole. Na Amazonu Vám také prodají elektronickou knihu Kindle , spíše knihovnu a můžete si svých 1600 knih nosit stále ve své kapse. Na Internetu najdete nyní téměř veškeré poznání lidstva, je zde samozřejmě i největší encyklopedie světa - 32 svazková Britannica: www.britannica.com s odezvou, rychlejší než listování v papírové knize. Můžeme ze svého pokoje také pozorovat Vesmír přes vesmírný dalekohled obíhající již 10 let kolem Země - Hubble Space Telescope, či potulovat se po Pražských věžích. Na významných místech světa jsou live camery, kterými kdykoliv se můžete stát pozorovateli planety Země. Mimořádně názorný přehled o vývoji počasí dávají satelitní snímky vývoje oblačnosti nad jednotlivými kontinenty,….etc.
Internet jako nástroj šíření informací mají kazisvěti jako problém . Původně to byly knihy které inkvizitoři pálili, pak přišlo rádio. V roce 1924 prezident republiky amnestoval poslech rozhlasu a dovoz radiopřijímačů ze zahraničí pod podmínkou získání Koncese na udržování a provozování přijímací radiofoní stanice. Za německého protektorátu za poslech zahraničního rozhlasu byl dokonce trest smrti. V současnosti (L.P.2017) kazisvěti mají na paškálu svobodu internetu . Přes ústavně proklamovanou svobodou slova tvoří nástroje cenzury internetu a šikanace jinověrců.
Historie internetu v Česku se
píše od roku 1990.
Tample má svoji www od roku 2000 se
skvělým rankem stovek
návštěvníků ročně. Pokud
naše ves a internet budou existovat
jistě kdosi klikne Tample. E-kronika
Tample je
naše svědectví dostupné
celému Světu
díky internetu.
Věda a technika lidstvo posunula za století fantasticky, Jules Verne byl pokořen . Fakt, že v roce 1903 vzlétl člověk poprvé eroplánem do vzduchu a v roce 1969 první člověk přistál na Měsíci je toho názorným a přesvědčivým důkazem. Poudačkám ctihodných členů královských vědeckých akademii z počátku století se na jejím konci smějí žáci v národní škole. Například let předmětů těžších vzduchu byl dlouho považován za nemožný. 1783 se vznesl první horkovzdušný balon bratrů Montgolfiérů . Prvními vzduchoplavci byly ovce, kachna a kohout. I kosmos si lidstvo osahávalo bázlivě když jako první kosmonaut v roce 1957 vzlétla fenka Lajka.
Sociální a ekonomický obraz Tample se zásadně změnil
Obec po stránce urbanistické (s výjimkou zániku Vlkova) se za celé století téměř nezměnila, po stránce sociální a ekonomické však zcela.
Místní obyvatelstvo je přestárlé, škola velmi pěkná a zánovní budova ( podrobněji u č.p.32) pro nedostatek žáků již více jak 40 let nevyučuje. Když tatínek začal chodit v roce 1917 do školy pamatoval se na 64 spolužáků, téměř z každého stavení posílali školáčka. Tzv.měšťanka byla pro Tampeláky ve Svojku a Roztokách. V roce 1900 podle Ottova slovníku naučného měla Tample 383 obyvatel, 67 domů a mlýn s pilou.
Řada
domů jsou
rekreační chalupy obyvatelů
měst.Česko má pověst chatařské a
zahrádkářské velmoci.
První odliv obyvatel vesnice do
města
v rámci
počátku průmyslové revoluce
zaznamenává
v roce 1870 již pan F. Mikule. V roce 1900 u
nás žila
plná polovina obyvatel ve městech a v roce 2008 již tento
stav
se týká celé
naší planety Země.
Charakter vesnice se definitivně
mění v letech 1950-1960, kdy vesnice
popsaná F.
Mikulem se radikálně proměňuje, systém
zemědělské
malovýroby zaniká, ničení
přírody je brutální , cena je nepřijatelná
.
Blahobyt v České kotlině v uplynulém století stále rostl.
Zemědělská půda je obdělávána Agrodružstvem vlastníků se sídlem v Libštátě. Jedná se o právního nástupce socialistického Jednotného zemědělského družstva. Dobytek po domech se již nechová, kravín družstva je ve Svojku a Libštátě.
Zemědělská výroba nabrala charakter průmyslové výroby, těžká fyzická práce je nahrazena stroji, kterým už dávno naše políčka pro ruchadla bratranců Veverků nevyhovují. První brázdu novým ruchadlem vyorali bratranci za kovárnou v Rybitví roku 1827. Byla to tehdá revoluce v obdělávání polí. Já jsem asistoval strýci při orání poslední brázdy pluhem a koněm na Lhotkách v roce 1958 .
Narodil jsem se na samém závěru zemědělské malovýroby představující pro podhoráckou chalupu trakař, kosu, hrábě, kravku ve chlévě. Cep dnešní zemědělec zná pouze z muzea, mlátička snad ještě někde rezne zapomenuta ve stodole . Na závěru XXI.století naše pole ovládly traktory Zetory na místě koní. Žně, původně záležitost obyvatel celé vesnice se staly záležitostí několika kombajnů.
Naše výsledky v zemědělství na přelomu milénia : Na 1.071 ha zemědělské půdy drobných vlastníků v katastrech obcí Tample, Svojku, Libštátu a Bělé v družstvu bylo zaměstnáno kolem 120 obyvatel našich historických obcí. V roce 1999 družstvo vyprodukovalo 755 t pšenice a to na 171 ha, 400 t ječmene na 114 ha, 32 t ovsa na 9 ha, 118 t lnu/stonku a 11 t semene na 28 ha. Na 112 ha polí byly pěstovány pícniny, na 39 ha kukuřice jako krmivo pro dobytek. Ostatní zemědělská půda byly převážně louky a pastviny, doplňkově v malém se pěstovaly brambory ale také mák a hrách pro vlastní spotřebu, pro farmacii ostropestřec.
Krajina byla zemědělsky diverzifikována podle pradávných zkušeností našich předků.
Agrodružstvo vlastníků – ADV Libštát se v roce 2009 stalo součástí DS Agro Libštát s.r.o. V roce 2011 klasická zemědělská výroba byla utlumena , výměra zemědělské půdy se zmenšila na 899 ha a výroba byla přeorientována na monolulturní produkci pro potřebu bioplynové stanice v Libštátě která je závislá na státních dotacích. Bohužel tato cesta je chybná ale na našem kousku Země je stále možná náprava, ornou půdu je stále možné u nás obnovit. Horší stav je ve Světě. Planeta ztratila za třicet let třetinu své orné půdy mnohde nenávratně. To předznamenává katastrofu , zdravotní a sociální tragédie pro všechny jak tvrdí Bernard Bertrand
Lov zvěře je u nás na přelomu milénia následující:
Moje včelaření.
Tample
je částí obce
Svojek v Libereckém
kraji. Puvoár
kulturního a spirituálního centra
rodného
kraje má Nová Paka, více se
dozvíte v Novopackém
muzeu v expozici spiritualismu .
Koláturou patří Tample do farnosti Roztoky, Vikariát Jilemnice, Biskupství královohradecké.
nejstarší mapa Tample je Katastrální mapa z roku 1842 (Císařský stabilní katastr)
Císařský
stabilní katastr rozlišuje
okrové role, šedé lesy, sytě zelené zahrady
, zelené louky, světle zelené pastviny,
karmínové zděné budovy, žluté
dřevěné budovy, hnědé cesty, modré vodní
toky a plochy Identifikace domů není podle č.p. ale podle čísel stavebních parcel.
Naši sousedé na internetu : Svojek , Roztoky, Bělá, Nová Paka, Stará Paka, Jilemnice, Lomnice nad Popelkou,
Turistický
průvodce po okolí Tample Pro
zážitkovou turistiku mám v Tampli jednu roubenku k
pronájmu.
Každých 20 let se objevuje nová technologie která mění náš Svět. Poločas rozpadu politických struktur jsou dvě generace a civilizace 2000 let. Druhé milénium od narození Ježíše Krista máme za sebou a jsme na pokraji zániku věku víry který rodí věk založený na vědění.
Příběhy našich domů
Zde se podívej kdo dům vlastní
Číslování drží pořádek vzestupných čísel od Roztok, horního konce k Bělé, dolnímu konci Tample. Pokud pan Mikule užívá pro výměru korce, pak se jedná o starou českou plošnou míru asi 1/4 hektaru, přesně 0,2877 ha.
Historické domy do roku 1810, či jejich přestavby mají čísla popisná do čp. 44, jak bylo uvedeno v obecní knize na vybírání daní. Život a stavění domů v Tampli pokračovalo dále až k čp. 66.
Podle Tereziánského katastru z roku 1774 jako majitelé původních 11 Tampelských statků jsou zapsáni: Martin Podzimek,Adam Podzimek, Eliáš Paczelt, Jiřík Ducháček, Jan Prášil, Jan Petráků, Petr Prášil, Adam Šanda, Adam Vinklářů, Tobiáš Zikeš a Tobiáš Klikar. (fassi číslo 777 pro Panství Kumburk a Úlibice Tereziánksého katastru Českého království Národního archivu v Praze)
Jak to bejvávalo, když naší dolinou nevedla železnice najdete v Císařském stabilním katastru který rozlišuje okrové role, šedé lesy, sytě zelené zahrady , zelené louky, světle zelené pastviny, karmínové zděné budovy, žluté dřevěné budovy, hnědé cesty, modré vodní toky a plochy , různobarevné lemovky hranic se sousedními obcemi. Identifikace domů není podle č.p. ale podle čísel stavebních parcel . V Tampli bylo tehdy pouze 9 zděných domů, ostatní byly roubenky
Tample je rozprostřena v malebném údolí potoka Tampelačka , v podůří Krkonoš
Tample a Svojek z ptačí perspektivy v roce 2000
Původní Tampelská pazderna však byl dům č.p.34 u mlýna.
Šolc: V roce 1951 je nadále dům ve vlastnictví rodiny Zikšových. Dům je užíván k trvalému bydlení.
Šolc: V roce 1951 je dům nadále obýván rodinou Mejsnarových. Dům je užíván k trvalému bydlení.
Dům slouží k rekreaci rodiny Cábových, trvale bydlících v Ústí n./L.
Č.p.8 bylo též stavení ze dřeva u malýho Janouška od roku 1860.
Ježek: zde žil i Pavlíček Janoušků připomínaný u domu č.p. 2.
Šolc: V roce 1951 je znamenáno, že dům je prázdný, v současné době užíván pí.Štychovou.
Od roku 2005 chalupu vlastní David Pacina z Jilemnice. Chalupa slouží ke komerční rekreaci. Pokud se chcete do Tample podívat, zřídit si základnu pro výlety do Krkonoš a Českého ráje klikněte www.ceskehory.cz
Č.p.12 byla nejlepší chalupa v Tampli. Původní potok tekl místem, kde jsou dosud znatelné “svojecké hony”, u chalupy k potoku se prostíralo pole a luka, z okna viděl majitel pod chalupou několik korců dobrých polí a luk. Dráha v roce 1870 prokopala nové koryto potoka hned pod chalupou a tím celý pozemek od chalupy odřízla a přístup pro potok a dráhu docela znesnadnila tak, že majitel půdu za potokem prodal.
Když jsem při tomto čísle tak musím popsat jistou událost. Asi v roce 1800 obýval chalupu Ducháček, kde se říkalo u Lánských.Měl bratra Jakuba, který se doma oběsil. Měl být pochován na starém krchově v Roztokách, protože císařský patent Josefa II. nařizoval, že i samovrazi mají být pohřbeni na hřbitově. Dolní Roztoka, Kruh, Prklín a Karlov se proti tomu postavily na odpor a nechtěly na žádný způsob oběšence pohřbít na hřbitově. Došlo to tak daleko, že přišlo vojsko z Jičína a za jeho asistence měl být Jakub zvaný Lánský na starém hřbitově pochován. Když ho nesli, šel lid po polích podle cesty a házel na průvod kamení Před statkem Zikšových došlo k první srážce lidí s vojskem a u hřbitova ještě k větší. Lid měl hřbitov obsazený a nechtěl pohřební průvod tam pustit. Při protivení lidu měla hlavní slovo Lída Prokůpková z Prklína, mladá a svobodná. Při srážce s vojáky dostala pažbou přes oči následkem čehož časem oslepla. Protože Prokůpkovo na Prlíně patřilo ještě Tampli, připadla slepá Lída k výživě a opatrování obce Tample. Chodila, vlastně byla voděna dle rozvrhu po domech a podle daní od 1 do 14 dnů vyživována. Zemřela asi v roce 1868 moc stará. Ačkoliv byla slepá, stále předla na vřeteni len, sobě veškerou správu oblečení opatřila, prádlo si čistě vyprala.
Ještě před stavbou dráhy postoupil Ducháček chalupu starší ze dvou dcer Barboře, která se provdala za Prokůpka z Kruhu, Ducháček si pro sebe a ženu vymínil výměnek. Prokůpek dům prodal Antonínu Hudskému, který po náhlé smrti Ducháčka o žních 1866, se snažil Ducháčkovou/Lánskou všelikými ústrkami z domu vypudit. Dokonce nabádal svého švagra Kmínka aby Lánskou za odměnu otrávil. 10 let po smrti Ducháčka, Kmínek nakonec celou věc na muzice veřejně udal. Druhý den přišel ke mně jako starostovi strážmistr četnický Bayer z Nové Paky, hned šel ke Kmínkovi na Vlkovsko kde bydlel, věc vyšetřil a zaslal soudu. Za tři dny jsem dostal vyzvání soudu vykopat rakev s Ducháčkem/Lánským. V ustanovený den se dostavila komise a sice soudní adjunt Topol, zapisovatel Machytka, Dr.Keizlar a Kozinka a já s Josefem Dejmkem. Rakev byla již nadobro zetlelá, jenom v hlíně pod rakví byla vtlačena lebka, třísky kol lebky, na krku černý hedvábný šátek, zbytky žeber, holení kosti v hlíně zatlačené a všude sucho. Komise nechala dát hlínu zpod lebky do láhve , pak hlínu z míst kde byl asi žaludek do jiné láhve, dále ještě hlínu od noh a dalších dvou míst hřbitova. Láhve byly odeslány do lučebního ústavu v Praze. Za krátký čas přišel posudek, že Ducháček/Lánský byl otráven velkou dávkou arseniku. Hudský byl předvolán k soudu do Nové Paky a odtud odvezen k soudu krajskému do Jičína. Zatím Hudská děla vše možné aby Kmínka obrátila. Když byl Kmínek jako svědek k soudu povolán, opil se mluvil nesmysly, vyšetřující soudce ho nechal zavřít a po vystřízlivění znovu vyslýchal. Kmínek ale lhal a pletl vše dále. Hudský byl po 6 měsíční vyšetřovací vazbě v Jičíně nakonec pro nedostatek důkazů propuštěn. Kmínek bral od Hudských potají všelikou podporu. Když Hudský zemřel rodina se odstěhovala do Roškopova.
Ježek: Za mého mládí číslo 12 obývali staří Hamáčkovi, dřevěné stavení bylo již velmi staré.
Ještě horší osud než slepá Lída měl za mého útlého mládí jakýsi Tonda Hadinec, řečený koktavý. Byl ochrnutý na nohy i ruce a koktal. Byl vyživován po číslech a od domu k domu byl převážen na trakaři, byl ukládán po chlévech , nikdo ho nechtěl do světnice.
Šolc: V padesátých letech byla chalupa obývána rodinou železničáře Zdeňka Plíhala, bydlel zde ještě důchodce František Hadinec. V roce 1973 dům zakoupen J. a B. Štěpánovými. Dům slouží k rekreaci.
Č.p.13 je chalupa asi v roce 1780 od Hudských, po něm Ducháček-Krejčů odtržena od Šandova statku č.p. 15 asi ve výměře 5-6 korců.
Ježek: Chalupa byla dřevěná, čelem do středu obce. Za mne tam bydleli Ducháčkovi, přestěhovali se ze statku čp.56. Když se Julča Ducháčková vdával mnoho pekli až se rozdoutnal trám zazděný do komína. Ráno před svatbou chalupa vyhořela. Byl jsem u ohně, snad to bylo v roce 1927. Myslím, že novou stavbu zajistil nový majitel Nechanický.
Šolc: V padesátých letech v chalupě bydlela rodina dělníka Bohuslava Dejmka, Dejmkovi zde bydlí dosud.
Č.p.14 je dřevěný barák bez polí, bydlí v něm rodina Haasova, předtím Šolcovi.
Ježek: Haas, truhlář byl ve dvacátých letech jediným analfabetem v Tampli, podepisoval se třemi křížky. Dobře truhlařil, nábytek, židle, stoly ,lavice byly od něho těžké ale k nerozbití.
Šolc: V padesátých letech v chalupě pan Haas stále bydlel, nyní zde bydlí rodina Hrubých.
Č.p.15 je zbytek bývalého statku 120-130 korcích měřícího. Asi v roce 1840 dědili statek bratři Josef a Antonín Ducháčkovi po polovici. Starší Josef dostal pole se stavením, mladší Antonín si měl postavit. Antonín si vzal vdovu po zemřelém rychtářovi Skrbkovi z č.p. 44. Pole která měl u statku pronajal po kusech a bydlel u svojí manželky v č.p. 44. Při choleře v roce 1866 zemřel u svého švagra Jáchyma Křížka ve Svojku na choleru.Pole po svém otci Antonínu Ducháčkovi dědila jeho jediná dcera Jindřiška, která se vdala za rolníka Antonína Kužela z Prklína. Ten pole ”Šandovu hrobku” rozparceloval a v roce 1870 prodal. Na těchto polích stojí nyní č.p. 61, 62, 63, 64. Statek č.p.15 přišel v roce 1867 do dražby, pole nad č.p. 55 ponechal sobě po dražbě řezník Josef Mládek a pole nad Korbelářem č.p. 9 druhý kupec Petrů Josef.
Asi v roce 1780 byla majitelkou byla majitelkou celého statku č.p. 15 Šandová, vdova. Tenkrát v Tampli vedl hlavní slovo a měl velikou moc Christián Rieger, majitel mlýna v Tampli. Byl vrchním rychtářem, vedl také obchod s plátny, byl to zámožný člověk. Ten měl u Šandové půjčené peníze, ta nemohla vrátit a tak přišel statek do prodeje. Rieger jako majitel od statku odtrhl pole na Vlkovsku, dal nebo prodal je Ducháčkovi a ten sobě za statkem vystavěl nynější č.p. 13 a oženil se do toho. Bratr tohoto Ducháčka koupil od Riegra celý statek. Oba bratři Ducháčkové sloužili u Riegra jako čeledínové.
Šandová, když se měla ze statku s dětmi vystěhovat, šla do šatní truhly, vzala tam svatební zlatý čepec, šla pak na své bývalé pole, uhodila čepcem do brázdy a proklela pole na věčné časy. Ke statku tenkráte přináležel celý kopec Hrobka, nyní patří mnoha majitelům.
Syn Šanda sobě po prodeji statku sobě vystavěl č.p.54, rodina Šandova však úplně vymřela.
Ježek: za mne v č.p. 15 žili Hadincovi.
Šolc: V padesátých letech žila v čp.15 rodina rolníka Stanislava Hadince, rodina Hadincová zde žije dosud.
Č.p.16 byl barák bez polí. V roce 1870 sobě majitel František Šolc s půlí s Antonínem Ducháčkem z č.p.15 zakoupil 7 korců polí a přistavěl si stodůlku.
Ježek: za mne tam žil jeho syn Josef Šolc, krejčí. Říkalo se tam u Šolců na vršku. Starý dřevěný domek vyhořel a majitel postavil nový , zděný.
Šolc: V padesátých letech tam žila rodina dělníka Josefa Šolce, nyní tam bydlí Hadincovi.
29.července 2000 se v č.p.16 šenkovalo a bylo publikováno toto vydání Tampelské kroniky. Pršelo jen se lillo a tak jsme museli od kytary u táboráku pod přístřešek, kde jsme to probrali od Šumavy k Tatrám.
Č.p.17 byl barák s loukou u stavení. V letech 1870-80 tam bydleli Fejfarovi, potom Ducháčkovi.
Ježek: V mých letech byl již domek kamenný, měl již nějaká pole, neboť majitel měl stodůlku a choval krávu.
Protože Ducháčků bylo v Tampli mnoho, říkalo se zde u “U Kikiváků” , to snad byl zkomolený název pro jakési vdolky větších rozměrů.
Ve světničce bydlela jakási žena, nevím jestli byla příbuzná, říkalo se jí “kulatka”
Ducháček: Prarodiče jí říkali Frantina. Nebyla příbuzná.
Podle sdělení na záklopovém prknu přestavěli v roce 1871 dům Ducháčkovi. V roce 1911 barák znovu upraven. Světnice a síň postaveny z cihel a nad celým domem položena nová pozednice s krovy a taškovou střechou.
Od roku 1902 zde bydlel František Ducháček, syn rolníka z č.p.56 (1877-1941) s manželkou Pavlínou rozenou Jebavou z Víchové (1880-1962). Doma tkalcovali a děda také pracoval v dílně na výrobu střešních tašek a jiného zboží z betonu u švagra Krause v Bělé. V chlévě měli krávu.
Narodil se jim syn František (1903-1987)-můj otec a dcera Božena, která si vzala Františka Másla, syna Marie Šolcové č.p.75. Máslovi bydleli v Čisté u Horek, František Máslo byl význačným řezbářem.
Otec František Ducháček (1903) tkalcoval a později pracoval u dráhy v Královci. V roce 1935 se oženil s Jiřinou Šparlinkovou ( 1911-1989) ze Štítů na Šumpersku. Po Mnichovu se otec vrátil do Tample, pracoval na dráze ve Staré Pace a matka byla v domácnosti, později pracovala v Jednotném zemědělském družstvu. Chovala se kráva a drůbež.
V roce 1935 se narodila sestra Dana(+2001) která žila v Bystřanech u Teplic, má syna Antonína a Jiřího.
Já jsem se narodil v roce 1940. Mám tři dcery, Jitku, Radku a Šárku. Žil jsem s manželkou Alenou v Kutné Hoře a pracoval u dráhy v Kolíně a v Nymburce .
Od roku 1978 jsem vlastníkem domu, který jsem rekonstruoval na trvalé bydlení ve svém důchodu.
V roce 1999 při výkopu kanalizace v nivě Tampelačky v hloubce 0,95 jsem objevil pozůstatky ohniště a střepy keramické nádoby. Jedná se o archeologický nález asi z 15.století.
25. dubna 2009 jsme se
s manželkou Alenou
přestěhovali z Kutné Hory do Tample, tohoto č.p.
Dcera
Radka (má syny Stanislava a Jana) bydlí
v našem bytě v Kutné Hoře -
Sedlci, Jitka (děti
Veronika a Josef) bydlí také
v Kutné Hoře -
Žižkově a Šárka (děti Johanka a
Štěpánek)
v Církvici u Kutné Hory.
Č.p.18 byl barák a něco louky u stavení, patřil Štěpánu Šolcovi.
Ježek: Dřevěný domek byl těsně pod silnicí. Byla zde otevřena první škola v Tampli. Ve velké světnici byla třída a v malé bydlel učitelský.
Šolc: Dům byl zatížen nesplácenou hypotékou, byl opuštěn a jako demolice na základě rozhodnutí soudu v Nové Pace byl dům v roce 1939 zbořen. Pozemky od obce koupili za 2.108 Kč Ducháčkovi z č.p.17.
Č.p.19 majitel Antonín Klikar přikoupil také pole od Šandova statku. V této době je majitelem Josef Koudelka, původem z Kundratic. Jeho zemřelý otec byl výtečným hudebníkem, chodíval v letech kolem 1880 hrát až do Ruska.
Ježek: dřevěný, s podezdívkou, dobře udržovaný domek podél silnice s hlavní světnicí ke středu obce. Stavením v těchto místech u silnice se říkalo Na rynku.
Šolc: V padesátých letech zde žila rodina důchodce Františka Koudelky, nyní je dům již zbořen.
Č.p. 20 je barák bez polí, od roku 1900 majitel Dejmek zvaný Kofroň.Barák byl malý a chatrný.
Domek 12.6.1926 vyhořel a byl znovu vystaven synem Antonínem Dejmkem.
Šolc: V padesátých letech dům obýván rodinou Jana Zikše, nyní rekreačně rodinou Hadincovou.
V popředí: Alois, Josef, Marie, Antonín, Anna a Pavlína Šolcovi
Č.p.21/75 chalupa za vodou, nejdříve Fejfarova a od roku 1900 Šolcova. Od roku 1870 patří ke Svojku.
Ježek: Majitel Šolc byl řezbář samouk. Do kostela v Roztokách dělal betlem. Udržoval v Tampli Boží muka a sochu svatého Antonína.
Šolc: Domov je pro nás posvátný chrám kde se nejen rodil život ale i končila naše pozemská mise rozloučením s nejbližšími a s modlitbou na rtech se odcházelo tam odkud není návratu. Zde jsem prožil v náručí maminky a babičky nejkrásnější období života , zde započala moje Cesta.
Svět mého dětství mizí jak obláček v dáli a tak podávám svědectví pokud by jste o něj stáli.
Koláturou naše panství U Šolců za vodou o dvou chalupách, hájem , polem a loukou náleží do farnosti Roztoky u Jilemnice, kde také ukládáme do rodinného hrobu na historickém hřbitově v Roztokách naše kosti, v novější době popel.
Zprávy ze Světa
nám
přinášelo rádio a
vandrovníci (
pocestní kramáři,
dráteníci,
sklenáři ale i žebráci a
kočující
cikáni). I zaznamenali jsme , že cosi za humny se
v
politice chrulo, opět se zjevili spasitelé a
nové
víry zvěstovatelé, kteří chtěli zas a
opět
přinést svobodu a blahobyt aniž
byli žádáni.
I k Šolcům za potokem v Tampli se to
chrutí
doškobrtalo a změnilo náš život.
Naše
chalupa byla postavena jako fortelné velké
stavení
, je celozděná původně s břidlicovou
střechou. Podle
kamenné desky zazděné
ve štítě byl dům postaven v roce 1830.
Původně se
mělo jednat o mlýn, vyprávělo se, že konkurent,
tehdejší tampelský mlynář
Christian Riegr
podnikatelský plán Fejfarovým zmařil
rychlým odkoupením pozemku, přes který
by měl
jít náhon.
Na západní části naší zahrady býval na potoce proti chalupě dědečkova bratra Lojzíka č.p.22 (nyní Ludvíkovi) u železničního přejezdu splav, odkud byl náhon k tampelskému mlýnu v č.p.33. Břehy potoka byly porostlé vysokými olšemi, potok byl plný pstruhů. Pstruhy jsme chytali do ruky, když se ukrývali pod kořeny pobřežních olší. Potok, velká to ozdoba celého Tampelského údolí, odděloval naše pozemky kolem domu od obce a proto to bylo a je U Šolců za vodou.
Vedle chalupy stála roubená stodola rovněž s břidlicovou střechou, k chalupě bylo něco přes 3 ha luk, polí a lesíka, převážně ve Svojeckém katastru. Hranice mezi katastry jde původním korytem potoka a tak naše chalupa byla v roce 1870 administrativně přičleněna ke Svojku, kde má č.p. 75.
Střed celého domu tvořila velká prostorná síň/chodba od vstupních dvěří v průčelí domu k zadním dveřím do dvora. Byla zde babičina jarmárka/spíž , udírna a strojní odstředivka na mléko k výrobě másla. Podlaha byla z velkých kamených dlaždic, byl zde i v létě chládek a proto zde stávaly konve s mlékem. Domovské právo v naší síni měly vlašťovky které zde pravidelně hnízdily. Dvůr tvořil z jedné strany přístavek s horním chlévem a z druhé strany stodola.Východní větší část domu byla velká světnice, kde dominovala zelená kachlová kamna s obytnou pecí, kde byla dvě lůžka. Vedle kamen byla pumpa na pitnou vodu, kamna měla medenec to je zásobník na stálý ohřev vody. Půlmetrové kamené zdi a umístění domu v meandru potoka dávají tušit zámysl postavit dům jako pevnost.
Na peci stál vždy hliňák s kváskem na kyselo, které se často u nás vařilo. Recept na pravé krkonošské kyselo je přílohou kroniky.
Na západní straně domu byla světnička, kde za mého dětství měl dědeček a babička takzvaný vejminek, neboli doživotní bydlení a zaopatření otopem, stravou a jinou potřebnou pomocí. Dále byla komora, kde byly skříně se svátečním oblečením, potraviny a vůbec veškeré cennější věci. Také zde byl složený velký betlem asi se 100 figurami , dědečkova největší řezbářská práce, který se o Vánocích dával do velké světnice k vánočnímu stromu.
Půda byla veliká a poschoďová, zvláštní část tvořila sušárna a sklad koření, neboť babička byla lidová léčitelka a kořenářka.Proto lékaře naše rodina neznala. U nás se také hodně sušilo ovoce, křížaly z jablek a švestky, samozřejmě na kyselo muselo být nasušeno dostatek hub.
Při drobného zemědělství se vždy přivydělávalo, dědeček Josef Šolc (nar.1862) doma tkalcoval a tatínek Antonín Šolc (nar.1910) zedničil, ve všech okolních vesnicích postavil nějaký dům. Když byl tatínek v učení řemesla u pana stavitele Jana Šíra v Nové Pace docházel denně 8 km pěšky, když na to 3x v týdnu navazovala pokračovací škola, vycházel z Paky ve 20:00 a doma ještě musel přiložit ruku k dílu. Zemědělské hospodářství dědečka vyžadovalo nasazení celé rodiny 24 hodin denně 364 dní v roce. Chovali jsme kravičky na mléko a máslo, na poli se pěstovalo obilí a brambory. Ve chlévě bývalo až 5 kusů a proto byl každý kousek trávy pečlivě sekán . V rodném listě mají tatínek i předci po otcovské linii psáno rolník, římskokatolického vyznání. Dědeček rodinu vedl podle desatera božích přikázání, politika se u nás nevedla. Zastáváme názor , že politika je jenom další švindl mocných o peníze. Ostatně jak známo selské rebelie byly v roce 1680 a 1848. Zrušením poddanství stav rolnický získal částečnou svobodu .
Pradědeček Jan Šolc přišel do Tample ze Žďáru a bydlel v Tampli ve vlastní chalupě č.p.22. Prababička Eleonora Jírová se narodila v Tampli č.p.39, vyprávělo se, že její maminka byla vyššího stavu , když odešla z domova s prostým chalupníkem, byla odvržena. Příběh z Chalúpky do chaloupky v Tampli je romantický . Hrad Krakovec byl pravděpodobně založen roku 1381, za rok jeho dokončení se nejčastěji uvádí rok 1383, kdy byla vysvěcena kaple. Jíra z Roztok, křivoklátský purkrabí a oblíbenec krále Václava IV., vedoucí královské huti, si na nízkém skalním ostrohu vystavěl sídlo nemající do té doby obdoby a které též v mnoha směrech předběhlo svou dobu. Krakovec byl samotným Jírou nazván Chalúpka. Po letech republikánství a demokracie opět vypukl boom hledání šlechtickývh kořenů a naše rodinná sága ožila.
Panstvo mělo vždy své vyvolené, ale i šafáře , sluhy i uprchlíky. Rozhlédni se a uvidíš, že se nic nezměnilo v hledání "tažných koňů" mocnými. Biblické doporučení Opatruj mne chlebem podle potřeby abych přesycen neselhal ani abych z chudoby nekradl (Kniha přísloví 30:9) jsem na mojí Cestě životem ověřil jako spolehlivý kompas i policistu.
Emancipace lidu dělného tak jako šlechtě tak novým mocnářům biče z rukou nenávratně vzala. Dnešní vědomosti lidu dělného s ohledem na neobyšejný pokrok vědy a půmyslové výroby přerozdělil reálnou moc .
U chalupy byl ovocný sad a zelinářská zahrada. Pokud byly nějaké přebytky , především domácky vyráběné máslo jezdívalo se prodávat na trh do Nové Paky. Na první pohled idylka, ale ve skutečnosti k doslova horskému terénu našich pozemků dřina ráno od svítání do večerní tmy. Když dědeček tkalcoval jednou za týden až 14 dní chodil s plátnem a pro forotu pěšky až do Hermanových Sejfů/Rudníku u Hostinného. Tampelští tkalci chodili společně, vycházeli vždy kolem půlnoci, aby v 06:00 hodin stáli před faktorem. Dnes do Rudníku se jezdí pro Švejkovu Kontušovku a dalš mlsy z hor.
Než tatínek jel ráno “půlšístkou” ( 05:30 ) za prací musel stát na dvoře trakař trávy pro kravičky, které se už hlásily. Výrobní nástroje tvořily kosa, srp, hrábě, vidle, motyka, rýč, cep, dopravním prostředkem pokud se nevystačilo s loktuší byl trakař . Polní orbu nám dělal soused pan Jaroslav Dejmek ze Svojku č.p. 73, který měl koně. My jsme mu chodili vypomáhat o žních a bramborách, tatínek panu Dejmkovi také přestavěl chalupu. Kdyby vývoj kráčel postaru, převzal bych hospodářství nebo na přání dědečka šel do katolického semináře.
Při hlavní cestě naproti chalupě stála kovárna která byla pro mne obdivovaným kadlubem techniky. Do vlastní kovařiny jsem se přimotal až když jsem povyrostl a byl v prvním učení řemeslu-sedlačení u svého strýce na Lhotkách. Strýc měl velké hospodářství, za první světové války byl u císařské kavalerie rytmistrem. Naučil mne jezdit na koni , na poli s koněm pracovat a prošel se mnou celý zemědělský rok. Poslední brázdy pluhem a koněm jsme orali v roce 1958 .V kování koní v sousedním Velkém Vřešťově jsem byl již jakýms pomocníkem.V Lanžově jeden rok jsem chodil do školy, cesta přes Miřejov byla krásná , 3 km pěšky poli a lučinami. Pan farář Václav Kubát si mne na hodině náboženství našel a při odpolení škole mne vždy počastoval obědem na faře ( můj twitter+vine 23.7.2015) která je naproti škole. V místním kostele Sv.Bartoloměje jsem sloužil jako ministrant ranní mši. Abych to všechno stačil musel jsem vstávat jako řádný hospodář se svítáním. Jezdectví a koní jako kratochvíle si užívám až s vnučkou.
K převzetí hospodářství tradičním způsobem ale i pro katolický seminář jsem byl připraven . Změna poměrů v zemědělství ale i celé společnosti se ukázala pro tento způsob obživy bez perpektivní. Na základě dědečkova rozhodnutí jsme naše políčka osázeli lesem abychom nemuseli do kolchozu v Čechách nazývaném Jednotné zemědělské družstvo. Kolektivní zemědělství se zachovalo v izraelských kibucech. Do životopisu jsem napsal původ dělnický (tatínek vstoupil do zaměstaneckého poměru u Okresního stavebního podniku ve Vrchlabí kde začal jako polír/zástupce stavbyvedoucího na Krkonošských boudách ), bez vyznání (ateistický pohled na svět se mne jevil pokrokovým). Jako nejistý ateista jsem ve svých 15 letech pochodoval do Vojenské školy Jana Žižky v Bratislavě omámen sliby verbířů, že se mohu stát pilotem. Nebe je naše moře bylo heslem nejenom našich hrdinů ale i mojím.
Od tatínka jsem převzal a opatruji Bibli, dědečkovu dřevořezbu Ježíše a Sv.Josefa abych si připomínal duchovních opor svých předků. S vděkem jsem přijal , že Bůh přes převeliká to mámení mne nakonec dohonil. Seznal jsem, že každý malér můžu zvládnout když bude na mé straně štěstí které je v rukou Božích . Bibli jsem začal číst jako milostný dopis Boží.
Od roku 2000 je
rodná
chalupa ve
vlastnictví
rodiny Pečených z Prahy a jako mnoho
dalších domů v Tampli slouží
k rekreaci. Těší mne,
že naše
chalupa stále žije a je o ní
řádně
pečováno.
Já do Tample jezdím každý rok
"dobít si
baterky". Starám se
v Roztokách na historickém hřbitově o
rodinný
hrob
a pozemky za dráhou, kde lesničím.
S výjimkou
velké louky jsem vše v roce 1995
osázel
smrkem když jsem vykácel přestárlý sad
.
https://www.youtube.com/watch?v=VxDD-v4tBog
Říha: Asi v roce 1927 byl na místě lávky postaven most, na který platila Tample, Svojek a oba majitelé chalup po čtvrtině.
Ježek: Mezi jmenovanou chalupou za dráhou a Tampelskou chalupu rovněž za dráhou č.p.65 na stráni při strouze ke mlýnu od splavu byl a možná ještě je kámen na památku smrti pruského vojáka z války 1866. Stalo se to takto. Tamplí procházel menší oddíl pruského vojska, nocovali v Kocourkově statku č.p. 27. Zde před statkem se dva vojáci vsadili, jestli trefí dalšího vojáka, který šel za potok na záchod, byli však překvapeni, že se to podařilo. Co bylo dále není známo.
Krajem Dejmkova lesa, k jejich statku na kopci a dále do Svojku byla pěkná pěšina, dnes již neexistuje. Chodili jsme po ní do Svojku do konzumu nakupovat, babička na mne vždy pamatovala s nějakým bonbónem a tak jsem ji vždy rád doprovázel. Smírčí kříž na památku o zbytečné smrti neznámého pruského vojáka s jehož existencí si nebyl Ježek jist, byl v roce 2000 znovu objeven při vlastivědném průzkumu vnukem Františka Ducháčka z č.p.17, Josefem Hájkem.
Chalupa slouží k trvalému bydlení, její Svojecké č.p.je 74. Bydlí zde Zdenička Ludvíkova se svojí maminkou, vdovou. Hospodářství se zde také už dávno nevede,roubená stodola je zbourána, Zdenička jezdí do fabriky v Pace.
Zdenička Ludvíková (nar.1948), bývalá tampelská knihovnice, mě půjčila Ježkův opis kroniky, který je základem mého, v pořadí již čtvrtého opisu Tampelské kroniky.
Č.p.23 Dřevěný barák u silnice, majitel Antonín Tuž přikoupil pole od Ducháčkova statku č.p.26.
Ježek: Rodina se s Tample odstěhovala asi v 30.letech a začala vést obchod se zeleninou v Jilemnici. Nový kamenný domek vystavěl Jaroslav Kracík z č.p.52.
Šolc: V padesátých letech v domě bydlela rodina železničáře Jaroslava Kracíka, nyní zde bydlí paní Rozporková.
Č.p.24 je statek s 63 korci výměry. Majitelem před 100 byl Adam Ducháček, byl nějaký čas rychtářem a šenkoval. Prý se tam hodně holdovalo moku Gambrinovu. V letech 1850 až 1870 byli majitelé Hadincové, od roku 1900 Karel Militký, do Tample přistěhovaný, který byl starostou obce v letech 1922-1928.
Šolc: V padesátých letech zde bydlela rodina rolníka Karla Militkého, nyní zde bydlí Šturmovi.
Č.p.25 byl statek asi 60 korců. V roce 1870 při stavění dráhy se zde začalo šenkovat. V roce 1874 majitel statku František Fejfar postoupil hostinec mimo stodoly nejstaršímu synovi Josefu Fejfarovi. Sám sobě vystavěl na své roli nový statek, nynější č.p.66 a převezl tam ze vsi stodolu. Josef Fejfar v roce 1893 přistavěl sál.
V roce 1860 hostinec vyhořel. Na návštěvě byli právě rodiče manželky, Křížkovi ze Svojku. Spali pod střechou, byli probuzeni až když ke schodům pro oheň nemohli. Nejdříve skočil František Křížek a zabil se, jeho manželka se těžce poranila a zemřela si za týden.
Od roku 1900 patřil hostinec Václavu Krausovi, který se přistěhoval do Tample z Tužína.
Ježek: Hostinec se v mojí době stal střediskem Tampelské kultury. Již dříve se zde hrávalo divadlo ale v letech 20.-30.tých rozkvět divadla vrcholí. Jeviště stavěné na soudcích od piva a několika kozách se modernizovalo, dostalo novou oponu a další dekorace. Hrálo se uvnitř a v létě na louce u potoka. Byly hojné návštěvy, zejména při divadle v přírodě, kdy byla plná obec. Skoro každý občan přímo účinkoval jako herec nebo statista, nebo jinak vypomáhal. Bývala tam i cukrářská bouda cukráře Holubce z Roztok. Přirozeně nechyběla kapela a večer byla taneční zábava. Po několik let jsem býval nápovědou. V hostinci se konaly také bály a taneční zábavy.
Šolc: Poslední divadlo se hrálo někdy v 60.letech na obvyklém místě pod hospodou na louce u potoka. Kdy skončil provoz hostince si nepamatuji, vím že tehdejší Jednotné zemědělské družstvo na místě sálu mělo v mém pozdějším mládí truhlárnu, která je zde snad dosud. Dům není obýván.
Č.p.26 byl původně statek přes 120 korců. V roce 1844 dostal od statku nejstarší syn František Ducháček/Krejčů asi 56 korců a vystavěl sobě na poli celý nový statek č.p.56.
Ježek: starý statek pak asi zmizel. Domácího statku se ujal syn Josef. Dle všeho jeho chování nebyl asi úplně při rozumu. Pracoval pilně ale všechno jeho snažení vycházelo na prázdno. Pro každou maličkost měl mrzutosti. Měl ve službě nějakého člověka, kterému platil málo ale potom nechtěl platit ani to málo. Chodil stále bos, roztrhaný a nemytý. Byl všem pro smích a i děti si z něho tropily legraci. Držel několik volů k potahu ale dával jim málo žrát a tak byly jediná kostra. Držel jen jednu nebo dvě krávy a několik koz které se živily pastvou kolem stavení. Na Vršině měl les chodilo se tam v noci krást dřevo, v zimě kupoval dřevo od podruhů které mu v jeho lese nakradli. Majitel se do lesa bál aby nedostal bití. Nějaký les také prodal ale na splátky. Kupec po první splátce nechal les vykácet a další splátku již nezaplatil. S kupcem se v lese Joska Krejčů tahal o pilu a byl na krku notně pořezán. Kupec lesa byl nemajetný a tak každý soud byl marný. Hospodyně jeho také za moc nestála. Dobytek málo krmil, tak mu občas nějaký kus pošel, maso vařili ale než ho snědli zplesnivělo. Lidé žalovali četníkům a přišlo na obec nařízení maso odebrat a zakopat. Celá historie by se o něm dala napsat. Asi v roce 1867 se nechal pojistit proti ohni ale když přišlo placení tak všechno popřel. Musel přísahat ale dokázala se mu falešná přísaha, dostal tři měsíce , v žaláři nastydl a za několik měsíců zemřel. Statek dostali jeho dva synové, kteří ho rozprodali na kusy, nikdo z nich nic nemá.
Šolc: Původní dům zbořen, nově vystavěno Josefem Dejmkem ze Svojku, starostou obce a vynikajícím fotografem , mistrem všech řemesel. Jeho dílna od železa po elektriku je bohatě zařízena. Paní Věra Dejmková shormažďuje a opatruje historické dokumenty a fotografie Tample, je obecní kronikářkou.
Č.p.27 Statek od nepaměti patřil rodině Hadincově. V roce 1849 po konstituci byl Jan Hadinec, ač neuměl tuze číst a psát zvolen do představenstva. Po čas představenstva šenkoval a bylo tam stále živo. V roce 1860 prodal statek Antonínu Kocourkovi z Kundratic a odstěhoval se do Oseka.
Říha: Kocourek šenk vypověděl a hleděl si pouze hospodářství. V roce 1977 na Tři krále celý statek i se stodolou vyhořel. Vyprávělo, se že požár byl založen místním paličem. Kocourek dal stavení do pořádku ale stodolu již nestavěl. Pole i statek dal do pachtu a tak zůstalo až do jeho smrti v roce 1889.
Ježek: Kocourek dal vystavět sochu svému patronu Svatému Antonínu Paduánskému při silnici pod statkem a vybavil ji na údržbu vkladem v záložně. Říkalo se potom, že se jedná o jediného svatého který má své peníze. Po první světové válce už z peněz nezbylo nic. Statek koupila v dražbě obec Tample a zřídila se zde druhá Tampelská škola. Z chléva vznikla třída, přistavěla se veranda se záchody, kabinetem a dřevníkem. Škola byla slavnostně vysvěcena 24.6.1890. Chodilo nás tam asi 40. Ve válce byla někdy škola zavřena pro nedostatek uhlí. Když pak zemřel učitel Králík, chodili jsme z dolního konce do Svojku a hořeňáci do Roztok. Králík žil s družkou, která měla syna Francírka, který se utopil v záchodové žumpě.
Nad silnicí před starou školou se při slavnosti 28.října, snad v roce 1920 zasadily dvě lípy, Masarykova a Wilsonova.
V roce 1938 po dostavění nové, v pořadí již třetí školy obec starou školu prodala za 21.500,-Kč Josefu a Anně Polákovým ze Svojku. Polákovi zachovali původní kroniku mlynáře Františka Mikuleho.
Šolc: V padesátých letech v domě žila rodina dělníka Josefa Poláka a železničáře Františka Ludvíka.
Č.p.28 Barák pod božími muky náležel rodině Prokůpkově. Byli to tesaři, sekyrníci a truhláři. Původní barák stával u potoka, až další byl postaven u cesty, jako stojí nynější kamenný. Protože měli na starosti zvonění, říkalo se tam U zvoníků. V roce 1870 předal Prokůpek barák synu Náckovi a sám si vystavěl barák na pozemku od Slezáka v Bělském katastru.
Ježek: V roce 1928 koupil barák od tam bydlící staré zvoničky Jan Řehák, zedník a válečný invalida. Brzy na to barák vyhořel ale Řehák si skoro sám postavil nový z cihel.
Šolc: Jan Řehák byl předválečným členem Komunistické strany Československa, za války byl zatčen, vyšetřován a zemřel v roce 1941. Syn Miloslav Řehák, povoláním autolakýrník byl za okupace totálně nasazen v Berlíně, odkud před koncem války utekl. Spolu s kamarádem Václavem Markem č.p.45 se pokusili 9.května 1945 na hranici Tample a Roztok odzbrojit německou vojenskou kolonu. Byli při tomto Němci zastřeleni, jejich pomník je při železničním přejezdu u zastávky a na místě samém, v Prklínských serpentinách.
Dům nyní vlastní rodina Tomkova a dům slouží k rekreaci.
Č.p.29 Chalupa patřila rodině Šolcově a stával nad cestou s průčelím k cestě. Chalupu stavěl Christián Rieger a je o tom v lomenici nápis. Poslední majitel Josef Šolc byl nábožensky založený a sečtělý, pořádal modlení u Božích muk, modlil se na pohřbech, předříkával při procesích, zvonil a staral se o náboženské výkony v obci, říkalo se tam u Podzvoneckýho Šolce. Zemřel v roce 1910, pak měl chalupu Janata, švagr učitele Antonína Zajíce z Tužína u Jičína.
Šolc: V padesátých letech v chalupě stále bydleli Janatovi, v roce 1976 koupili chalupu manželé Havelkovi z Prahy. Chalupa slouží k rekreaci.
Č.p.32 Barák jehož majitelem byl Prokůpek a potom rodina Fišerova, shořel v roce 1920.
Šolc:
Nový dům č.p.32
dostavěný
před II.svět.válkou
byla v pořádí již
třetí
základní škola
samostatné obce
Tample.
V padesátých letech ve
škole bydlel učitel Josef Vaňouček . Pro nedostatek
žáků byla škola
přeměněna na mateřskou školu pro obec Tample,
Svojek,
Bělou a
Libštát. V roce 2016 i
školka
byla uzavřena když ve
školce zůstali
čtyři žáčci .
V tomto domě je obecní byt, kde nyní bydlí Jan a Ladislava Fejfarovi.
Tampelský mlýn s náhledem do údolí Svojku očima našich dědečků
Šolc: Mlynář Mikule byl experimentátor v botanice, kolem mlýna je řada vzácných dřevin a nad Dejmkovou roklí bylo Mikuleho arboretum. Chodili jsme tam obdivovat americké borovice-douglasky, stříbrné smrky a další exotické dřevinyTatínek se dobře na pana mlynáře pamatoval, vyprávěl mnoho humorných zážitků ze svých příležtostných prací ve mlýně. Prosté vesničany totiž mlynář Mikule udivoval ve stylu , které se náramně podobal příběhům které známe z románu Gustava Flauberta : Byli jednou dva písaři. Naše rodina se od nepaměti starala mlýnu o splav na potoce na západním okraji našich pozemků odkud začínal téměř kilometrový náhon k mlýnu. Za mého dětství byl mlýn již mimo provoz, vše chátralo. Vzpomínám si , že ve mlýně bydlel přítel pana Mikuleho pan Josef Klein. Dnes je mlýn neobývaná ruina kterou vlastní příbuzní původního majitele Ing.Jiří Mikule a Mgr.Libor Mikule z Prahy.
Ježek: Moje spolužačka, nejstarší dcera Antonína Prokůpka zemřela na tbc.
Ježek: Dům vyhořel od blesku po II.světové válce.
Č.p.38 je chalupa, kterou od dávna obýval Antonín Prokůpek, který byl svého času také rychtářem.
Říha: V lomenici byl původní nápis 1711 Jiřík Špičan a 1787 Franc Prokupek.
V roce 1845 nastoupil držení chalupy Antonín Říha nar.1820, který v roce 1880 přepustil chalupu své dceři Marii a zeti Josefu Podlipnému. ½ chalupy koupil od Podlipného lesní na knížecím panství Hořovickém Antonín Říha. Když byl dán do výslužby přesídlil do Tample a po smrti své sestry Marie Podlipné získal celou chalupu, kterou v roce 1924 s velkým nákladem zcela přestavěl.
Ježek: K Podlipným jsme jako děti rádi chodily, zvláště o prázdninách, když k nim přijížděla na dovolenou Říhova dcera, která byla na ředitelství dráhy v Hradci Králové
Měla gramofon na kličku s velkým trychtýřem , pouštěla nám písničky a tancovla s námi.
Ve světničce bydlel bratr Podlipné, Josef Říha. Byl velmi pobožný. Vlastním nákladem nechal před chalupu u silnice postavit kapličku Pany Marie, kde o svátcích večer svítila lampička.
Josef vyráběl hrábě, které byly jako vysoustruhované.
Šolc: Podle mého mínění jedno z nejhezčích rázovitých stavení v Tampli s pěkným okolím. V padesátých letech obýváno rodinou Antonína Stínila. V roce 1987 chalupu kupují manželé Ladislav a Věra Drahošovi z Pardubic. O stavení i zahradu je vzorně pečováno, využíváno k rekreaci a to i komerčně zahraničními hosty naší republiky.
Č.p. 39 je stavení Josefa Jíry, které v roce 1869 vykoupila dráha. Nový majitel Hanuš stavení rozebral a postavil na činžovní louce v místech sochy sv.Antonína. Proti tomu podal Antonín Koucourek protest a tak nakonec Josef a Čeněk Hanuš sobě postavili na Vlkově č.p.62.
Ježek: Když je zde znovu psáno o svatém Antonínu (ad.č.p.27), tak ještě připomínám nad mlýnem u silnice pod Kozincem stál velký dřevěný kříž s Kristem z plechu. V těchto místech jsme smekali čepice a ženy se křižovaly. Totéž se konalo hromadně, když tampelští táhli průvodem na horu Tábor na pouť.
Dům byl znovu vystavěn na Šolcově stráni v roce 1904 místním zedníkem Josefem Morávkem, který zde bydlí se svoji početnou rodinou. Morávek zemřel při cestě z Paky domů na kopci Jíva v roce 1930. Po I.světové válce si koupili Morávkovi gramofon a v neděli vyhrávali pro celý dolení konec obce, dříve vyhrávali na flašinet.
Šolc: V chalupě trvale bydlí rodina Morávkova.
V roce 1905 kupuje statek František Ježek z Horní Kalné.
Statek přešel na jeho dceru Marii, která se provdala za Jaroslava Jandu ze statku č.p.15.
Šolc: V padesátých zde bydleli Hanušovi, nyní paní Chobotová.
V tomto č.p.48 bydlí obecní mladší (strážník) Josef Horáček.
Františka Horáčková i Milan Horáček v domě nadále trvale bydlí.
Č.p.50 u krejčích Mikolášků byl při stavbě dráhy 1870 rozebrán a znovu postaven ve Svojku u Valšů.
Šolc: Bohužel i tento dům je zbořen a toto dříve životně nezbytné řemeslo na každé vesnici se nyní provozuje toliko jako umělecká činnost ve městech. Kovárna byla na každé vesnici centrem technicky orientovaných mužských duší a musím říci, že mně vždy nesmírně lákala k pozorování všeliké práce, zejména práce s kovářskou výhní a při kování koní v čem jsem se snažil být nejen divákem . Kovárna stála na okraji Ohrady při hlavní cestě přímo proti naší chalupě.
Šolc: Výjimečný příběh přátelství Hanče a Vrbaty inspiroval k založení Horské služby.
Ježek: V hostinské místnosti byl orechestrion.
Vdova Ducháčková si vzala Josefa Golla, který byl v letech 1891-94 starostou obce.
Č.p. 59 je železniční strážní domek nedaleko mlýna.
Č.p.60 je železniční strážní domek v horní Tampli.
Ježek: Bydlela tam početná rodina Holubcova.
Šolc: V padesátých letech tam bydlela rodina železničáře Františka Vrbaty, nyní tam bydlí Havlovi.
Ježek: Beran byl švec a tkadlec koberců z nastříhaných hadrů.
Č.p.62 je barák postavený na Vlkově z převezené chalupy č.p.39. Majitelkou je Marie Ducháčková.
Šolc: V padesátých letech tam bydlela stará paní Ducháčková a Francová. Dnes je dům zbořen.
Č.p.63 je barák na Jandově poli na Vlkově, postavený v roce 1871. Majitelkou Anna Jandová.
Šolc: V padesátých letech zde bydleli Albrechtovi, dnes dům již zbořen.
Kritika a pomluva jsou sestry a jejich matka je neznalost věci ! Když znáš poraď a když můžeš pomoc.
Kultura venkova ,
zemědělství, lov, lidové
stavitelství , správa krajiny je
základnou každéhom národa i státu. K uchování
vzpomínek u Františka Ducháčka,
č.p.17 L.P.
8.1.2000 se konalo Tříkrálové
setkání
rodáků na kterém jsme rozhodli pokračovat v
práci
našich písmáků Mikuleho, Ježka a Říhy. Padl návrh vstoupit s
naší kronikou do digitálního světa. Ano přijďte pobejt k
nám do Tample
přesto, že již neuslyšíte
v letní podvečer
koncert
naklepávání kos, bučení
kravek, nebude
cítit vůně čerstvě pokosené louky nebo
panáků
žita, pálení bramborové natě a
další
hřejivé pohlazení našich
srdcí,
které se na žádný papír ani internet zapsat
nedá.
Učinili jsme také i proto, že v našich dějinách bylo zpochybněno snad úplně všechno. Každý režim který se chopil moci, zalkládal svoji legitimitu na pomluvách svého předchůdce a proto přicházíme se svědectvím našich písmáků. Pan Mikule nikoho nepomlouval ani neoslavoval . Ani my jsme nepocítili potřebu se někomu zavděčit a tento přístup k psaní kroniky se snažíme zachovat . Upřednostňujeme fakta a osobní svědectví .
Hlína nás zatím rovná, tak jak u našich prezidentů .
Říše a státy se mohou zhroutit ale stopy lidské přítomnosti po mnohá pokolení přetrvávají a znovu rozkvetou pokud bude situace příznivější.
Ponejprv Vás trošku pohostíme , protože když nám nebude kručet v břiše, dostaneme se i na kulturu která je v Tampli stále živá.
O našem Krkonoškém kyselu podle receptury na kvas přítel Jarda zdařile nejen vařil ale napsal oslavný fejeton (Poděkování, že tu jsi) na kyselo i o mne jako osobě - neskutečném člověku, nadaného schopností pomáhat druhým která formovala jeho charakter a čisotu duše.
Tampelský elixír je lahodný čaj ale i dlouhému věku a zdraví prospěšný nápoj.
Jedná se o čajovou směs sušených bylin které rostou v okolí našich chalup od jara do léta.
květ :černý bez , petrklíč , sedmikráska, dobromysl, lípa, heřmánek pravý , řebříček obecný
list: jahoda , malina, ostružina , meduňka, jitrocel kopinatý
Elixír nám vařila babička, poté jej vařívala teta Boženka Dejmková která ještě v 90 letech čiperně běhala po své chalupě na kopci.
Směs bylin je zhruba ve stejném poměru. Pokud trpíte nějakými potížeme zvyšte podíl příslušné byliny, blíže odstavec o léčivých účincích o kterých se dočtete kliknutím na bylinu.
Štafetový kolík živé kultury na zlomu Milénia drapnul Tampelband
Dopravní revoluce (železnice a letadlo)
1829 Rocket 20 km/h |
1924-1980 Škoda 434.2 ( Dvojka) 60 km/h před lokomotivou je Morávkovo (Tample č.p.39) Česká republika je zemí železnic informační tabule ve stanicích on line Digitalizovaná Sbírka staničních kronik Národního archivu šťavnatý to zdroj informací o německé okupaci, osvobození a r.1948 |
1981 TGV 300 km/h Paříž-Štrasburk 574,8 km/h světový rekord |
Parní lokomotivy jsou již pouze v muzeu, převážně jezdí lokomotivy s dieslovými motory, na hlavních tazích jsou to lokomotivy elektrické. Evropskou špičku nyní drží zřejmě Francouzi se svým TGV které po specielních tratích sviští rychlostí až neuvěřitelných 320 km/hod., s cestujícími samozřejmě v dokonalém komfortu. Měl jsem také možnost se svést, jistou nevýhodu jsem přece jenom proti našim vlakům pociťoval, výhled z okna je zrychlený film, bližšší předměty jsou jenom mlhovina. Na špičku ve Světě se vyšvihla Čína se se s Lhasa expresem a svými rychlovlaky.
Letadlo a auto jsou stroje mého století .Kolo znalo lidstvo již v Antice, místo koní zapřáhlo do povozu v minulém století spalovací motor, skutečnou revolucí v dopravě se stalo letadlo. Na počátku století (1903 ) jenom na pár sekund na louce u Daytonu v USA si bratři Wrightové poskočili s prvním eroplánem . V Čechách eroplánem první vzlétl Jan Kašpar v roce 1910. Na Tampelském nebi se první eroplán objevil v roce 1929 ale u sousedů v Roztokách se zřítil. V roce 1930 začaly Československé aerolinie dopravovat cestující na lince Praha-Brno-Bratislava- Záhřeb. Na konci stoleletí je ve vzduchu mnoho letadel s tisíci cestujícími na palubě. Také na Tamplské obloze se objeví každou chvíli nějaké letadlo. Pan Wright se klepal na "bidélku " a dnes ve fotelech si pasažéři podřimují při muzice do ouška , konzumují ruzné dobroty nebo sledují televizi. Na zem většinou vidět moc není, létá s vysoko nad mraky a v noci. Měl jsem si možnost v roce 1996 vyzkoušet nonstop 12 hodinový let z Londýna do San Franciska a v roce 1999 desti hodinový let po poledníku na jih z Frankfurtu do Kapského města. Byly to zážitky skutečně impozantní. Obdivoval jsem mimo jiné také to množství pasžérů. Do mezikontálních velkoletadel nastupuje téměř 500 lidí, tedy všichni obyvatelé Tample a Svojku dohromady. Za dalších deset let létají Evropané s novými Airbusy a Američani Dreamlinery s přídavkem dalších pasažerů a samozřejmě dalším nášupem luxusu . Co bude za dalších sto let ? Budou na Zemi lidé obklopeni zázraky nové techniky pro které naše HiTech hračky se budou jevit jako dnes parní lokomotiva supící Tampelskou dolinou ?
Na první auto , balóny a letadla jakož i další zázraky technikyv běhu času v České kotlině se můžete podívat v Národním technickém muzeu v Praze. Umělecké stvárnění věcí potřebných je možno shlédnout v Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Samostatnou kapitolou o osvíceném duchu, který vždy Tampli vévodil, by mohla býti historie technického a botanického experimentování pana Mikuleho.
Pro vytrvalé čtenáře
nebe
plné letadel a rychlý
náhled jaký ten Svět je
fičák
František Ducháčk (č.p.17) vedle doplnění vzpomínek k rodnému domu do kroniky přidal doslov
O PÚVODU JMÉNA TAMPLE A NĚCO NAVÍC
O původu jména koluje řada dohadů od humorných k hodnověrnějším. Nejdříve veselá: když chodil Kristus se svatým Petrem po světě a přišli na Jívu a Petr se zeptal kam si má odplivnout, Pán Ježíš odpověděl: “TAM PLI !” A byl další název obce. Jistě to tak nebylo, protože obec ač má sotva šedesát domů je dlouhá přes dva kilometry, má Dolení a Hoření konec, Kozí rynk, Vlkousko i místo Pod rolemi, Šírovi bydlí V pazderně, Janouškovi Na Hladově, Zajícovi Na Lukách, Šolcovi Na vršku, Za vodou a Za dráhou, Morávkovi Na stráni, Fejfarovi V poli ... a tak by se dalo pokračovat přes celou ves.
Zatím první písemně doložená zmínka o Tampli je z roku 1415. Prof. A. Profous ve své stěžejní práci o původu názvu obcí píše: Tample (lid. ta Tampel i Tample, v Tampli, do Tample, Tampelák), ves podle potoka 6,5 km sz. od N. Paky: 1415 in Kruhu curia arat. ... in Swoyku... in Tampli una curia rust., DD.15/21, 1542 hrad Kumburg .. Tample, Kruh.. vesnice, DZ. 4 A 25. 1608 zámek Kumburgk.. město Gittczjn..ves Bielau, Tamply, Austj.(= zdroje)
Předpokládá se, že jméno obce vzniklo starobylou přivl. příponou - ja změněnou v - je z příjmení Tampl a znamenalo tedy Tamplova (ves). Příjmení Tampl bývá vysvětlováno z obecného jména tampel, což je dřevo na obou stranách ořezané u tkalcovského stavu. Podle A. Profouse však není tento výraz vhodný pro osobní jméno. Zastává názor, že tu bylo základem asi původně německé lichotné jméno Templ (z Templinus) k osobnímu jménu Thomas (Tomáš). Templ se prý pak v českém prostředí mohl změnit na Tampl.
V Novopacké
vlastivědě (str.342)
se říká, že Tample má jméno
podle
vlastnosti potoka, který se hadovitě vine. Smyslem
názvu
bychom se prý dopátrali v sanskrtu.
Pokud se
podíváme na mapku
s vyobrazením
původního koryta, vidíme, že jeho tok byl značně
meandrovitý.
Prameny: Prof. A. Profous, O původu jmen obcí, Jaroslav Janda a Ludmila Švestková AV ČR v Zemských novinách, Vlastivěda Novopacka .
POHLED HLUBINNÝ
Pokrkonošská pahorkatina vznikla již koncem prvohor, zvaném permo-karbonské období. Velké pánve byly zanášeny usazeninami s vysokým obsahem železa, takže máme krásně červenou půdu. To slovo “karbon” má svoje opodstatnění, protože v hloubce asi 600m jsou skutečně ložiska černého uhlí, kladenského typu. Aby vznikla, musela zde být bohatá pobřežní vegetace. Důkazem toho jsou časté nálezy zkamenělin přesliček, cykasů a kapradin. Mnohé najdeme v Klenotnici v Nové Pace.
Po hercynském vrásnění v této době prorazila na povrch melafyrová láva, která vytvořila příkrovy (Staropacké hory - 578m n.m., osamocený Tábor - 678, Kozákov - 744, Jíva - 568, Stráž - 630, Čistecká Hůra - 567, Kozinec u Nové Paky - 608). V melafyru se vyskytují drahé horniny. Různě zbarvené acháty, jaspisy, fialové ametysty, křišťály, záhnědy a chalcedony.
Soustavou puklin pronikaly pod velkým tlakem horké roztoky s rozpuštěnými kysličníky kovů. Ty vyplňovaly dutiny a pukliny v melafyrech. Kyselina křemičitá chladla a nerostné látky se vylučovaly v různých kresbách.
Aby nebylo naše podloží jenom tak staré, máme také suvenýry z třetihor a jsou jimi čedičové suky Bradlec a Kumburk (642), z něhož je vynikající rozhled.
POHLED KRAJINÁŘSKO - ARCHITEKTONICKÝ
Zůstává asi pravdou, že teprve s větším odstupem času i vzdálenosti si uvědomujeme, jak tato část krajiny mezi Novou Pakou - Jilemnicí a Lomnicí n.P. má něco podmanivého. Zjistíme , že
to není jen krajina sama, ale i rovnováha mezi lesy, obdělávanými poli a loukami, ale i umístěním a tvarem původních chalup. Snažme se pojmenovat co vytváří tyto krajinářské hodnoty.
Povrch tvoří jakási parovina (cca 550m n.m.) rozbrázděná potůčky a potoky do širokých nebo užších údolí (400m n.m.). Původní lesy tvořily především buky, javory a jedle. Břehy tvořily olše, jasany, vrby a střemchy. To co vnímáme dnes je již přetvořená krajina. Myslím ale, že poměr mezi lesy a otevřenou krajinou jsme v současnosti již překročili ve prospěch lesů a u obydlí v neprospěch listnáčů. Až dorostou vysázené jehličnaté stromy a lesy budou obývaná údolí opticky zúžena a krajina “ztmavne”.
Od padesátých let tohoto století se zalesňuje stále více polí a luk. Zčásti je to dáno horším obděláváním svažitých pozemků technikou, ale i daňovými, majetkovými a jinými důvody.
Podíváme-li se na staré fotografie, byl téměř u každého domu jeden nebo i více dominantních stromů. A byly listnaté: lípy, javory jak horské (kleny), tak mléčné, případně vysokokmeny jabloní, hrušní a třešní (do r.1929). Poskytovaly stín a ochranu před bleskem. U silnic byly ještě jasany.
Listnaté stromy olistěním vytvářejí plnost, opadáním zase průhlednost krajiny. Na jaře hýří mnoha odstíny zeleně, na podzim zase neuvěřitelnou barevností. Krajina se neokouká a stále lahodí oku na rozdíl od tmavě zelených a strnulých jehličňanů. V nás, lidech, již svými květy a vůní vytváří listnáče optimistický dojem. Tak jako procházka lesem provoněným pryskyřicí. Zdaleka nejsem odpůrce jehličňanů, ale všeho s mírou a na správném místě. On totiž ten rozmach okrasných jehličňanů začal mezi válkami, kdy se vyšlechtilo či dovezlo mnoho pěkných druhů nebo kultivarů a nastal rozmach okrasného školkařství.
Dalšími drahokamy v krajině byla lidová architektura. Vesnice jsou potoční a tedy údolní, roztaženy do délky. Domy mezi sebou měly volnost. Selské usedlosti byly stavěny blíže ke svým polím, aby doprava sklizně z polí byla co nejhospodárnější. Pozemky se nikdy neohraničovaly ploty. Pouze přídomní okrasné a zeleninové záhrádky se chránily plotem před drůbeží nebo psy.
Roubené domy na Novopacku vynikaly řemeslností a krásou. Jejich vyřezávané štíty jsou přímo umělecké výtvory. Dvakrát až třikrát vodorovně lomené. Nížší pás je odsazený dovnitř, aby dřevo tolik netrpělo dešti. Proto ten název lomenice. Až na vyjímky nejsou situovány k severu. Stěny byly roubené ze smrkových nebo jedlových klád. Mezi sebou se vymazávaly jílovou mazaninou s plevy a řezankou. Štíty se nebarvily. Trámy se natíraly zemitou červení, červenohnědě nebo již méně šedě. (V Pojizeří se natíraly trámy často zeleně a štíty černě). Mazanina se natírala vždy bílým vápnem. V Tampli byla nejkrásnější lomenice u domu č. 49. Posledním majitelem byl pan Gotštein. Naposled v něm bydlel pan Dubec. Dům je již zbořen. V blízkém okolí je pěkná lomenice v Roztokách - Dolánkách. Bohužel je již napuštěna tmavým transparentním lakem nebo olejem. Nejkrásnějších roubený dům s lomenicí je v Karlově č.p. 24. Střechy byly doškové ze žitné slámy. Byly krásné, trvanlivé a dobře tepelně izolovaly. Ale bohužel také lehce hořlavé.
POHLED HOSPODÁŘSKO - KULTURNÍ
Umístění domů v krajině se rozmýšlelo. Vesnice působily otevřeně, připraveny příjmout pocestné. Takže podkrkonošský pozdrav “Příjďte pobejt” nezůstával ničemu dlužen. Domy byly obklopeny květnatými loukami. Sekanými 3x ročně: seno a dvě otavy. Žilo se ve světnicích mezi stavy, na kterých se tkalo, nebo se sekaly skleněné korále pro faktory. Na zimu se stěny zvenčí většinou obkládaly dřevem na topení. Počet hovězího dobytka a koní byl zpočátku malý. Po stavbě železnice začíná prudký rozvoj textilního, sklářského a kovodělného průmyslu. Výroba po domácku ustává. Dochází i k rozvoji zemědělství. Začíná střídání plodin a končí úhorové hospodářství. Vznikají rolnické školy s vyučováním v zimních měsících. Domkaři kromě zaměstnání v továrnách chovají králíky, drůbež, kozy nebo krávu. Veškeré nezalesněné plochy se sekají. Kamenitá pole na roškopovské straně Jívy se opět zalesnily.
Největší pohromou byl oheň. Proto dochází ve druhé polovině 19. století ke vzniku dobrovolných hasičských sborů. Občanstvem všeobecně podporovaném. Vznikají družstevní spořitelny t.zv. kampeličky. (Zakladatel, pan Kampelík, se narodil v nedalekém Syřenově). V Tampli byly tři hospody: u Luňáků, Jandů a Krausů. Na obživu rodiny ale nestačily. Proto vždy ještě měly malé hospodářství nebo jiné zaměstnání. Nastává rozmach dění na vesnici. Ve všech hospodách jsou v zimních měsících pořádány bály. Nejvíce podporovaný byl právě hasičský.
Tample vynikala divadelní kulturou. Kromě zmíněných plesů organizovali hasiči divadla. V zimě v hospodě u Krausů a v létě v přírodě. Také na jejich louce. Z kulis pro přírodní divadlo bylo možno postavit 2 domy normální velikosti s příslušenstvím. Jednalo se o jedno z nejznámějších divadelních center v širokém okolí. Nejvýznamější bylo ve Vysokém nad Jizerou. Ještě více získalo na návštěvnosti po otevření zastávky.
Rychlý úpadek začal v polovině padesátých a začátkem šedesátých let televizním vysíláním a přesunem obyvatel do měst.
U příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky byly zasazeny dvě Lípy svobody u lidového sousoší Kalvárie z r. 1882 na podstavci s reliefem sv. Floriána. Sousoší s okolím není dnes v nejlepším stavu. Přirozenou návsí a tedy vizitkou obce bylo a je prostranství mezi býv. Krausovou hospodou (dnes truhlárna ZD) a silnicí. Což takhle zřídit udržovaný parčík.
NĚKOLIK ZÁSAD A RAD
1. Nevytvářejme na hranicích pozemků ani jinde zbytečné ploty, neprůhledné stěny ať živé nebo umělé. Dodržujme to dobré,co ctili naši předci a co vytvořilo půvab a charakter našeho kraje.
Chceme-li vytvořit uzavřený soukromý prostor, potom k tomu stačí na př. pergola ohraničená pnoucími dřevinami nebo jakákoliv menší plocha uzavřená živým plotem a pod. Pokud možno vzdáleně od obecních komunikací nebo na odvrácené straně domu.
2. V zahradách, ale i v jiných částech pozemku, nevysazujme souvisle vyšší keře a stromy na JV - J - JZ - Z stranu. Utvoříme si rostlinné gheto a nic pořádného nevypěstujeme. Slunce a voda jsou nejlepší zahradníci.
3. Jehličňany vysazujme střídmě. Nejlépe kultivary nižšího vzrůstu jako na př. pozadí pěnišníků. Pokud už chceme vysadit jehličňany normálního vzrůstu (smrk ztepilý, pichlavý, borovice lesní - sosna a pod.) potom dodržme zásadu, že takový strom je opravdu krásný jako jedinec (solitera) se zapojenými větvemi až od země. A těch je v Tampli opravdu dost i bohužel těch různě vyholených. Pokud jich chceme vysadit více, nesmí se ani ve své dospělosti dotýkat vzájemně větvemi. Jinak začne jehličí nenávratně opadávat a větve usychat. Vyjímkou je tis. Proto je nutná u těchto stromů vzdálenost 8 - 10 m. Blíže vysázené tyto jehličňany ztrácejí od země větve a působí trapně. Od toho je les, kde pěstujeme stromy pro dřevo. Ale to je již o něčem jiném.
4. Především dřevěnné části domu zbytečně nezastiňujem vzrůstnou vegetací. Nechme proudit vzduch. Slunce a proudící vzduch jsou největší nepřátelé plísní a hub.
5. Pokud sousedíme s potokem nebo potůčkem potom nejdůležitější je ochrana a údržba pobřežní vegetace. To je nejdůležitější přírodní zákon podhorských vodních toků na vesnici. Ani sebedůkladnější trvalé nábřeží z betonu a kamene bez údržby nevydrží povodňové nápory vody. Jakékoliv jiné zpevnění břehů na př. kládami je pouze přechodné do doby než vzroste přirozený nebo vysázený vegetační porost břehů. Nedělejme si iluze, že zatím je všechno v pohodě.
U nás je to především olše, olše, olše a potom střemcha a jasan. Je přímo trestuhodné se zbavovat této přirozené ochrany břehů vykácením bez náhrady, zkracováním kmínků a pod. , jen proto, že stíní. Člověk se musí přizpůsobovat a respektovat tyto živly a ne naopak. ..sucho bídu nenadělá (ale voda).
Nechoďme kolem sebe bez pozdravu. Slušnost je pozdravit a povinnost odpovědět.
Pro mnohé třeba zbytečnost, ale vynadejte někomu, kdo Vás pěkně pozdravil. Takže první zdraví děti dospělé. Muž ženu přiměřeně k věku (nebo opačně).
Kdo pracuje je zdraven a to bez ohledu na věk a pohlaví.