Tample  

                         v kronice a pamětech  dějiny neměníme ale chcme je zachovat

                                                          
                 
Jsme rádi, že Čechy jsou naším domovem
                          Národ který nectí svoji historiji nemá budoucnost
                                   

                     Kalendář  našich otců
                        Kronika povětrnosti se zvláštním ohledem na Čechy s pranostikou
                



 

                                                 většina neviditelných vládců světa žije v Evropě  


Naši písmáci:

František Mikule, č.p. 33: Byla na mne před několika lety za starostování Jana Ducháčka vložena žádost, abych napsal  dějiny obce Tample. Mohu tak učinit jen potud jak sahá moje paměť a jak vím z doslechu od  starších. 

Josef Ježek, č.p. 42 : Kroniku začal psát František  Mikule 18.4.1916, první opis pořídil A.Říha v roce 1929, druhý opis v roce 1961 J.Polák, třetí opis v roce 1976 pořídil Josef Ježek, plukovník ve výslužbě.  Poslední stopa Mikuleho rukopisu kroniky skončila u zemřelé Boženy Stínilové (č.p.38)  

Antonín Šolc, č.p. 21(75): L.P. 2000 Ježkův opis jsem doplnil za pomoci Františka Ducháčka, č.p. 17 a  fotografiemi ozdobil Josef Dejmek, č.p. 26. Kroniku jsem publikoval na internetu v roce 2000 a  namísto tragédy opětovně předpovídaného zániku Světa z pracně přepisovaných  rukopisů  kniha  založená či odložená je dnes  volně přístupná celému světu . Na internetu kronika dostala   křídla a stala se světovým e-bestsellerem jak lze shlédnout  na flag counter .   

Věruška  Dejmková č.p.26. spravuje  archiv  dokumentů kroniky  

František Ducháček, č.p. 17 :  přidal v doslovu  co chybělo a pár dobrých  rad  v  péči o  rodnou hroudu

Jana Malá-Fejfarová , č.p.66  : L.P.2020 přidala osobní vzpomínky dcery Tampelského kulaka   a  sedlačení rodiny dnes
                                                                                                               

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Mikule: Obec Tample při sčítání domů v roce 1800 měla 44 domovních čísel. Podle záznamů farních měla Tample kolem r.1700 asi 180 duší. 

V dubnu 1866 když vypukla Rakousko-Pruská válka jsem byl odveden na vojnu do Jičína. Po všelijakých cestách jsem se v červnu dostal do pražské vojenské nemocnice, kde jsem byl Prušáky zajat. Ze zajetí jsem utekl domů do Tample. Po válce, která skončila mírem někdy v srpnu, vypukla cholera. V Tampli na choleru během 3 měsíců zemřelo 46 osob.

V Tampli bylo při sčítání obyvatelstva v r.1870 o 100 obyvatel více než v roce 1910. Ubylo 100 lidí, města a průmyslová místa zato vzkvétají. Zvláště v roce 1870 při stavbě Severo-západní dráhy na Trutnov ubylo v Tampli několik stavení.

Původně bylo v Tampli 11 statků i s mlýnem. Louka zvaná Ohrada byla také rozdělena na 11 dílů a každý měl právo za jistou roční činži louku užívati.

Za mého mládí v letech 1850 až 1860 neměl mimo statků a několika chalup nikdo krávu. Teprve po rozprodeji polí k č.p.15 Antonína Ducháčka v roce 1870 a vyhoření Kocourkova statku č.p. 27 v roce 1877 přišlo pole do pachtu a bylo možno každému domkáři držet dobytek. Dříve každý baráčník se zabýval tkalcovstvím. V každém stavení vedle větší světnice byla malá světnička, či dvě, kde se pracovalo na tkalcovských stavech. Při hospodářích byli v domě podruzi, kteří místo platu a nájmu měli povinnost každý druhý týden se starat o palivo a topení.

Šolc: Tample je název obce v České kotlině jedinečný. Humorná verze o pojmenování rodné hroudy bude ještě v doslovu od Fandy Ducháčka. Jistě to k pravdě má daleko ale sůl života humor nám nechybí. V latině templum označuje věštecké stanoviště, nebo také místo poradního shromáždění. Bylo by jistě zajímavé právě tento etymologický základ názvu Tample doložit archeologickým objevem.

Geologicky Tample  je na permu, vrchy Jíva 568 n/m  s Babkou 549 n/m  jsou  na karbonu prvohor. Tehdá se Tampelskou dolinou proháněli Dimetrodoni a jiná pravěká havěť, po človíčkovi nebylo vidu ani slechu. Archeologové objevují  první lidi našeho typu/homo sapiens  kolem roku 800  000 před naším letopočtem. Na území České republiky se nachází řada nalezišť: Předmostí v Přerově, Dolní Věstonice, Pavlov, Brno, Koněprusy, Mladeč . První písmné informace však  máme až o Keltech.V 2.století před naším letopočtem o keltském kmeni Bójů na našem území se zmiňuje  římský dějepisec Tacitus , který již tehdá moudře pravil "Čím horší je stát, tím více má zákonů " . Uvážlivě jsme nespěchali a první zákoník jsme stvořili  až  L.P.1189.

Mineralogií  a permokarbonskou faunou Tample se zabývá  Martin Lapačík který své objevy prezentuje na samostatné  stránce  facebooku.

Z Kroniky povětrnosti se zvláštním ohledem na Čechy. Proč začínáme také povětrností ?  Počasí je to co ovlivní každý den naší činnost a  klimatický exodus vždy přinesl  stěhování národů  která přepsalo  mapu  jejich pobytu  na Zemi. Ani v našem případě to nebylo zřejmě jinak .

L.P.536 strašlivý rok (annus horribilis)

Historici se nevypořádali jak naši předchůdci v české kotlině Keltové  se s  námi  (asi)milovali. V Tacitově Germanii je napsáno, že na počátku našeho věku , od zrození Ježíše počítaného,  z Gallie(Francie) do Germanie   se přestěhoval keltský kmen Boiů na území Římany latinsky pojmenované  Boihaemum/země Bójů. Kým bylo před tímto stěhováním kmenů Česko obydleno není v písemných pramenech více zapsáno. Faktum jest , že  na počátkun našeho věku Germánie byla obývána různými kmeny převážně germánského, avšak také keltského a slovanského původu. Kmenové a etnické složení se měnilo po celá staletí vlivem asimilace a migrace. Stopy archeologické  na našem území svědčí Keltům a Čechům.  

Nevíme proč ani kdy jsme se vydli na cestu k  hoře  Říp  ale jisté je , že jsme se  zde usadili  a bylo to pro nás  terno.  

L.P. 869  s příchodem křesťanství naše písemné dějiny začínají listem papeže Hadriána II.  Gloria in  excelsis Deo / schválením cyrilometodějskou mise a  slovanské liturgie.

Jindřich Ptáčník I. L.P.929 vpadl do Čech a na sv.Václavu vydobil tribut pasis (poplatek za mír : 500 hřiven stříbra a a 120 volů)

Na konci prvního tisíciletí prvně píše o slovanském kmeni Čechů  kupec Ibráhím ibn Jákúb jako zemědělcích a řemeslnících . Prahu   knížete Boleslava I  (vládl 935-967)  popisuje jako příjemné a bohaté město z kamene  do kterého za obchodem jezdí Rusové a ostatní Slované. Boleslav I. je zakladatelem české státnosti, jeho knížectví zahrnovalo nejen Čechy a Moravu ale také Slezko, Krakovsko a Červené Hrady (Halič a Kyjevská Rus-část  s Lvovem). Tento nebývalý rozkvět českého státu započal bratrovraždou  sv.Václava  což představovalo vymanění se z područí Němců  a obnovení suverenity českého království. 

Náš soubor  soch  je  panteonem našich dějin . Socha Sv. Václava na koni  před Národním muzeem je součást naší identity stejně tak socha  Jana Žižky národním památníkem na Vítkově  a  pomník Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze. Pomník maršála Radeckého patří na Malostranské náměstí a nikoliv do Pražského lapidária   už mimo jiné proto, že byl zřízen z podnětu Krasoumného spolku a veřejné sbírky . Náš slavný Čech Jan Josef Václav Antonín František Karel, hrabě Radecký z Radče je oslavován každoročně  v Novoročním koncertu Vídeňských filharmoniků na který vstupenku je nutné zajistit rok dopředu. Koncert vždy takto končí , následuje stand up,  opakování a odchází se  zážitekem na který se vzpomíná celý život. Koncert je vysílán  na Nový rok i naší TV. Zastrčení pomníku do lapidária  naše dějiny ale ani  bourání soch naše dějiny nemění.   

Podle Kosmase a báječného vyprávění starců  se dostáváme až k Bořivoji I  a  jeho vládě 872-873, prvnímu historicky doleženému Přemyslovci. Z Levého Hradce přesídlil na Pražský hrad který je památkou UNESCO s tisíciletou tradicí , učebnicí architektury a dějin umění. 

Podle Kristiánovy legendy Bořivoj I. přijal  křest z rukou slovanského věrozvěsta  Svatého Metoděje. Druhý pražský biskup Svatý Vojtěch  (982–997)  rozšířil křesťanství do Polska a Uher. Došlo k tiché válce mezi západním  a východním/slovanským  pojetím křesťanství.  Zprvu toliko formální  náboženskou svobodu  nám přinesl  L.P. 1609   Rudolfův majestát

 Naše náboženství je křesťanské .   Moje cesta v labyrintu víry.

L.P. 1010  v Praze na Týně (Ungelt na Starém Městě) je berní úřad který pro panovníka vybírá obecnou daň  12 denárů z rádla (cirka 8 ha).
L.P. 1189 byl vydán   český zákoník Statuta Konrádova.

Pověsti o našem kraji nejstarší

Krkonoše a jejich daleké podhůří pokrývaly v dávných dobách neprostupné pralesy, které byly součástí pomezního hvozdu Království českého. Pomezní hvozd odděloval úrodné roviny slezské na severu, osídlené  a žírné východočeské Polabí a dolní Podkrkonoší na jihu, který bylo domovem českého kmene Charvátů. Oba úrodné kraje byly od pradávna spojeny obchodními stezkami, po nichž putovaly pustými pralesy karavany obchodníků. Na obchodních stezkách  byly strážní stanoviště kde v bezpečí pocestní odpočívali.
Území kmene Charvátů bylo rozděleno mezi dva šlechtické rody,  Západní Krkonoše a podhůří bylo územím mocného rodu Markvarticů  s erbem lvice. Rozrod Markvarticů je základem  historického šlechtického rodu Valdštejnů. Východní Krkonošské podhůří bylo  územím vyvražděného kmene  Slavníkovců  , jejich   panstvím  bylo také  Kladsko.

Hrad
Prklín byl u nás strážním hradem Českého království na obchodní stezce do Slezka .  Podle Tereziánského katastru z roku 1774 byl Prklín součástí Tample, dnes je součástí Roztok na pomezí Tample a Karlova. Je zde báječný výhled na západní část Krkonoš s Novosvětským průsmykem  a do Tampelské údolí.

Zpočátku Tample s vrchem Jívou a Roškopovem tvoří samostatnou Královskou komoru. Jakými královskými regály jsme byli obdařeni jsme se zatím nedobrali, obvykle to bývalo  právo volit  rychtáře a hejtmana , právo lovu zvěře a rybaření, právo šenku. Sousední panství s tvrzemi jsou Svojkovo, nyní Svojek a Karlovo, nyní Karlov.

Tample je zaznamenána v Zemských deskách Českého království v XV. století jako součást Kumburského panství. Ruiny hradu Kumburk jsou viditelné z pražské silnice mezi Novou Pakou a Jičínem. 

Krkonoše a Podkrkonoší  je  etnografický region rozkládající se  na území nejvyšších českých hor a zahrnující  Krkonošské podhůří až po linii Lomnice nad Popelkou, Novou Paku a Dvůr Králové. Jazykově se původně jednalo jazykovou  česko-německou oblast.   Přírodní podmínky  málo příhodné pro  polní hospodářství dalo na horách prvně vzniku budního hospodářství , lesního hospodářství, lovu zvěře a čižbě. Nevhodné podmínky pro zemědělství byly základem pro časný rozvoj domácího tklacovství, řezbářství, výrobu  hudebních nástrojů . Folklor regionu se vyznačoval bohatou obchůzkovou čiností  a později  lidovým divadlem. Pro region je charakteristickou stavbou roubená architektura.

L.P. 1526  vládu nad  Českým  královstvím získali rakouští  Habsburkové . České království jim spadlo do klína, když využili naší rozháranosti  , jak názorně ukauzuje Klaudiánova mapa z roku 1518 které vévodí bohatě naložený vůz taženýný koňmi na obě strany.  Naturel Čechů je takový, že nás jen tak někdo do stáda nestluče, tak jako z koček nikdo stádo neudělá. Až se bude rozmontovávat EU jako obvykle za 5 minut dvanáct se  přidáme.  Brexitem  to vypuklo proto , že Angličan Němce ani Francouze  poslouchat nebude. Národy evropské a jejich kulturu dostat pod jednu vládu je planá iluze ale hlavně není ani žádoucí. Spolupráci na úrovni ekonomické  zůstane  cesta otevřená. Obchod a ekonomická spolupráce je dlohodobý proces  nejen evropský ale celosvětový. Zásadní změny do Evropy přijdou až s revitalizací Hedvábné stezky, náš kontinent je Euroasie. Křesťanské náboženství díky ruskému pravoslaví  pokrývá většinu Euroasie. 

Šlechta v české kotlině vládla 1000 let,  v našem kraji byla vesměs vlastenecká a nositelem pokroku:  Kryštof Harant (Pecka), Vartenberkové (Kumburk, Trosky), Čeněk z Vartenberka (Veliš, Jičín) , český kavalír nejen rodem ale i duchem J.N.František Harrach (Jilemnice, Horní Braná). 

Česká královská koruna je  nejstarším  a stále uctívaným symbolem  Českého státu.

Husitský odkaz je  významnou součástí naší  národní identity.  L.P. 2000 papež Jan Pavel  II. sejmul nálepku kacíře z Jana Husa a nazval jej  reformátorem církve. Byl jsem přítomen když  se to opět vzpomnělo ve Vatikánu ale k "pohrobkům Koniáše" mezi námi  toto  poselství dosud nedošlo. Papež Pius II. /S.Piccolomini tvrdil, že za husitů  u nás každá vesnická bába znala Písmo svaté /Bibli lépe jak kdejaký farář v Itálii. Byl znalcem Čech, osobně se znal  s řadou českých šlechticů , jako císařský vyslanec navštívil husitský Tábor a napsal první bestseller o Čechách  Historia Bohemica. Když z vyslance se stal papežem přitvrdil jak je patrno ve vyprávění o roztržce s Čechy L.P. 1462 . Presidentské heslo  Pravda vítězí  které vlaje na presidentské standartě od roku 1920 je bojové heslo husitů . S tímto heslem nikdy neporažené  Žižkovo vojsko nastupovalo do bitev ve kterých pětkráte zvítězili a pětkráte vyhnali křižáky papeže Martina V. z Čech. Zlatým písmem  heslo bylo umístěno králem Jiřím z Poděbrad na Týnském chrámu - Staroměstské  náměstí v Praze. 

Pán hradu Pecka v našem kraji Kryštof Harant v panské vzpouře proti Habsburkům  v čase bouřilvém  při staroměstské exekuci  s 27 českými pány o hlavu přišel.  Zanechal nám   náhled do  naší civilizace v polovině milénia.  O jeho cestě do Benátek, na Kypr, do Jerusaléma, Egypta a pusté Arábie si přečti zde a mnohého cenného  poučení se Ti za odměnu dostane . O Řeckém národu, O původu a rozličnosti rytířův, O Jeruzalémě, O nejstarším stále živém klášteru sv.Kateřiny, O  hoře Sinaj kde desatero bylo Bohem do rukou Mojžíšových pro lid zdejší  předáno  a ještě mnoho dalšího.  

1618-1640 Třicetiletá náboženská  válka  postihla České země značnými strátami na obyvetelstvu, 50 procent můžů.  Rabováním  kulturních památek Švédy se jenom částečně  ubránila Praha .  Podle tehdejšího válečného práva do jejich rukou padnul největší rukopis světa  Codex gigas.  Drancování si neodpustila žádná  ze zůčastněných armád. Pro mne je Švédská lípa skvělá gocach  u Písečnice  poutnímm místem které s kamarádem  udělal nezbytnou opravu chátrajícího pomníku. 

Jádrem národa  v době po Bitvě na Bílé hoře na 300 let se stali sedláci samouci-písmáci.

Od vrcholného středověku  měl náš politický systém podobu parlamentní monarchie. 
Spolu s králem vládli  u nás významné šlechtické rody prostřednictvím Sněmu  Království Českého. 

L.P.1911 Einstain  udělal v Praze rozcvičku na svůj největší objev v USA

L.P.1918  Rakousko-Uherské císařství bylo spolu s německým císařstvím a osmanskou říší  rozmetáno republikány. Rusko si ještě navíc obléklo kabát socialistcké revoluce. Obě světové války přepsaly dvakrát politickou mapu Evropy. 
Jako vzpomínkový projekt se zrodila Visegrádská skupina  .  Pro spojení Baltu , Středozemního a Černého   moře  je zde  efektivnější  iniciativa Trojmoří  která vzbudila zájem USA a Číny.

Neklamným znakem politického kvasu je fakt , že území nynější České republiky během století sedmkrát změnilo název. Když porovnáme učebnice dějepisu za posledních sto let, zjistíme, že Češi mají nejméně sedmery dějiny.

Obě světové války se odehrály daleko za humny Tample.
Belle Époque  byla rázem vytřídána  stoletím  Světových válek. Svárlivost je lidem dána osudem a tak je možno lidské dějiny  pojmout jako dějiny  válek. I Češi zde mají svojí stopu. V Tampli  máme  z pekla válek štěstí , že jsme nikdy nezaslechli výbuchy leteckých pum či dělostřeleckých granátů, kolem našich hlav nelétaly střely z kulometů či jiných mašinkvérů .

Na frontu první světové války však naši rodáci narukovali. Ve Svojku je pomník rodákům padlým na frontě v letech 1914-1918. Za císaře pána Franze Josefa  a jeho rodinu z Tampelských rodáků  život položili: Jan Dejmek, František Hadinec, Rudolf Horáček, Jan Janda, Josef Kracík, Josef Kučera, Karel Kučera, František Morávek, František Toth, Jaroslav Vinklář, Gustav Zajíc, ze Svojku to bylo dalších 22 mladíků. 

Na italské frontě na Piavě byl tatínkův bratr Lojzík, šťastně přežil  těžké boje v horách , hlad a zimu. Když se L.P. 1919 vrátil dědečka a tatínka nabádal aby se nedali balmutit politiky když  "politika je jenom  další panskej švindl o peníze." 

 Žalm roku 1919  (S.K.Neumanpodepisuji !

Syn prezidenta T.G.Masaryka,  ministr zahraničí  Jan Masaryk sloužil v letech 1915-1918 u 34.pěší divize CK armády  v Haliči.  Válku skončil v hodnosti poručíka s medailí za statečnost 2.třídy. Faktem je, že  otec zprvu jako říšský poslanec mocnářství budoval a syn mocnářství statečně bránil když otec již  "vařil  jinou kaši"  ?  Válečné zmatky  nejednou udělali z obránců království či státu  zběhy a  vlastizrádce. Prezident Klement Gottwald v bitvě u Zborova   jako desátník CK armády statečně bojoval za císaře pána a truhlářské řemeslo chtěl  vyměnit za službu vojáka z povolání. Ostatně celá bitva u Zborova je  tragedií národa kdy proti sobě urputně šli Češi proti Čechům v cizích službách (Rakouska versus carského  Ruska)

Ernest Hemingway po osobní zkušenosti z  fronty v  I.světové válce taktéž na Piavě,  napsal román Sbohem armádo oceněný Nobelovou cenou za literaturu.

Věřím , že všichni ti kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřelení  hned  první den  občany své země (Ernest Hemingway)  podepisuji !

I.světová válka je matkou válečných katastrof nového století. Byl to mlýn na lidské maso který zasáhl nebývale civilní obyvatelstvo a semlel  i carskou rodinu v Rusku. Utrpení válek díky  účinosti nových zbraní včetně otravných látek a útokům na zázemí bitevních polí postihlo civilní obyvatelstvo dosud v  nebývalých rozměrech. České království do války poslalo 1.4 miliónů vojáků a  140.000 se jich nevrátilo ke svým rodinám. 

Na ruské frontě mnoho Čechů odmítlo bojovat  proti Rusům , došlo dezerci 61 000 vojáků a založení Československých legií v Rusku. Proč to vzali  domů přes Sibiř na místě osvobozování Čech historici obchází, stejně tak jako padlé za císaře pána a jeho rodinu a jak legionáři  "postráceli "75 vagonů  ruského zlatého pokladu . Stopa vede k Bance československých legií.  Za přímého nástupce banky lze  dnes považovat UniCredit Bank ČR (dříve Živnostenská banka).Nebyla to  ani  evakuace Čechů z Ruska ale válka proti Rusku kterou nikdo nechtěl. Generál Štefánik osobně agitoval legináře k účasti na Ruské občanské válce, za zběhnutí byl  trest smrti. Odhaduje se , že ruské tažení nepřežilo na 4000 legionářů, hroby jsou rozsety od Karpat po Vladivostok. Legionář desátník J.K. z Tatranského pluku strávil na Sibiři 4 roky a projel transibiřskou magistrálu  třikrát. Jízdní oddíl Jisker z Brandýsa  měl za loupeživou bandu která znásilňuje a krade. I proto, že nesdílel  "správný výklad " událostí  měl svůj válečný deník zakopán na zahradě . Ano tu někde je  "zakopaný pes" rozdělení Čechů minulého století  na "  rudé a bílé " a  na monarchisty a republikány.  Poslední očitý svědek leginář Alois Vocásek zemřel 9.8.2003 , jeho názory byly  také nekonformní. Vyvraždění carské rodiny Romanovců byl následkem paniky bolševiků  z "bílých" legionářů.   Je zde  ještě další velmi zajímavé vyprávění  . 

Jaroslav Hašek,  pro nesouhlas s politikou Československé národní rady vystoupil z českého vojska v Rusku.  Po návratu do vlasti byl napadán "vládními"  legionáři pro zradu a socialisty pro to, že udělal málo pro socialistickou  revoluci. Rodilý pražák a patriot zemřel ve 40 letech nad nedopsaným světovým  bestsellerem Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války  v Lipnici nad Sázavou kam "odjel" s přítelem, malířem Panuškou v pantoflích pouze v lehkém  oblečení. Úřední posmrtný soupis jmění : jedny obnošené šaty a zimník, prádlo, tj. dvoje spodky 300 Kč, 2. čtyři košile "obnošené"  100 Kč, nábytek podle vyjádření paní Alexandry Lvové náleží jí ,peřin nemá. Celkem   400 Kč . Jak patrno falešné demokraty kteří se ohání holí svaté pravdy máme jako vši v kožichu od samého počátku republiky. Co bylo, to bude, co se stalo bude se opět dít a nic nového není pod sluncem (Bible, Kniha Kazatel)

Pomník legionářů v Jekatěrinburgu

Lidé jsou vždy ochotni zvednout hlavu aby vykročili k zářivým zítřkům  i když nemají potuchy co je vlastně čeká. Od pradávna lidé  spravedlnost hledaj, hlavy,  prapory a hesla při tom zvedaj ale i mnohé lotroviny při tom dělaj.

V roce 1918 vypukla v Čechách   demokracie .  

Milan Rastislav Štefánik  již 3.2.1916 zavedl k francouzkému premiérovi Aristidu Briandovi  říšského poslance  T.G.Masaryka s tím aby požehnal jejich společnému plánu na vytvoření státu Čechů a Slováků. 

28.10.1918 Isidor Zahradník  říšský poslanec to doma spustil   originálně. Z hlavního nádraží v Praze železničním telegrafem do všech koutů Čech a Moravy  rozeslal následující zprávu: Československý stát proklamován dnes v 11.hodin u sochy sv.Václava na Václavském náměstí. Odstraňte ihned  všechny znaky a značky bývalého státu Rakousko-Uherského. Nazdar ! Dr.Zahradník. Na nádraží se mu věru zalíbilo, stal se ministrem železnic ač původně byl katolický , později pravoslavný kněz . Tento politický turista uzavřel karieru v jedné z trafik tehdejších politiků jako ředitel Hypoteční banky.

28.října 1918 Národní listy   ve svém večerním vydání zvěstovali, že Národní výbor přejímá správu československého státu neboť Rakousko-Uhersko uznalo  právo  čechoslováků  na nezávislý samostatný  stát z Čech, Moravy a Slovenska. Chebsko vyhlašuje samostatnost  a chce  německou část  Čech zachovati. Bylo to  prolamování do otevřených dveří, když císař Karel I. vyhlásil  svým Manifestem z 16.10.1918 reformu  státu na základě sebeurčení národů.

Monarchistický náhled : Situace se rychle ujímají ti, kteří nejsou v exilu, nebo ti, kteří neodjeli do Ženevy na jednání obou křídel odboje. Objevuje se fenomén a pozdější kult – Muži 28. října, kteří se chopí moci, doslova ležící na ulici. Lid se učí nazpaměť jména Alois Rašín, Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, František Soukup a Vavro Šro- bár. První z nich Antonín Švehla sepíše doma přes noc ústavu, která ruší šlechtické tituly a znárodňuje majetek šlechty i církve. To aby republika měla něco do začátku! A také je za- vedena osmihodinová pracovní doba. To aby lid měl radost! Předsedou vlády je jmenován Karel Kramář. (Koruna Česká)

Československý stát prohlášen 29.října 1918 v raním výtisku Lidových novin .
Lide československý tvůj odvěký sen se stal skutkem. Stát československý vstoupil dnešním dnem v řadu samostatných  kulturních států Světa. Nezapomínej kázně a buď si vědom, že jsi občanem nového státu nejen se všemi právy , nýbrž i povinostmi. Každý z Vás musí bezvýhradně šetřit všeho co je jiným svato. Svobody  osobní a majetku soukromého nesmí býti dotčeno.
V Praze  28.října 1918 Za národní výbor československý: Dr.František Soukup, Jiří Stříbrný, Ant.Švehla, Dr.Vavro Šrobár, Dr.Alois Rašín.  Národní výbor tvořili předáci českého domácího odboje.

Československá republika se zrodila podle amerického proroctví  publikovaném v National Geographic ( 
únor 1917): Čechové jsou nyní početnější,  všestrannější ,   vzdělanější  a  patriotičtější než kdykoliv předtím a neodvolatelně  se přibližují ke dni ,kdy svrhnou své okovy a zařadí se mezi svobodné, rovnoprávné národy světa.

Zrod Československa  jinak než i známe z naší mytologie .Tak jako je riziko dávat sirky dětem na hraní  je  riziko  předat davu politickou moc.

12. listopadu 1918 byla  prohlášena rakouské republika Císař  jako Karel I. Rakouský, Král Karel III. Český, Král Karel IV Uherský putoval do vyhnanství . 1.4.1922 na portugalské Madeiře umírá  na zápal plic. Korunní princ Otto von Habsburk zemřel 4.7.2011 v bavorské Pöckingu , pohřben se státnickými poctami v dómu  sv.Štěpána ve Vídni.

T.G. Masaryk  přijel  do Prahy  21. prosince 1918  na hlavní nádraží  a za velké slávy odejel jako prezident  na Hrad.  Čech se radoval, že dítě je živé ale Němec zapoměl, že je u nás hostem Českých králů.  Němci vyhlásili  v pohraničí a  Brně, Jihlavě , Olomouci   Německé Rakousko proti kterému jsme vojensky zakročili. Ještě 20.3.1920 Lidové noviny píší, že v Chebu na Café Wallensteinn je  nápis Psům a Čechům vstup zákázán a německé noviny  varují, že děvče které se bude bavit s českým vojákem budou ostříhány vlasy dohola. Polsko-Československou Maďarsko-Československou válkou  byl vznik republiky  de facto dokončen. Francouz z nás udělal svého hlídacího psa na Němce . Zprvu nás podporoval  diplomaticky i  vojensky  ale v Mnichově roku 1938 nás hodil přes palubu. 

Masaryk hlásal republikánství ale chováním byl aristokrat. Usadil  se na Hradě českých králů , "chalupařil" na zámku Lány Topolčianky.  S oblibou jako vrchní velitel se projížděl na koni  v originální vojenské uniformě a o armádu dbal. Toť já k jeho cti vyzvedám neboť straním  monarchistům a vojákům kterak bylo u nás v rodině zvykem.  Zajištění hranic Českého království vojenskou silou byl nezbytný  státnický čin. Masaryk se nestal na Hradě kastelánem  ale státníkem který k Čechům připojil Moraváky, Slováky a Rusínce.   21.12.1918 uvedl  pražáky do étosu o  lepších časech ale proto, že televize  ani  radio nebylo  tak jak doposud  babička pekla vánoční cukroví , děda šel uříznout vánoční stromek a modlitba byla   "zachovej nám Hospodine  císaře pána..........."  Slováci dál mluvili většinou maďarsky ale začaly se dít nevídané věci . Jak to bývá opět tu byly nové pořádky, pro někoho dobré , pro jiné zlé. A jak to chodí v historii  dnes už František Josef I. není  starej Procházka ale úctyhodný státník .

Masarykův  Čechoslovakismus  byl omyl jak osatně dějiny potvrdily. Byli jsme a budem ve Slovanském světě bratři Češi, Moravané a Slováci  s pravlastí kdesi na Východě. Mluvíme společnou řečí s Moraváky , česky není problém se domluvit  se Slováky a opačně. Po slovensky hovorim dobre, slovensky rozumiem všetko.

První legislativní normou Národního shromáždění roku 1918 bez rozpravy byl přijat zákon 61/1918 Sb.  jímž se zrušily šlechtickými tituly a řády. Šlechta  stratila své tradiční posty v amádě a úřadech a  tím i svoje historické vůdčí postavení ve společnosti.  I.pozemkovou reformou  byla znárodněna většina  zemědělské půdy ve vlastnictví šlechty. 

Konfiskace majetku církve proběhla již L.P.1872. císařem  Josefem II.  Na území Československa byl majetek církvím odebírán v několika vlnách, nejprve za josefínských reforem, poté za pozemkové reformy za první Československé republiky a poté po 2. světové válce, zejména po únoru 1948.

O majetek se státem ve sporu je i  nejmocnější rod německé historie. 

Roku 1919 Pařížská mírová konference shchválila naší další Cestu historií. Ano  jsou to události které tvoří dějiny. Přepisování  dějin  nemůže  nic změnit  ale hodně škody natropit. V Tampli dějiny neměníme ale chceme je znát . Papír nezapomíná.  Z Tample nebyl nikdo v oslavovaných  legiích  ale našim dědům přišlo 11 a do Svojku 22 smutečních oznámení o smrti jejich synů kteří padli " za císaře pána a jeho rodinu"Jako hrdinství to tehdá vzal již málo kdo ale ani opuštění kamarádů  strádajících v zákopech nenašlo všeobecných  oslav.   Pro vnuky  krajanů kterým se dědové šťastně vrátili  a na oslavu naší schopnosti udělat srandu z každého maléru douška humoru o první světové válce. 

V roce 1933 se Hitler stal říšským kancléřem.  Král  Velké Britanie Eduard VIII  veřejně  sympatizoval s Hitlerem.V roce  1934 byl uzavřen Pakt Pilsudsky-Hitler a v NewYorku se konala manifestace na podporu německého fašismu.. Pomníkem fatálníhom omylu mezinárodního významu  je, že  pakt o neútočení s Hitlerem měl  nejen Polák ale i  Francouz, Angličan a nakonec i Rus. Já sdílím názor , že Rus  úspěšně použil   Kutuzovovu strategii  pro získání času  strategické operace Na Východ    

V letech 1936-1939 došlo chybnou politikou  neutrality ve  Španělské občanské válce k další přímé podpoře  fašismu. US magazín Time v roce 1938 oslavoval Adolfa Hitlera jako osobnost roku.

Hemingway se jako reportér zúčastnil španělské občanské války.  Viděl na vlastní oči boje na frontové linii i následky bombardování měst a vesnic. Uvědomoval si, že fašismus je možno porazit jen s pomocí USA a demokratických států, apeloval v tomto smyslu  na prezidenta Roosevelta. Předvídal, že Španělsko je pouze předehrou k mnohem rozsáhlejšímu konfliktu.

Podivná předehra nakonec  přerostla  ve válečné šílenství světové války  nevídaných rozměrů a holokaustu .

Druhá světová válka začala 1. září 1939   přepadením  Polska nacistickým Německem  a pokračovala 5. bitvou o Rusko 

Rus bleskově vybudoval ocelové srdce Ruska  v operaci  Na Východ  a  Němce vyprovodil  do Berlína. Rus vyklidil Berlín na několik dní  také L.P.1760 za sedmileté války.   Když přidám ještě 30 letou válku máme zde podivnou zálibu evropanů  která poznamenala naše novodobé dějiny a naše myšlení. 

Tragedií pro nás v minulém století byl  Reichsprotektorat Böhmen und Mähren  kterou odstartovala  potupná   Mnichovská dohoda sjednaná o nás  bez nás mezi Hitlerem ,  Musolinim s  Francouzi a Angličany. Zradu našich spojenců (Francie a Velké Britanie) komentoval W.Churchill : vybrali jsme si ostudu a budme mít válku.... 30.9.1938  dostává Hitler darem vojenské obsazení  čs.pohraničí. Jen pro ilustraci : Hitler nechal vydat medaili " Za zásluhy při osvobození Sudet" a tuto medaili obdrželo cirka 1 200 000 našich německých občanů. !? Bohužel ne každž slavík spívá dobře.

Následovala okupace zbytku Česka a brutální teror: vysoké školy byly uzavřeny,  9 studentů bez soudu zastřeleno, 1200 studentů odvlečneno do koncentračních táborů. Největšími obětmi  v Československu  bylo zavraždění  našich  270 000 židovských spoluobčanů. 

Když jsem při návštěvě Jeruzaléma se vypotácel  z památníku  Jad vašem  s hrůzou v očích ,  seznal  jsem, že Žid dobře ví kdo Hitlerovo Německo  porazil a komu vděčí za své přežití. Správně se rozhodli , že nikdy ovcemi již nebudou . Zajistili se silnou armádou a skvělou rozvědkou i kontrarozvědkou.  Izrael bude buď biblicky rozlehlý, jak o tom sní náboženští radikálové nebo vnitřně konzistentní  na současném území pokud se usmíří se svými bratraci Palestinci ale vždy to bude stát s plnou  suverenitou. Nejsou v žádném vojenském bloku a stejně jako Švýcaři se spoléhají sami na sebe. Člověk může mít přátele ale národ nikdy (Winston Churchill).

Otcem odklonu anglofoního světa od fašismu nastal v květnu 1940 když se stal ministerkým předsedou Velké Britanie  Winston Churchill . 10.7.1940. začala letecká bitva o Anglii do které se zapojili čeští letci v emigraci. President Beneš z Londýny začal s našimi zpravodajci odboj  Čechů proti Německu

Churchill má lví podíl  na válečné  koalici Anglie-USA-Rusko která porazila Hitlerovo Německo. 

Vstupem US Army na Evropské válčiště až v roce 1943 byla oddálena porážka Německa. Američané byli zaměstnání válkou o Pacifik s Japonskem. V letech 1941–1943 východní  německo-ruská fronta byla jedinou válečnou frontou v Evropě. Rudá armáda osvobodila Berlín 2.5.1945, Hitler se zastřelil již 30.4.1945 v  bunkru pod  Reichstagem  když ruské tanky  se  nezadržitelně blížily k bunkru. 

Osvobození Československa v roce 1945 od německé okupace bylo jednou z posledních událostí druhé světové války v Evropě. Součástí osvobození byla Pražská ofenzíva Rudou armádou , osvobození západních Čech americkou armádou a květnové povstání českého lidu. 

Povstání  nebylo jenom v Praze ale na mnoha dalších místech. Okresním velitelem Obrany národa v květnovém povstání v našem okresním městě Nové Pace byl  legionář a skvělý malíř portrétista  Otakar Číla. Obranu národa byla řízená z Londýna našimi  zpravodajci, kterým veleli  bývalý důstojníci  České armády .Gestapo postupně jako aktivní odbojáře zatklo 102 důstoníků a  6 generálů  které  popravili v berlínské věznici P1ötzensee. 

Padlých a zavražděných Čechů za květnového povstání  je přes 8 000. Dne 8. května 1945 v 16:00  gen.Toussaint před Českou národní radou, v čele s Albertem Pražákem podepsal kapitulační protokol o stažení Wermachtu z Prahy. Waffen-SS se nevzdali a  bojovali ještě několik dní .
Rudá armáda ztratila v Pražské ofenzivě  (6.5.-11.5.1945 ) 49.348 mužů. Stráty US Army při operacích v západních a jihozápadních Čechách jsou vyčísleny na 116 padlých. 

Zachránci Prahy nebo vlastizrádci ? Jak se dostali "Vlasovci"  5.května do  Prahy .

V Tampli se pokusili odzbrojit a zajmout prchající jednotku Wehrmachtu  9.5.1945 na Prklínských zatáčkách Miroslav Řehák *1920 a Václav Marek *1919 . Padli jako naši hrdinové  poslední den války. Byli to odvážní chlapi, nedaleko ve Velichovkách seděl se svým štábem bojeschopné milionové amády Střed maršál Schörner. Na Krvavého Ferdinanda  Hitler spoléhal.

Wermacht odstřeloval Vyškov z vojesnkého cvičiště na kopci (Kozí Horky) ještě 9.května  Vyškov – srdce Hané na dlani | Facebook

Po Velichovské návštěvě  proběhla evakuace Schörnerovi armády  do amerického zajetí na Plzeňsku a Americké okupační zóny  Německa . Velichovky, Hradec Králové, Praha očima amerického  válečného kameramana.  

Na základě spojeneckých úmluv vyhlásil 8. srpna 1945 Japonsku válku také Sovětský svaz a jeho vojska posílená o zkušené jednotky, které došly až do Berlína, zahájily v Mandžusku bleskovou ofenzívu. Sovětská ofenzíva na Dálném východě představovala poslední velkou bojovou operaci druhé světové války a spolu se svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki definitivně vedla ke kapitulaci Japonska.

Druhá světová válka oficiálně skončila kapitulací Japonska 2. září 1945 .

Spojenecká vojenská přehlídka v Berlíně pod velením maršála Žukova  7.září 1945

Čech, který svrhl bombu na Hirošimu. Jedním z dvanácti pečlivě vybraných a prověřených členů posádky, která svrhla 6.srpna roku 1945 atomovou bombu na japonské město Hirošimu, byl i seržant českého původu Joe Stiborik. Jeho rodiče Antonín Stibořík a Cecílie Najvarová pocházeli ze Žďáru nad Sázavou. Otec pracoval jako editor českojazyčných novin v texaském městě Granger.

Od roku 1946 jsem již tělesně přítomen a  podávám osobní svědectví.     

V roce 1948 jsem tahal dřevěného kačera a vysedával v houpacím kohoutu. Když jsem povyrostl dědeček jednou komusi vyprávěl, že pro mne neznámý to Pán (Klement Gottwald , předseda vlády) 25.února 1948 měl na Staroměstském náměstí v Praze  projev a rozdal karty na dalších pár roků naší historie (41 let). Dědečk tehdá rozhodl , že on ani tatínek  jeho kamarádům  pomáhat nebudou . Bylo  třeba  pole  obstarati když lidé opět do měst  a fabrik utíkali a novou politikou omámeni byli. Prorocky pravil , že  já  bych se dalšího převratu mohl dočkat . Proč říkám převrat ? Proto, že naše resucitace kapitalizmu není revoluce. Revoluci naše civilizace čeká, nejedni ji vyhlíží či dokonce připravují. 

Pracující lid zvítězil tak důkladně až jim práce začala vadit neméně tak  jako těm kteří  sedí  v křeslech politiků.

Dědeček zemřel v požehnaném věku  92 let  s důchodem 176 Kč který byl pro něho velkým překvapením proto, že jak bejvávalo na vsích byl na vejminku. Tatínkovi se svěřil s obavou  kde na to Pánové budou brát !   
Já se Annus mirabilis/zázračných roků  1968 a 1989 dožil. V roce 2019 mám důchod 12.136,- Kč , stále  pracuji a proto 
Armádu spásy  dosud nenavštěvuji. Stejně jako dědeček si dělám ale starost kde na to Pánové budou brát když důchodový fond je v mínusu a davy migrantů máme za dveřmi. Průměrný důchod .

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx   

V roce 1968 jsem  zažil rozcvičku na další  změnu v poezii činovníků nazývané Pražské jaro

Komunistické Československo pokračuje ve své tradici  malého průmyslového obra a dále píše v únoru 1968 Edward L.Linehan v The National  Geographic Magazine. ....s 14 miliony obyvatel, to znamená půl procenta počtu obyvatel Světa, dosahuje dvou procent světové průmyslové výroby. Viděl jsem uhlí a železnou rudu proudit z jeho dolů a ocel z jeho oceláren. Stroje, zbraně, chemické látky, textil, boty, sklo, cukr a pivo proudí z jeho továren v působivém množství . 
Hovořil  jsem s jedním ze stovek starých komunistů, který anglicky mne řekl: Tohle byl od začátku náš sen. Nebude žádná bída, žádné utlačování. Nikdo nás nebude vykořisťovat, protože my dělníci budeme vlastnit továrny a statky i ocelárny. Všichni budou mít práci a budou šťastni   

Roku 1968  Světem  táhne  revoluční vlna, byl to rok který hořel revolučním plamenem. 
Náš programem změny roku 1968 bylo Dva tisíce slov .

21.srpna 1968 nereformovaní ruští komunisté vedení  ukrajincem Brežněvem  po delším váhání a vyjednávání,   vojenskou intervencí  společně s dalšími státy  Varšavské smlouvy (s výjimkou Rumunska ) udusili naši revoluci.

Vládní deník Rudé právo vyšel až 25.srpna,   okupaci odsoudil a další léta  byly pod  vojenským dohledem Rusů 

Je zde důvodné podezření, že Američan s Rusem se dohodli  každý ve své "zahrádce udělat pořádek".
Z pamětí novináře Milana Sirůčka : "Koncem července se u mne v redakci objevila zpravodajka amerického vládního listu Washington Post, že ji do Prahy poslal šéfredaktor, aby odtud referovala o vstupu sovětských vojsk do Československa. A zda nevím, kdy to bude, chtěla by si ještě odskočit do Jugoslávie vykoupat se v moři. Odpověděl jsem jí, že to si tedy hodně zaplave, to se přece nikdy nemůže stát. " 

Mons.Josef Mixa, sekretář arcibiskupa pražského kardinála Tomáška :  " Někdy v dubnu 1968  došla tajná zprávu z Vatikánu abychom se událostmi Pražského jara nenechali strhnout a nic nepodnikali, protože nebudou mít dlouhého trvání. Vatikán zřejmě znal sovětské plány. Tehdy to naším uším znělo překvapivě pesimisticky, zakrátko se tato zpráva ukázala nanejvýš pravdivou." (Boha neokecáš, str.53) 

Situace v roce 1989 opět zrála na velkou změnu. Tentokrát i Rus  začal s reformou svého systému, nazývali to perestrojka (přestavba).Gorbačov přestal podporovat ortodoxní komunisty a děly se  nevídané věci . Dnes  Rus hledá odpověď na otázku zda Gorbačov byl neúspěšný reformátor nebo zrádce. Podstatné  je, že Gorbačov odmítl zachování systému  za cenu krveproltí.

USA nasadily v roce 1989 proti  Ruskému bloku na podporu disidentů  Open Society Foundations  s obří finanční podporou  

Do akce nastoupil také Vatikán, 12.listopadu  1989 byla  papežem Janem Pavlem II v Římě svatořečena Česká princezna Anežka Přemyslovna, zvaná Česká. Delegaci 10.000 českých poutníků vedl arcibiskup pražský kardinál  František Tomášek. Přímý přenos  ze mše svaté z Vatikánu vysílala česká TV. Středověké proroctví slibuje , že svatořeční Anežky zajistí  mír v Čechách.  

17.listopad  1989 Situační zpráva Stb Praha  o studentech oslavujících Mezinárodní den studenstva
17.listopad 1939 masakr studentů německými okupanty

Zveřejnění falešné zprávy o smrti studenta Šmída vyvolalo ve společnosti velké pohoršení a přispělo k pádu komunistického režimu. Zpráva  pro Svobodnou Evropu  měla režiji která vyděsila i zahraničí.

Komunisté to vzdali když 23.11.1989 na Václavské náměstí přivedl  Petr Miller dělníky. 24.11.1989 všichni členové předsednictva Ústředního výboru KSČ  podali rezignaci a byl svolán mimořáný  sjezd KSČ.  Historie nechala Čechy vyhrát jak pravil Arnošt Lustig a vrátil se z USA do Prahy.   

Monarchistický náhled: S narůstající jistotou volnosti/svobody narůstá i fanatismus subjektu, který bývá proměnlivě – jak se komu a kdy hodí – označován jako lid, národ, dav. Není řízen rozumem, ale psychózou masy, které stačí jiskra, aby zažehla plamen. Tou jiskrou může být i pouhá touha po změně, zakrýt předešlá selhání nebo si pošimrat vlastní ego. Jiskra vyhasne spolu s vyprcháním posledních endorfinů či zbytkového alkoholu v krvi, ale následky trvají i stovky let. Často tyto činy přijdou politikům vhod, když za ně jiní s pomocí anonymního davu udělají špinavou práci.(Koruna Česká)

Děsím se davu. Je to nekrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů  ( Karel Čapek)    

Václav Havel  na cestě z  Hrádečku na Hrad se zastavil v Činoherním klubu a 19.11.1989  založil   Občanské fórum.
26.11.1989  OF se zformovalo a vyhlásilo politické cíle.

Prezident
Gustav Husák  jmenoval 10.12.1989 Vládu národního porozumění a odstoupil. V dalších dnech byl již vývoj rozumný a věcný. Naše  revoluce bez krveprolití je obdivována  v celém Světě.

29.prosince 1989 Václav Havel byl zvolen prezidentem republiky komunistickým parlamentem (Federálním shromážděním). Na základě kooptačního zákona ze dne  28.12.1989 se tentýž den stal poslancem Federálního shromáždění Alexandr Dubček a ihned  po složení  poslaneckého slibu byl zvolen jejím předsedou.  Dubček zemřel  7.listopadu 1992 na následky zranění při autonehodě. Současně s ním umíralo Československo když  Dubčekova nečekaná smrt vyostřila vztahy Čechů a Slováků . Nápis Dubček na Hrad byl marně na zdi Národního domu v Karlových Varech  od roku 1968 až  do roku 1998.  Došlo k oživení  vzpomínek na tragickou smrt  generála Štefánika.  

Československo Václav Havel pohromadě neudržel, po dvou neúspěšných kolech prezidentské volby, 20.7.1992 odstoupil. Slovakexit se stal realitou vypovězením poslušnosti federálních složek na Slovensku a Deklarací o svrchovanosti . Václav  Klaus s Vladimírem Mečiarem  rozhodli, že džina nenávisti z lahve nevypustí a vyjednali přátelské rozdělení  federace 26.srpna 1992 v Brněnské vile Tugendhat a  první leden se stal novým státním svátkem.

1993 Česko-Slovensko sametový rozvod napsal Thomas J.Amercrombie v září  1993 v  The National Geographic Magazine ..." V prvních hodinách roku 1993 zaplnili ulice Bratislavy jásající Slováci aby oslavili nezávislost, jíž se jim nedostávalo tisíc let. Češi, po desítky let dominantní partner v manželství z rozumu, přijímají rozdělení bez radosti . "

Stát po roce 1989 již po třetí v tomto století přerozdělil  majetek . Znárodňování a zestátňování po roce 1948 vyměnil za privatizací a ve velkém rozsahu proběhly také  restituce.  
Činovníci to nazvali tento proces změny  revolucí a proto, že netekla  krev tak prý sametová.  

Živou vodou pokropená  podnikatelská aktivita  přivodila v roce 1989  resuscitaci kapitalismu. Vykvetl nám  jakýsi plevel české cesty nazývaný tunelářství.  Králem tunelářů je Viktor Kožený který mimo jiné zašantročil  naší  námořní flotilu . Ani rozebrání na šrot  Poldi Kladno  a mnohé další většinu národa nenadchlo.  Rozčarování  a ztráta důvěryhodnosti politiků začala v roce 1997 a Václav Havel to nazval   blbou náladou. Nová mantra  nových pořádků /tržní hospodářství přineslo mnohým toliko almužnu k přežívání na periferii společnosti. V centrální  vyvařovně mají  také prý problémy, nezadrhlo se to jenom nám. Svět nemá problém nasytit chudé ale bohaté ( Matka Tereza)

Do hry o novou tvář našeho Světa nastoupila revitalizovaná nejstarší civilizace a kutura lidstva /Čína. Číňané rozehráli   poker  v Džibuti  o Afriku  a na moři  o Pacifik, s Rusem   budují   protiváhu velmocenské  domimnanci USA BRICS

Příroda a celý Svět se vyvíjí evolučne, revoluce je pouze jiskra registrace změny v našich hlavách.

Svět je na Cestě zásadní změny. Chce-li lidstvo přežít  bude nuceno spolupracovat  a reguelně soutěžit. Nejprve bez zbraní hromadného ničení a později i ostatníchn zbraní válečných. Mírová koexistence je nejen nutná ale i reálná pokud pošleme kazisvěty k lopatě, dáme  slovům správný  obsah a nebudeme drby brát jako  fakta. Drby nechť je toliko útěcha žen, které nikdo nemiluje a nikdo se jim nedvoří.

Svoboda podnikání a lidské tvořivosti jsou zisk sametové revoluce a toto "perpetrum mobile" ekonomiky moderního státu bylo a  je chybné nevyužívat . Neméně důležité je držet na uzdě chamtivost bohatých. Nepřiměřeně rozevřené nůžky mezi bohatými a chudým jsou zdrojem sociálních bouří a revolucí. 

Došlo k ocenění   našich válečných veteránů ze západní fronty.  Bratranec emerit. plk.Vojenského historického ústavu  Jiří Šolc zdokumentovla  činost  našich výsadkářů  a zpravodajců v knize  Po boku prezidenta  ( Edvarda Beneše) a několika dalších knihách. 

Obrodila se česká
oligarchie  . Ano ve Světě kde vládnou peníze  jsou to oni co mají odpovědnost uvést věci do pořádku, práci mají stále nedokončenou . 

Česká šlechta  jako držitel noblesy každého národa se začala opět činit v nápravě věcí veřejných. Naše dílo dělá naše společná práce od dělníka po knížete. Bartoňové z Dobenína se umí s námi velkoryse podělit o svoji  perlu  Kladského pomezí , hrabě Zdeněk Sternberg (zemřel 19.1.1921 ve věku 97 let)  byl průvodcem na svém hradě, kníže Karel Schwarzenberg je významným politikem, Kinští  dělají muziku  pro věřejnost na svém zámku pod heslem Kde je láska k lidem tam je i láska k umění .

Na přelomu milénia hodnocení Desetiletí duchovní obnovy  vyhlášené kardinálem Tomáškem v roce 1987 vyznělo rozpačitě.  Já jsem  občasnou docházku do kostela  a čtení  Bible jako milostný dopis obnovil. K některému z proudů křesťanství se hlásí drtivá většina z 1 467 438 deklarovaných věřících hlásících se k církvi nebo náboženské společnosti (tj. z 13,89 % obyvatel) v České republice. Dominantní postavení zde má Římskokatolická církev, k níž se při sčítání lidu v roce 2011 přihlásilo 1 083 899 obyvatel (tj. 10,26 % populace České republiky.

Vystavěli jsme nové chrámy - chrámy konzumu , obuli jsme si kola aut , stravujeme se ve fastfoodech  , volně cestujeme na Západ.  Žijeme v naději když se nám nepovedl socialismus s lidskou tváří, že to vyjde s kapitalismem s lidskou tváří . Je jenom na nás kdy se vypořádáme s konzumerismem který devastuje naši krásnou ,  bohatou zem  i to nejcenější co máme to  je zdraví. Na životadárné  půdě našich otců máme řepku pro bionaftu, fotovoltanické elektrárny, kukuřici pro bioplynky, logistická centra na dovoz jablek z Chile... Stratili jsme soběstačnost ve výrobě potravin což musíme neodkladně napravit. Stěhování národů vždy začalo hladomory .

Jsem přesvědčen, že když jsme  zvládli  feudalismus s Habsburkem,  socialismus s Rusem tak i ten kapitalismus s Američanem  také zvládneme. Já osobně dávám přednost vlastní cestě ale nájezd připrchlíků (ti který "prchají" za lepším životem) do Evropy bude nutné  zastavit   společně ! Obhájci ilegální migrace by  měli povinně číst světový  bestseller Douglas Murray: Podivná smrt Evropy než začnou  žvanit nebo lhát.   Žijí v omylu nebo jsou  podplacení .  Mládež má řádně studovat nebo  učit se řemeslu namísto pouličních kraválů  a poučování starších kteří cosi prožili a vybudovali. Jinak se vpřed nepohneme ale hrozí nám úpadek a mláděži degenerace  která své rodiče ,  dědečky a babičky neuživí.

Zabředli jsme v konzumerismu a propadli sobeckým požitkářství, stejně tak jako všechny vyspělé země naší civilizace. Neřešíme skutečné problémy které odmítáme pojmenovat. Výkřiky " to je bordel" slušnější chaos k nápravě nestačí. Naší elitě neodpovědně  promíjíme zběhnutí k světavládě když manifestačně  rezignovala na obranu  státní suverenity. Oslabování státní suverenity vede k výmazu Česka z mapy Světa. 

Přátelství s ruským medvědem jsme vyměnili za přátelství s americkým bisonem který má stejné nemoci jako my. Ze strážního psa na Němce  máme být strážním psem na Rusa. Západ je rozpolcen a navíc nám nevěří. Získali jsme pouze zdvořilostní  uznání  ale  ve skutečnosti  jsme byli odzbrojeni  a vystvani na milost a nemilost silnějších. Stále  platí Kdo nechce živit svoji armádu bude muset živit armádu okupační.Nepatrné zálohy dědečků  z dob všeobecné branné povinnosti nedocvičených pro nové zbraně a nové válčení jsou dalším hříchem odpovědných . Očekávat nápravu od politiků, kteří to mají na svědomí  je bláhovost.  

Opět se rozhořela tisíciletá válka  světa křesťanů a světa islámu. Vlajky islámského státu vlají  v Bosně a Kosovu. Naše  první obranná linie - Řecko je na kolenou a  druhá obranná linie - Jugoslávie je rozmetána  Mistry chaosu  .   

Stát si  propachtovaly politické strany kterým vládnou jejich bosové, nicméně skutečná demokracie je možná  .Co se týká všech  musí být také všemi řešeno a bez možnosti opravy chyb a omylů  v  jednání správců věcí veřejných /politiků referendy to nejde. Neutralita Českého království či republiky na základě všelidového referenda musí být nejen ústavně garantována ale zajištěna silnou armádou a domobranou švýcarského vzoru .  Dobrý stát nemůže být eldorádem partajních bosů ani  byrokratů v cizích službách.  A proč připomínám  království. Nejstabilnější a nejlépe fungující jsou  Evropské  monarchie

Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme lépe, kdo je kdo. Kdo byl slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točil s větrem, otoči se s větrem vždy. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, neměl žádnou; člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví (Karel Čapek)

Čeština má krásné a výstižné slovo Vlast které znamená vlastnit kulturu ve svém jazyce,  teritorium, měnu a armádu. Jsou to insignie suverenity státu ktetré dosud držíme. Bohužel  dá se i  říci, že již horko těžko přidržujeme, když dokonce i mnozí  z nás je zpochybňují a ničí ekonomickým a politickým nátlakem na přijetí eura, zrušením všeobecné branné povinnosti , aplikováním do našeho právníhom řádu  nařízeními a směrnicemi EU které jsou v rozporu s našimi zájmy  a bez demokratického vyjádřeného souhlasu  národa ! 

Člověku duchovnímu jest vlast jevištěm ducha jeho národa.

Tample  je na  bývalém česko německém pomezí
a byla vždy obývána výlučně  Čechy  přesto, že v těsném sousedství byly obce s česko-německým obyvatelstvem.V Huttendorfu/Zálesní Lhotě jsme měli depandance  já tam chodil do národní školy. Lhota měla německou a českou školu. Ředitelem české školy byl  otec Jiřího Šlitra který se zde narodil.

Tampelská kronika neuvádí žádný konflikt v soužití s našimi německými sousedy. Vzepětí Německého nacionalismu po nástupu Hitlera skončilo ukončením soužití v jednom státě. Sudetští němci  , 3 mil. /30% obyvatel Čech a Moravy po II.světové válce bylo odsunuto do Německa.Odsun byl schválen na Postupimské konferenci vítězných mocností. Divoký odsun kterým prošlo 70 % Němců  byl Čechy  pojímán jako odplata  za občanskou zradu v roce 1939 a brutální útlak za  protektorátu.  Následující  odsun sociálních demokratů a atifašistů byl již pod dohledem  Mezinárodního červeného kříže. Podle pamětí spolužačky Inge Prochasek ze Zálesní Lhoty,  měla rodina nárok na jeden nebo 1/2 vagonu podle počtu osob. Teta prý stěhovala i pytle brambor a posadu s pěti slepicemi a kohoutem. Válkou vydrancovaný sedlák kterému byli  v Bavorsku přiděleni, vyprosil na nich sadbu brambor a všechny  slepice ve vsi se staly příbuznými těch pěti ze Lhoty. Většina odsunutých Němců žila zprvu v bídě. Ještě v říjnu 1949 existovalo na území Bavorska 465 uprchlických táborů s více než 94 000 obyvatel. Značné množství sudetských Němců žilo  mnoho let po válce v provizorních bunkrech, továrních halách nebo jiných provizorních obydlích. To vše však není důvodem pro "zapomínání " krvavého vyhánění Čechů z pohraniči v roce 1939, ale především konečného řešení české otázky nacisty které představovalo poněmčení kolaborantů  a holokaust pro "nepřípůsobivé". Odsun měl také bezpečnostní rozměr kterým byla  likvidace sociální základny Werwolfu.  Československo bylo zemí kde teroristická a záškodnická činnost werwolfu po ukončení války byla ze všech zemí nejvyšší.

Žádné vítězství ani porážka nezanikají se západem slunce, ale trvají, dokud si je vítězové či poražení a často i jejich potomci nepřestanou připomínat.

Co se německo-českých  vztahů týká, čekáme stále na lepší časy,  jsem optimistický, neboť v uplynulých dvou stoletích jsme zdárně přečkali již tři německé říše a já věřím, že přežijeme případně i čtvrtou.     Jsem ale příznivec návratu k přátelským a rovnoprávným vztahům. Naše společné dějiny mnohokrát prokázaly, že je to nejen žádoucí ale i možné.    

Nejdůležitějsí zpráva ve dvacátém století podle ankety České tiskové kanceláře  bylo přistání člověka na Měsíci v roce 1969 .
Eugene Cernan, americký kosmonaut, věřící Čechoslovák-patriot, Československou vlajku kterou měl  na měsíci  v roce 1974 věnoval našemu Astronomickému ústavu .

Češi na přelomu milénia  volili úspěšně největšího Čecha

Historická otázka Tample zda do kysela brambory vkládat, či brambory ke kyselu přikusovat vyřešena  nebyla , což neseme statečně. Nadále máme svoje živobytí to je životodárný zelený drn (pole, louky,les).  Brambory a obilí na poli , houby v lese nám stále rostou.

Tample se Svojkem  jsou od počátku  v přátelském soužití  a tak bez problému jsme nyní úředně ve Svojku ale  srdcem nadále v Tampli. My s naším mostem přes Tampelačku a č.p.21 v Tampli a č.p.75 ve Svojku jsme  tak od stavby železnice a úpravy toku Tampelačky.  Asi i proto jsem vyznavač švýcarské demokracie a neutrality. Volit zvolené partajními předáky k řádné správě věcí veřejných nestačí. Pokud se v České kotlině nepodaří nastolit   demokracii s referendem o zásadní otázce přežití čeká nás přetahování mezi místodržiteli  a národem na místě budování svobodného suveréního státu. Tu je náš program  doslova titánský. Sdílím názor Winstona Churchilla :  Člověk může mít přátele ale národ nikdy Aktivisté cizí moci kterých bylo a je u nás vždy dost nás přesvědčují o správnosti omezování naší suverenity když naše  přežití  je založeno na obnovení suverenity ! Moje pojetí referenda: pouze zásadní otázky orientace státu a sociálního smíru k potvrzení vyjedaného kopromisu v parlamentu.  Odmítnutí referenda není nic jiného než strach uzurpátorů  moci před vůlí většiny národa.  Absence projevů odpovědných  k zásadním problémům a absence  kvalifikovaných vyvážených komentářů  je semeništěm mediálního  smogu  a  šíření nenávisti

Proměny státoprávního uspořádní posledního století v grafickém přehledu  na časové ose v závěru. 

Československo jako republika vzniklo jako jeden z následnických států reálné unie Království a zemí v Říšské radě zastoupených ,  obecně známé jako  mocnářství Rakousko-Uherské kde president  Tomáš Masaryk byl říšským poslancem. 

České králoství (1085-1918)  je starší než anglické i francouzké. Nemusíme ani riskantně volit z lidu prostého,  máme v rodu Vratislavů z Mitrovice  přímé potomky  prvního českého krále. Posledním ryze českým suverénem na našem královském stolci byl  Jiří z Poděbrad  .  Jeho Mírové poselství můžeme s hrdostí podepsat a proto na středověkém "konci Světa" jeho  památníku  s úctou i obdivem  jsem se poklonil. 

Naše země je královské dílo zapsané v mnoha kamených  památkách .  Princip A Deo rex, a rege lex (Od Boha král, od krále zákon) jsme opustili předčasně a náš polis byl  zamořen  planým hašteřením v podhradí a  rezignací elity Čechů  na  suverenitu našeho státu.

Česká společnost tradičně stojí na umu a pracovitosti zdejších lidí  což Tample  prokazuje v naší ekronice a na co jsme také hrdí. To není výrok můj ale Petra Kellnera kterého mám za nejlepšího Čecha mojí doby který získal úctu všech mimořádně schopných, vzdělaných a inteligetních  lidí na planetě Zemi.

D
o dalšího století nastupujeme jako republika v mocnářství Evropské unie kde si občas cinkneme na triangl. Mocnářství  má  Evropský parlament a  my zemský parlament  s poslaneckou sněmovnou a senátem. Národ je rozdělen  na příznivce a odpůrce nového mocnářství.
 
Vládní partaje  republiku  
zadlužovali     
Restart roku 1989:  +280 mld Kč, + 120 mld zahraničních aktiv.
Dluh : 2003 -493,2 mld.Kč, 2007-892,3mld.Kč, 2009 -1.178,2 mld.Kč, 2010 -1.344,1 mld.Kč, 2011  -1.499,4 mld.Kč
Dluhová služba roku  2000: 17 mld.Kč, 2003 31 mld.Kč, 2011 72 mld. Kč.

Již naši dědové věděli  že Dluh na zádech lež nosí  (České přísloví)  V Tampli  by  takový hospodář skončil v době života mých předků v pazderně a ten kdo zašantročil zlatý poklad republiky ve vězení. Stát musí efektivně regulovat odvádění peněz do ciziny a skončit se zadlužováním. Zadlužování zastavil v roce 2018 předseda vlády Andrej Babiš  a ihned se  stal  objektem nebývalé dehonestace našich Kazisvětů . Očekávat nápravu od politiků, kteří to mají na svědomí  je bláhovost. Napříč politickým spektrem je zkorumpovanost politiků chráněna v § o provizích a poslanecké imunitě.  Proto volební systému je třeba  rekonstruovat tak aby ve vedoucích pozicích byli  nejlepší z nás zvolených většinou a v zájmu většiny aby pracovali. Volby  kterých se účastní méně než 51 procent voličů musí býti automaticky neplatné. Volby musí umožňovat diskvalifikaci těch které nechceme aby nám vládli. Musíme vyloučit přepisování výsledků voleb smlouvami o  koalicích . Koalice zdegenerovaly,  neuzavírají se  k práci  ale k udržení se  či návratu ke "korytům". 

Naše zemědělství  má životarodnou tradici na kterou můžeme stále  úspěšně navázat. Ztráta soběstačnosti ve výrobě potravin je strategická chyba kterou musíme napravit. Konzumace potravin ze vzdálené ciziny  je zbytečně nákladná a mnohdy  zdraví škodlivá .
Máme rozvinuté chovatelství drobného zvířectva které  se zahrádkářstvím   tvoří solidní podporu výroby potravin z mini zdrojů společně se zdravým pohybem člověka v přírodě .

Veřejný registr zemědělské půdy.

Lesnictví je dalším nezastupitelným způsobem hospodaření s půdou. Lesní pozemky pokrývají (rok 2018) 33,9 % z celkového území státu.

O náš les v Tampli se řádně  staráme a proto  stále kvete.

Myslivost rybářstvím jsou rozvinutým původním způsobem obživy  lovců  v naší krajině. Myslivost se provozuje se na výměře cca 6 850 000 ha.  Máme i vyspělou  mysliveckou kynologii  která vyšlechtila  7 českých plemen. Já jsem také kapku přispěl  odchovem 4 psů  a jednnou  chovnou fenou v první ceně lovecké upotřebitelnosti.
Myslivecká statistika lovu

Pr
odukce kvalitní zvěřiny dlouhodobě láme rekordy.
Prvního srnce jsem ulovil ve svých 21 letech, myslivost je moje celoživotní záliba.


Sídlíme na střeše Evropy a v  78 886 km  vodních toků bohatých na ryby  máme  další přírodní zdroj potravy.

Zachování zdravé přírody nekompromisně vyžaduje: Betonování kdejakého kousku zeleně zastavit, zadržovat vodu v krajině meandrováním toků, rybníky a plondry. Každý poražený strom nahradit, diverifikovat pole a zrušit "nedozírné lány", chemii v polích omezit  , stejně tak  v sadech  a zahrádkách s chemií uvážlivě a střídmě.  Reciklovat odpady . Kraválisty a kecaly poslat k lopatě nebo zametat ulici.   


Páteř průmyslu strojírenství  byla zachována, je to náš zlatý důl o který je třeba nadále pečovat. Nemáme moře ani kolonie.  Mezinárodní obchod je  krví naší ekonomiky a Mezinárodní strojírenský veletrh naší výkladní skřní.

Jsme  tradiční a úspěšní výrobci skvělých ručních zbraní    i  úspěšní obchodníci  proto, že umíme  kvalitu. Exportujeme i do zbrojních velmocí
USA  , Ruska  a Izraele. V USA stavíme továrnu za dvě miliardy.

. http://www.antonin-solc.cz/lafranconi.htm

Češi jako národ  zůstane naživu pokud zůstane naživu naše kultura
Národ je historicky vzniklé pevné společenství lidí spojených společnou řečí, územím, hospodářským životem, psychickým založením a kulturou .

Za umělecké filmové zpracování našich tragedií 21.století máme nejprestižnější filmové ceny Oscary  (
Obchod na korze, Ostře sledovaní vlaky, Kolja) , máme zdravou sebereflexi.

Stylem života patříme do komunit s vyspělou kulturou, typickou pro malé společnosti  mírného podnebního pásma s nížší hustotou obyvatelstva, bez kulturních kontrastů. Krajina  je malebná, posazena na rozvodí Evropy. Architektura je funkcionalistická a tvořivá. Převažuje ateismus , rebelantství ,  humor a  zdravý individualismus. Rozvinutá schopnost  improvizace nás spolehlivě nese v  řešení  překážek na naší cestě.

Jazyku mateřského,  květnatého a melodického užíváme s potřebnou hrdostí a péčí. Čeština  má rank 76 z celkového počtu 255 jazyků kterým jako mateřtinou hovoří více jak jeden milion lidí. Jen menšina národů má vlastní stát a jazyková mapa Světa názorně prozrazje kolonizaci planety Evropany.

Společnost je orientována na blaho jednotlivců. Hodnotami jsou tolerance a ochrana přírodních zdrojů, krajina je zušlechtěná tísiciletou prací předků ozdobená množstvím kulturních památek  včetně památek zapsaných na listině  celosvětového dědictví. Jsme přírodní krásou oplývající  zemí rozhleden protkanou  sítí 43 075 km turistických cest po kterých je radost si vyšlápnout. Projít vše je delší než obejít zeměkouli po rovníku což dělá 40 075 km.  Můžeme navštívit také mnoho  mystických zákoutí naší krásné  Země.  

Moc je decentralizovaná, založená na demokracii.  Když Čechy nemá někdo  rád, dá nám nejčastěji nálepku národa kacířů . Čert je u nás oblíbenou postavou našich uměleckých zkratek života.  Umění je nespoutané, improvizované. Zobrazuje rozkoš, fantazii, barvy, přírodu, zvířata, plodnost, individualismus, vzpurnost a odbojnost. V hudbě basový doprovod převažuje nad melodičností, hudba je rytmická s nepravidelnými improvizovanými rytmy, témata textů mají široký záběr. Tanec je neorganizovaný a bujarý. Oblékání je kreativní, individuální, barevné, sexy, odráží osobnost.  Sexuální morálka je liberální, na sex je pohlíženo z hlediska různých účelů, chování je flexibilní, individuální, nevyhýbá se rozkoši.  Naturel Čechů je takový, že nás jen tak někdo do stáda nestluče, tak jako z koček nikdo stádo neudělá.

Jaroslav Hašek potěšil Svět bestsellerem Osudy dobrého vojáka Švejka za Světové války  .    Kniha je  přeložena do 58 jazyků . Hašek  dal  nejen nám recept  jak se vzepřít vrchnosti s humorem. V newyorské knihovně je  zapsán mezi 150 spisovateli  kteří ovlivnili Svět.Vzhledem k tomu, že v Bibli je  téměř všechno ale  ve Švejkovi úplně všechno byli Češi  povinováni  virtuální muzeum i Fórum Švejkum stvořiti.

Jaromír Vejvoda  Svět potěšil hitem století Škoda lásky který byl hrán  v ulicích Prahy poslední noci tisíciletí  a stále patří do repertoárů  největších  orechestrů Světa  . Hudbu  univerzální to jazyk lidstva máme dobře zmáknutou.

Znalost přírody je mimořádná. Mattioliho Bylinář byl  česky v Praze vytisknut již v roce 1562 a na vsích býval v mnohých domácnostech  proto, že léčitelství  bylinami bylo základem venkovské mediciny propojené s přírodou. Propojení s božím tvorem včelou nám dodává  přirozené moudrosti a pokory.

Včelařeníhoubaření  , zahrádkářství   a kynologie (+ lovecký pes)  jsou  národní koníčky, jsme včelařská , zahrádkářská a chatařská velmoc ,  spojení s přírodou jsme  dosud nestratili.

Národním fenoménem je  naše Cestovatelství  o nás kteří se  rádi vracíme  domů.  Učíme se od jiných národů. Archiv Hanzelky a Zikmunda  kteří projeli s naším Tatraplánem   Afriku-Ameriku (22.4.1947-1.11.1950) a  Tatrou  805Evropu-Asiji (22.4.1959-1.11-1964)  je   svědectvím o světě který už neexistuje ale také o kvalitě  našich osobních a nákladních aut. Naše auta značky Škoda  proslavil  jako cestovatel František Elstner.

Národní divadlo je reprezentativní scénou České republiky a symbolem národní identity. Poprvé otevřeno 11.6.1881 premiérou Smetanovy opery  Libuše, komponované začátkem sedmdesátých let pro tuto příležitost.

Národní knihovna se svým barokním sálem který je označen jako nejkrásnější knihovna Světa je  pomníkem naší vyspělé kultury. (Pražská) Bible knižně vytištěná  L.P. 1487 v češtině  je pátou jazykovou mutací na Světě.V každé domácnosti  se najde nějaká kniha a veřejných knihoven máme největší počet na hlavu . Každoročne se v Praze koná mezinároní veletrh Svět knihy. Pěstujeme celoživotní vzdělávání knihou od počátku rozšiřování  knihtisku v letech 1447/1448 . Švédská knižní kořist z roků 1646-1648 se odhaduje na 25 000 českých knih. Kořistí je také Codex gigas/Ďáblova Bible největší rukopisná kniha  Světa .

Národní muzeum je ozdobou Václavského náměstí v Praze i pomníkem naší kultury a 200 let našeho muzejnictví. V eSbírce si z postýlky  můžete prohlédnout 115 464 sbírkových předmětů našich dějin.

Krásu našich žen obdivuje celý Svět  Sexuálním idolem století v roce 1964 se stala naše  Olga Schoberová .  První českou femme fatale  Růženu Brožovou  zvolila Paříž v roce 1910. 

České a slovenské stavby století (1918-2018) jsou pomníky našeho  vyspělého stavitelství.

Vědecká činnost a bádání v celém spektru poznání lidstva je na světové špičce .

Vladimír Remek  zastoupil Čechy jako třetí národ na Světě který vzlétl do vesmíru, do Vemíru jsme  vyslali 4 družice .

Taktovku pokroku a blahobytu lidstva drží vědeckotechnický rozvoj. Zastávám názor, že povaha člověka se za celé psané dějiny nezměnila. Zásluhy na růstu blahobytu si nezaslouženě přivlastňuji činovníci v politice, moji hrdinové jsou ale na polích  v továrnách , laboratořích a  stavbách které mění Svět.

 Máme pomocníky nebývalé síly, ano jsou to stroje zajišťující náš blahobyt  a dnes i dobývání Vesmíru.

Mezinárodní kosmická stanice  live

je létající pomník technologického pokroku a mírové spolupráce  lidstva

Jak jsme na tom u  nás v Tampli:

Vlaky jezdí Tamelskou dolinou od roku 1871.Můj každodenní pohled stejně tak jako dědečka i tatínka na parní stroj ohromné síly to zdroj , navíc samochod  posunul naše myšlení k pokroku. Karlovy Vary  byly železnicí připojeny k světu techniky nastejno a  renomovaní historici tuto tuto událost označují jako počátek zlatého věku Karlových Varů. Dráha/železnice  nesmazatelně poznamenala Tampelské údolí a náš vztah k technologickému pokroku. V sytému  ČD se jedná o trať 040 z Chlumce n.C. do Trutnova o délce 102 km. O železnici ještě douška v závěru o  Dopravní revoluci která mění naši celou  Zeměkouli v jednu vesnici.

Železniční stanice Tample Odjezdy vlaků   
V roce 2012 proběhla generální rekonstrukce železniční stanice Stará Paka. Současně se provedla kabelizace sdělovacích a zabezpečovacích kabelů v úseku Stará Paka – Roztoky u Jilemnice. Následně byly v Tampli zrušeny mechanicky ovládané závory  obsluhou zastávky. K poslední službě na zastávce Tample a k uvedení automaticky ovládaných závor přejezdů do provozu došlo 6. září 2012. Historie dráhy pro nás začíná rokem 1871, ale v té době tu zastávka ještě nestála, lidé využívali 2,5 km vzdálenou stanici Roztoky u Jilemnice. Samotná zastávka Tample byla vystavěna a zprovozněna až za druhé světové války a to v roce 1943. Zastávka byla zprovozněna zároveň jako závorářské stanoviště nedalekých přejezdů a závorář zde prodával cestujícím  jízdenky .  Od roku 2005 jsou cestující odbavováni průvodčím ve vlaku.  

zastávka Tample

Jezdíme  vlakem
Št'astné cestování  vlakem přejí Tampeláci, vozíme se vlakem už 150 let.
Počítadlo návštěvnosti  zastávky Tample běží od 6.10.2019 .
V popředí  Antonín Šolc  autor  aplikace  Jezdíme vlakem a e-kroniky Tample s  počítadlem návštěvnosti 
na Flag counter zjistíte, že naše zastávka neunikla pozornosti  velmoci a tygru ve Světě železnic   ani USA ! 

Zastávkopedie Česko má 2873 železničních stanic a  zastávek
u Tampelské zastávky uvidíte historickou  jízenku a stav zastávky v roce 2016 bez obsluhy (v mých 70 letech)  

Křížem krážem po kolejích mojí domovinou (Podkrkonoší a Český ráj)  

servis a zajímavé linky v závěru aplikace  (aktuální poloha vlaků, řazení vlaků....etc.)


Tample byla elektrifikována v roce 1926. Tample  držela krok i s tímto  technickým  pokrokem , když  všeobecná elektrifikace  Českých zemí začala v roce 1920. Za mého dětství byly již všechny domy elektrifikovány.

Vodovod byl zaveden v roce 1939 do místní právě dostavěné školy, v pořadí třetí, dále pak pro č.p. 7 a č.p. 66, kadibudky ze dvorků se začaly stěhovat do domů a reinkarnovat na WC. 

První telefon v Tampli byl v kuchyni hospody u Krausů, přirozeném i geografickém středu obce , někdy kolem roku 1950. Byla to takzvané veřejná telefoní stanice která nesloužila k dnešnímu nekonečnému tlachání ale k přivolání lékaře pokud někdo onemocněl tak že musel ulehnout, k přivolání pana faráře k poslednímu pomazání a někdy i k pomoci zvěrolékaře pokud otelení nemohl hospodář zvládnout sám. Železnice a pošta  používali pro spojení také telegraf který byl nejblíže na železniční stanici v Kruhu, dnes Roztoky. Pošta  pro Tampli byla původně  v Kruhu,  nyní  je ve Staré Pace, která je  křižovatkou tří železničníchn tratí.

Každý dům v Tampli  od roku 1998 má vedle telefoní přípojky koaxiální  podzemní kabel nejen s internetovým připojením ale i kabelovou televizí. Jedemme opět jako s železnicí  první ligu v technickém pokroku. 

Na přelomu tisíciletí jsou ale pevné telefoní stanice nahrazovány mobilními telefony. Fenoménem moderní komunikace přelomu milénia se  stal  bezesporu mobilní telefon. Na startu  v roce 1987 to byla  "kilová cihla" nyní krabička o 100 g která se vejde do dlaně a hlavně nepotřebuje žádné připojovací kabely. Vedle mluveného slova přenáší také krátké písemné zprávy, fotografuje, naviguje  etc.V roce 2009 je v Čechách  více mobilů než obyvatel, i s kojenci na 100 obyvatel  máme  124 mobilů. Skvělí chlapíci kolem Steve Jobse dali Světu báječný iPhone nad kterým nejen vrstevníci Grahama Bella ale i dnešní senioři  žasnou. Stále efektivnější je propojení mobilních telefonů s celosvětovou sítí počítačů -internetem. Moje vize (ale nejen moje ) o hybridu osobního počítače s mobilním telefonem a jeho masovém rozšíření  historie rychle dohání, v roce 2010 vedle iPhonu máme také chytré telefony  dalších výrobců.

Radio  je dnes v nejen  každém domě ale i v autě , svobodný poslech je samozřejmostí.. Začali jsme vysílat L.P. 1923 jako třetí země na Světe. Když jsem se narodil  rádio bylo v domech několika fanoušků HiTech hraček. Pro mne bylo ponejprv radio  mluvící bedýnka od které byla do zahrady natažena  asi 80 m drátová anténa. Moje dětská mysl tehdy řešila hlavolam, jak tím předlouhým drátem se dostávají cizí pánové do naší chalupy a copak je na těch poudačkách které vyprávějí  pro dědečka a tatínka  tak zajímavého? Vynález si nechal Nikola Tesla patentovat v roce 1911. Kolem roku 1960 jsme to tajemství rozlouskl  a  kamarády ohromoval krystalkou kterou jsem si sám sestrojil . Dnes mám rádia celého Světa v telefonu na internetu.   

Kino/biograf V našich zemích se první filmová projekce konala v Karlových Varech roku 1896. Na přelomu milénia to začali roztáčet Báječní muži s klikou v Praze.  Do Tample kino dorazilo  kolem roku 1950.
Kino bylo  v budově školy,  každý týden byl nějaký film. O tuto  oblíbenou zábavu se nejprve jako promítač staral pan Josef Vaňouček, kterého nahradil František Ludvík. Před filmem běžel cirka 20 minut Československý  filmový týdeník ( dobový koktejl obrazového zpravodajství a propagandy.) Po shlédnutí mého prvého filmu Tarzan  jseme  druhý den s kamarádem Milanem Horáčkem (č.p.48) skákali po olších u potoka jako opice.Televize  naše  kino stejně jak naše divadlo poslala na smetiště dějin. 

Televize, tento anglický vynález z roku 1926 , dorazila do Tample v roce 1953, chodilo se k Zikšovým (č.p. 20) dívat na televizi jako na biograf. Televize měla tehdy černobílé malé obrazovky a první aparáty byly s elektronkami. Příjem byl pouze jednoho programu, vysílání bylo zprvu pouze několik hodin denně. Vysílalo se živě a noviny nezveřejňovaly program ale podávaly zprávy o včerejším vysílání. Televizory jsou nyní s polovodičovými prvky a velkým barevnými obrazovkami, není problém přes satelit v Tampli se dívat na celodenní televizní programy vysílané nejen v Evropě ale i v zámoří . Na počátku sledovala celá vesnice jednu TV a na přelomu milénia má řada domácností TV pro každého člena domácnosti, rozmítěných na různých místech kde si sleduje každý svůj program jako kulisu další činnosti, např. při práci v kuchyni.

Většina obyvatel Tample, jakož i celých Čech po večeři sedá k této zázračné bedýnce a sleduje v přímém přenosu obrazem i zvukem události z domova i z celé planety Země. Lidstvo se brouzdá po blízkém vesmíru, viděli jsme v televizi šlapat americké kosmonauty po Měsíci a dálkově řízené vozidla bez posádky projíždět se jak po Měsíci tak po Marsu.

Osobní počítače (PC) další  fenoménem světa techniky  se staly velkými pomocníky člověka v duševní práci až na sklonku 90 let. Počítání je jenom dílčí stránka činnosti počítačů. Počítač je především  interaktivní encyklopedie , nástroj komunikace a náš digitální mozek. PC reinkarnovaly v tablety (počítač s dotykovými obrazovkou) kolem roku 2010.  PC je téměř v každém domě.

Internet dodal počítačům křídla. První www stránka  byla vytvořena v CERNu Tim Bernersem-Lee v roce 1991, dnes jich lidstvo má  přes miliardu. Prvně u nás připojení k internetu získalo České vysoké učení technické v Praze s univerzitou v Rakouském Linci v roce 1992 . Kronika Tample  má svoji www od roku 2000. 

Veškeré vědění lidstva se z knih, novin a časopisů stěhuje do svojí elektronické podoby. Na internetu můžeme číst ze svého pokoje v novinách a časopisech celého světa. Samozřejmostí je, že všechny světové firmy prezentují svoje výrobky v elektronických prospektech, je možné přes Internet na druhém konci světa již řadu výrobků i nakupovat. The World Almanach 2000 jsem měl od vložení do virtuálního nákupního košíku někde v Americe na www.amazon.com za 7 dní na svém stole. Na Amazonu Vám také prodají elektronickou knihu Kindle , spíše knihovnu a můžete si svých 1600 knih nosit stále ve své kapse. Na Internetu najdete nyní téměř veškeré poznání lidstva, je zde samozřejmě i největší encyklopedie světa - 32 svazková Britannica: www.britannica.com s  odezvou, rychlejší než listování v papírové knize. Můžeme ze svého pokoje také pozorovat Vesmír přes vesmírný dalekohled obíhající již 10 let kolem Země - Hubble Space Telescope, či potulovat se po Pražských věžích. Na významných místech světa jsou live camery, kterými kdykoliv se můžete stát pozorovateli planety Země. Mimořádně názorný přehled o vývoji počasí dávají satelitní snímky vývoje oblačnosti nad jednotlivými kontinenty,….etc. 

Internet jako nástroj šíření informací  mají kazisvěti jako  problém . Původně to byly  knihy které inkvizitoři pálili, pak přišlo rádio. V roce 1924 prezident republiky amnestoval poslech rozhlasu a dovoz radiopřijímačů ze zahraničí pod podmínkou získání Koncese na udržování a provozování přijímací radiofoní stanice. Za německého protektorátu za poslech zahraničního rozhlasu byl dokonce trest smrti. V současnosti (L.P.2017) kazisvěti mají na paškálu svobodu internetu . Přes ústavně proklamovanou svobodou slova tvoří nástroje cenzury internetu a šikanace jinověrců.  

Historie internetu v Česku se píše od roku 1990.
Tample má svoji  www od roku 2000 se skvělým rankem stovek návštěvníků ročně. Pokud  naše ves a internet budou existovat jistě kdosi  klikne Tample.  E-kronika Tample je  naše svědectví dostupné celému Světu díky internetu.

Věda a technika lidstvo posunula za století fantasticky, Jules Verne byl pokořen . Fakt, že v roce 1903 vzlétl člověk poprvé eroplánem  do vzduchu a v roce 1969 první člověk přistál na Měsíci je toho názorným a přesvědčivým důkazem. Poudačkám  ctihodných členů královských vědeckých  akademii z počátku století se na jejím konci smějí žáci  v národní škole. Například let předmětů těžších vzduchu byl dlouho považován za nemožný. 1783 se vznesl první horkovzdušný balon bratrů Montgolfiérů . Prvními vzduchoplavci byly ovce, kachna a kohout.  I kosmos si lidstvo osahávalo bázlivě když jako první kosmonaut  v roce 1957 vzlétla   fenka Lajka. 

Sociální a ekonomický obraz Tample  se zásadně změnil

Obec po stránce urbanistické (s výjimkou zániku Vlkova) se za celé století téměř nezměnila, po stránce sociální a ekonomické však zcela.

Místní obyvatelstvo je přestárlé, škola velmi pěkná a zánovní budova  ( podrobněji u č.p.32)  pro nedostatek žáků  již více jak 40 let nevyučuje.  Když tatínek začal chodit v roce 1917 do školy pamatoval se na 64 spolužáků, téměř z každého stavení posílali školáčka. Tzv.měšťanka byla pro Tampeláky ve Svojku a Roztokách. V roce 1900 podle Ottova slovníku naučného měla Tample  383 obyvatel, 67 domů a mlýn s pilou.

Aktuální počet obyvatel 

Řada domů  jsou rekreační chalupy  obyvatelů měst.Česko má pověst chatařské a zahrádkářské velmoci.
První odliv obyvatel vesnice do města v rámci počátku průmyslové revoluce zaznamenává v roce 1870 již pan F. Mikule. V roce 1900  u nás žila plná polovina obyvatel ve městech a v roce 2008 již tento stav se týká celé naší planety Země. Charakter vesnice se definitivně mění v letech 1950-1960, kdy vesnice popsaná F. Mikulem se radikálně proměňuje, systém zemědělské malovýroby zaniká, ničení přírody je brutální , cena je nepřijatelná .  

Blahobyt v České kotlině v uplynulém století stále rostl

Zemědělská půda je obdělávána Agrodružstvem vlastníků se sídlem v Libštátě. Jedná se o právního nástupce socialistického Jednotného zemědělského družstva. Dobytek po domech se již nechová, kravín družstva je ve Svojku a Libštátě.

Zemědělská výroba nabrala charakter průmyslové výroby, těžká fyzická práce je nahrazena stroji, kterým už dávno naše políčka pro ruchadla bratranců Veverků nevyhovují. První brázdu novým ruchadlem vyorali bratranci za kovárnou v Rybitví roku 1827. Byla to tehdá revoluce v obdělávání polí. Já jsem asistoval strýci při orání poslední brázdy pluhem a koněm na Lhotkách v roce 1958  .

Narodil jsem se na samém závěru zemědělské malovýroby představující pro podhoráckou chalupu trakař, kosu, hrábě, kravku ve chlévě. Cep dnešní zemědělec zná pouze z muzea,  mlátička snad ještě někde rezne zapomenuta ve stodole .  Na závěru XXI.století naše pole ovládly traktory Zetory na místě koní. Žně, původně záležitost  obyvatel celé vesnice se staly záležitostí několika kombajnů.  

Naše výsledky v zemědělství na přelomu milénia : Na 1.071 ha zemědělské půdy drobných vlastníků  v katastrech obcí Tample, Svojku, Libštátu a Bělé v družstvu bylo zaměstnáno  kolem 120 obyvatel našich historických obcí. V roce 1999 družstvo vyprodukovalo 755 t pšenice a to na 171 ha, 400 t ječmene na 114 ha, 32 t ovsa na 9 ha, 118 t lnu/stonku a 11 t semene na 28 ha. Na 112 ha polí byly pěstovány pícniny, na 39 ha kukuřice jako krmivo pro dobytek. Ostatní zemědělská půda byly převážně louky a pastviny, doplňkově v malém se pěstovaly  brambory ale také  mák a hrách  pro vlastní spotřebu, pro farmacii  ostropestřec.  

Krajina byla zemědělsky diverzifikována podle pradávných zkušeností našich předků.

Družstvo v roce 1999 chovalo 370 ks krav, které nadojily 1.540.769 lt mléka, při denní dojivosti 10,7 lt na jednu dojnici. Dále bylo vyprodukováno 321 kusů prasat s průměrným denním přírůstkem 0,7 kg a 50.000 kuřat na maso/brojlerů.

Ekonomiku družstva  bylo možno  hodnotit jako ziskovou, bylo dosaženo tržeb ve výši 75.076 tisíc Kč, při nákladech 73.450 tisíc Kč.

Agrodružstvo vlastníků – ADV Libštát se v roce 2009 stalo součástí DS Agro Libštát s.r.o. V roce 2011 klasická zemědělská výroba byla utlumena , výměra zemědělské půdy se zmenšila na 899 ha a výroba byla přeorientována na monolulturní produkci pro potřebu  bioplynové stanice v Libštátě která je závislá  na státních dotacích. Bohužel tato cesta je chybná ale na našem kousku Země je stále možná náprava, ornou půdu je stále možné u nás obnovit.  Horší stav je ve Světě.  Planeta ztratila za třicet let třetinu své orné půdy mnohde nenávratně. To předznamenává katastrofu ,  zdravotní a sociální tragédie pro všechny jak tvrdí  Bernard Bertrand  

Lov zvěře je u nás na přelomu milénia následující:

Na pravém břehu Tampelského potoka tvoří 2.212 ha honebních pozemků drobných vlastníků revír s názvem Komora Libštát, kde myslivecky hospodaří, tedy nejen loví, 34 myslivců, členů Mysliveckého sdružení Kavkazsko Libštát. V roce 1999 bylo v tomto revíru uloveno 38 kusů srnčí zvěře, 8 prasat divokých, 42 zajíců, 52 bažantů, 85 kachen a 45 lišek a kun. V roce 1999 bylo zde odchováno a do revíru vypuštěno 180 kusů bažantů. Na levém břehu Tampelského potoka je 1.820 ha revír Jíva, kde myslivecky hospodaří 25 členů Mysliveckého sdružení Jíva. V roce 1999 bylo v tomto revíru uloveno 6 kusů zvěře jelení, 36 kusů srnčí, 8 prasat divokých, 4 zajíci a 8 lišek.

Včelařství  díky téměř horskému charakteru naší obce je  poměrně vzácné. Pamatuji jako včeleaře  našeho souseda pana Chvalinu č.p.20 ,  Zikše č.p. 21 , na pomezí ale již ve  Svojku  to byl pan Dejmek a na pomezí s Bělou  to byl pan Novotný. Včelařský spolek v Roztokách byl ustanoven  valnou hromadou 18 členů-zakladatelů  13.3.1904. Zda tam byl někdo z Tample mne není známo.  Rok 2000 zastihl Tampli bez včel. Já jsem vzpomínky na Tampelské včely  a obdiv  k včelám přetvořil  do reality.  Můj nástpce na rodném drnu  Ing. Pavel Horký se stal úspěšným včelařem 

Moje včelaření.


Tample je částí obce Svojek v  Libereckém  kraji. Puvoár kulturního a spirituálního centra rodného kraje má Nová Paka, více se dozvíte v Novopackém muzeu  v expozici spiritualismu . 

Koláturou patří Tample do farnosti Roztoky, Vikariát Jilemnice,   Biskupství  královohradecké.

nejstarší mapa Tample je Katastrální mapa z roku 1842 (Císařský stabilní katastr)
Císařský stabilní  katastr  rozlišuje  okrové role, šedé lesy, sytě zelené zahrady , zelené louky, světle zelené pastviny, karmínové zděné budovy, žluté dřevěné budovy, hnědé cesty, modré vodní toky a plochy Identifikace domů není podle č.p. ale podle čísel stavebních parcel.


vesmirSluneční soustavaEarth Google Mapy.cz

Naši sousedé na internetu : Svojek , Roztoky, Bělá, Nová Paka, Stará Paka,  Jilemnice, Lomnice nad Popelkou

 Turistický průvodce po okolí Tample    Pro zážitkovou turistiku mám v Tampli jednu roubenku k pronájmu

Douška historických pohlednic z naší poutní hory Tábor a rodného kraje
Mávnutím kouzelného proutku posečkejme  ještě chvíli na našich  podhorských vsích. Drobná políčka jsou řádně obdělávána, dokonce i svahy. Každičká škarpa kolem silnic je vysečena, v lesích je čisto,  vetvičky ani šišky tu na zemi není. K naším uším doléhá bučení krav, ržání koní, naklepávání kos či dalších zvuků pulzujícího života zemědělského hospodářství. Každý dům má svého pana hospodáře a je plný dětí.  Svět se kamsi pohnul a staletý běh života našich vsí se radikálně změnil.

Každých  20 let se objevuje nová technologie která mění náš Svět. Poločas rozpadu politických struktur jsou dvě generace a civilizace 2000 let. Druhé milénium od narození Ježíše Krista máme za sebou a jsme na pokraji zániku věku víry který rodí  věk založený na vědění.

Příběhy  našich domů 

Najdi svůj dům na mapě 

Zde se podívej kdo dům vlastní

Číslování drží pořádek vzestupných čísel od Roztok, horního konce k Bělé, dolnímu konci Tample. Pokud pan Mikule užívá pro výměru korce, pak se jedná o starou českou plošnou míru asi 1/4 hektaru, přesně 0,2877 ha.

Historické domy do roku 1810, či jejich přestavby mají čísla popisná do čp. 44, jak bylo uvedeno v obecní knize na vybírání daní. Život a stavění domů v Tampli pokračovalo dále až k  čp. 66.

Podle Tereziánského katastru z roku 1774 jako majitelé původních 11 Tampelských statků jsou zapsáni: Martin Podzimek,Adam Podzimek, Eliáš Paczelt, Jiřík Ducháček, Jan Prášil, Jan Petráků, Petr Prášil, Adam Šanda, Adam Vinklářů, Tobiáš Zikeš a Tobiáš Klikar. (fassi číslo 777 pro Panství Kumburk a Úlibice Tereziánksého katastru Českého království Národního archivu v Praze)

Jak to bejvávalo, když naší dolinou nevedla železnice  najdete v Císařském stabilním  katastru který rozlišuje  okrové role, šedé lesy, sytě zelené zahrady , zelené louky, světle zelené pastviny, karmínové zděné budovy, žluté dřevěné budovy, hnědé cesty, modré vodní toky a plochy ,  různobarevné lemovky hranic se sousedními obcemi. Identifikace domů není podle č.p. ale podle čísel stavebních parcel . V Tampli bylo tehdy pouze 9 zděných domů, ostatní byly roubenky    

Tample je  rozprostřena v malebném údolí  potoka Tampelačka  , v podůří  Krkonoš  

krakonos Pohled na TAMPLE krakonos
Horní část Tample na pozadí Krkonoš s Černou horou
Už za humny to bejvávalo Krakonošovo, kterej na prašiuky a šidulid byl setsafraportsky přísnej.


Tample a Svojek z ptačí perspektivy v roce 2000

Č.p. 1 je statek "Na hladově" . Proč byl nazýván Hladov jsem nikdy neslyšel.

V letech 1870-80 tam žil výměnkář Jakoubek Janoušek, který chtěl postavit na starém krchově v Roztokách kapli, aby se v ní odbývaly služby boží hned po pohřbu. Nestalo se však tak, snad tomu nechtěla rodina. Pozemky tohoto statku pustly a ladem ležící zarůstaly trním a malými lesíky.

Říha: Dle ústní tradice v č.p. 1 býval před mnoha lety hospodář, kterému se zle vedlo. Byl dlužen jednomu tkalci a tomu konečně přepustil statek za pečení chleba a odešel s rodinu ze statku, přitom myši v doškách na střeše pískaly hlady, když se s ním loučily. Potom v tom statku bylo jenom bohatství.

Ježek: Jiná verse šířená ústním podáním praví, že tam přespávali různí kupci a jednou se zde 2 bohatí obchodníci ztratili. Při budování cesty od Kruhu ke mlýnu v Dolánkách se měly v zemi nalézt dvě lidské kostry. Ještě za mé paměti se jezdívalo potokem.

Po 1. světové válce tam špatně hospodařil František Janoušek, který si hleděl více pití. Zemřel poměrně mlád, i jeho žena a dceruška na tbc.

Šolc: V roce 1947 kupuje zpustlé hospodářství Josef Jerych od Barbory Hadincové. V roce 1958 manželé Jerychovi vstupují do tehdejšího Jednotného zemědělského družstva. V roce 1967 je vystavěn dům nový a starý zbourán. V roce 1972 kupuje dům syn Josef Jerych mladší se svojí manželkou Milenou. Dům je užíván k trvalému bydlení.

Pan Jerych název Hladov doplnil o třetí verzi: V dobách hladu zde bylo skladiště obilí, které se zde rozdělovalo.

Pokud snad název “Hladov” měl evokovat bídu, pak dnešní podoba by nejspíše přivodila název “Bohatov”. Dnes je č.p. 1 pěkný moderní dům doslova s parkovou úpravou okolí a mimořádně kvalitním anglickým trávníkem.

Č.p. 2 byla pazderna, která stála vedle cesty od statku č.p.1 ke dráze a k tomu statku patřila. Asi v roce 1860 vyhořela a novou postavili na poli kde nyní stojí. Pazderna byla dost pěkně postavená, ale shořela zase, potom byla postavena na tomtéž místě, ale ne již tak nákladně.

Ježek: Pazderna ačkoliv byla zděná, měla štít z prken.Za mého mládí tam bydlela rodina tesaře Forberských a ve světničce bydlil jeden z mnoha Tampelských flašinetářů Vydra. Jeden ze starších flašinetářů Pavel Janoušek, mdlého rozumu jednou, když přecházel trať na Janouškovo pole, zamával na přijíždějící vlak svým červeným šátkem. Vlak zastavil a Pavlíčka odvezli do Staré Paky, když tam zjistili o koho jde, odvezl ho vlak zpět do Kruhu.

Šolc: Zajímavostí domu je , že stojí na rozhraní katastru čtyř obcí: Tample, Svojek, Kruh a Roztoky. V roce 1960 je č.p.2 na žádost majitele, vzhledem k polím v katastru Kruh přičleněno k obci Kruh a dostává zde č.p. 51.

Stav pazderny v roce 1939: střecha došková, 2 místnosti s povalovými stropy, dřevěnou podlahou. Síň bez okének a stropu, podlaha udusaná hlína , na místě dveří vrata. V horním rohu síně kopa slámy, sloužící jako záchod, který u pazderny nebyl. V domě byla ještě jedna neobytná místnost a to od doby rozmetání komína bleskem. Naposledy v této světničce žila paní Bažantová.

V důsledku odsunu Čechů ze Sudet v roce 1939 zakupuje pazdernu Bohuslav Šír, původně bytem Roudnice v Krkonoších. Pan Šír dům opravuje, pokrývá střechu eternitem, staví suchý záchod a chlév. . Po válce je vybudována studna a žumpa a dále dům vylepšován. V domě bydleli rovněž Havlovi,-rodiče paní Šírové, celkem 7 lidí.

V roce 1950 se žení syn Blahoslav Šír a dochází k převodu vlastnictví domu na něho včetně zemědělských pozemků o výměře 3,24 ha. Pozemky jsou začleněny v roce 1960 do vznikajícího Jednotného zemědělského družstva Kruh. Je zrušen chlév a přeměněn na garáž pro auto a dílnu. Dům je užíván k trvalému bydlení.

Původní Tampelská pazderna však byl dům č.p.34 u mlýna. 

Č.p.3 Podobně jako kdysi pustly pozemky na statku čp.1, tak to vypadalo i se statkem č.p. 3. Slyšel jsem doopravdy, že ze dvora Žďáru honili dobytek přes roli, která patřila Prokůpkovi z Prklína na pastvu na pole k Hladovu a na Zikšovo. Ostatně v Tampli bylo málo orné půdy, lesíky se střídaly s polem a nebylo nic do lesa ani do pole. V lese se porážely jen větší kmeny a menší se nechávaly až dorostou, proto stály v lese jen zakrslíci a celý les byl starý a zakrslý. Aby se les vysazoval o tom nikdo nic nevěděl, nedělali tak ani páni, les jen vyrůstal ze semen.

Statek č.p. 3 patří odnepaměti rodině Zikšově. Asi v roce 1870 byla zde přestavěna světnice.Byla dříve roubená a stála čelem k východu podél cesty. Nová byla postavena čelem k cestě a severu, z krčků dřevěných.

Šolc: V roce 1951 je nadále dům ve vlastnictví rodiny Zikšových. Dům je užíván k trvalému bydlení.

Č.p.4 Chalupa náležela Kmínkovi a nynější rodina Mejsnarova chalupu vlastnící, pochází z Roztok. Chalupa byla původně dřevěná a nový majitel Josef Mejsnar ji v roce 1889 vystavěl z cihel.

Šolc: V roce 1951 je dům nadále obýván rodinou Mejsnarových. Dům je užíván k trvalému bydlení.

Č.p.5 Tato chalupa patřila k panství semilskému, jakož i několik chalup v Kruhu. Louka ke Kruhu před Kmínkovými patřila k čp.5 a nazývala se dlouho “Semilka”. Přikoupil ji k čp.1 Janoušek někdy v roce 1840, jakož i pastvinu v “dolech” mezi lesem a roklí, která též patřila k chalupě čp.5, kde žila rodina Suchardova.

Říha: Sucharda byl lesním na panství Vrchlabském v r.1884. Od roku 1900 chalupu vlastní Hynek Zajíc, zvaný Lukavský (říkalo se tam pak na lukách).

Šolc: Zajícovi se přistěhovali do Tample ze Staré Paky. Dříve kolem chalupy vedla cesta na Kruh a Roztoky. Chalupa byla známa pohostinností svých obyvatel, skoro každý pocestný se zde rád zastavil, byl srdečně přivítán a pohoštěn. Ve velké světnici-roubence se hrávalo ochotnické divadlo a pořádali báli.

V letech 1962 až 1974 žil v domě Petr Bláha. V roce 1974 chalupu kupují manželé František a Marie Nedvědovi z Prahy. Chalupa byla již ve špatném technickém stavu a doznala rekonstrukce, hospodářská část byla zrušena. Dům je užíván pro rekreaci.

Č.p.6 patřilo Karlu Zikšovi.Stálo dole pod břehem,bylo ze dřeva, čelem k východu (Roztokám). Zikš sobě zařídil obchod se smíšeným zbožím, potom prodej kořalky, dále i piva. Držel muziky a v roce 1864 vystavěl nad stavením a za stavením na staré budově taneční sál, komory a hostinskou místnost čelem k cestě, protože Tample byla odnepaměti milovnice tance a také trochu pití. Když byli sousedé v ráži, říkávali “kmotře půjč mi kmotru,já se zdráčím”. Veselého života byl nový sál plný skoro každou neděli, ponejvíce při flašinetu. V roce 1897 sál v neděli o posvícení se stal obětí požáru. Byl hned v roce 1898 tehdejším majitelem Grofem z kamene vystavěn. Původní dřevěný sál byl na pilířích, obrácen čelem do Tample a vedla k němu z cesty pavlač. Po Grofovi se stal majitelem Luňák z Vrchlabí v roce 190…

Ježek: Když kupoval hospodu pan Luňák z Vrchlabí, kde měl jako národovec těžké podmínky mezi Němci, dosavadní majitel Grof ho chtěl napálit a tak si pozval do hospody mnoho sousedů a napájel je v ten den večer zdarma. Luňákovi tvrdil, že hospoda je tak plná každý den. Jaké však bylo zklamání nového majitele, když byla pak většinou prázdná. V neděli tam sedávalo u karet pár strejců z Tample a Dolánek při jednom pivu nebo panáku kořalky. Dejmek zvaný “Kofroň” z č.p.20 si sebou dokonce nosil tvaroh hořčák v hrnečku.

Luňák a jeho manželka byli velkým dobrodiním pro celou obec i okolí-spravili kde komu různé zlomeniny, vykloubeniny a vyhojili svými mastmi mnohé rány. Jen v naší rodině spravili nejméně tři zlomeniny rukou a nohou. Hostinec mnoho nevynášel, zvláště když v Tampli byly pak již tři, tak rodinu živilo malé hospodářství.

Šolc: Podle Textilního věstníku z roku 1908, měl Vilém Luňák se svojí ženou Marií odejít po všelikých ústrcích a bojkotu od německého obyvatelstva z Vrchlabí v roce 1908. V Tampli Vilém Luňák také vypomáhal sousedům ve styku s úřady sepisováním různých žádostí. Syn Josef Luňák za první světové války byl na frontě v Itálii a na Haliči. Do rodiny se přiženil bývalý Vojenský velitel Vrchlabí z roku 1945 plukovník in memoriam Jan Cába.

Dům slouží k rekreaci rodiny Cábových, trvale bydlících v Ústí n./L.

Č.p.7 stávalo na louce pod cestou , asi 60 kroků od stavení č.p. 6. Toto stavení nadobro sešlo věkem a protože se tehdejší majitel o opravu nepostaral už za mého mládí nadobro zmizelo.

Říha: Uvolněné č.p. 7 dostal pak statek, postavený na poli od č.p. 25 u statku č.p. 66. Jeho majitelem je František Fejfar, syn Antonína Fejfara/Burše z č.p. 25.

Šolc: Bratranci Fejfarové v 20.letech vybudovali zde samospádný vodovod, který byl později zaveden do školy. V roce 1969 koupil dům Ing.Vít Šorm z Prahy, dům slouží k rekreaci.

Č.p.8 bylo též stavení ze dřeva u malýho Janouška od roku 1860.

Ježek: zde žil i Pavlíček Janoušků připomínaný u domu č.p. 2.

Říha: Od roku 1922 patří Jar. Kučerovi, který barák v roce 1928 znovu zřizoval a opatřil tvrdou krytinou.

Šolc: V roce 1951 je znamenáno, že dům je prázdný, v současné době užíván pí.Štychovou.

Č.p.9 byl barák bez polí. Až v roce 1870 přikoupil majitel Korbelář pole od Šandova/Ducháčkova statku č.p.15. Stodůlku přistavěl v roce 1920 nový majitel Antonín Morávek.

Ježek: za mého mládí žila v tomto čísle vdova Korbelářová se svou dcerou, která nebyla zdravého rozumu, říkalo se jí Francka bláznivá. Barák byl stále uzavřen a Francku nebylo během dne vůbec vidět. Jednou otevřela dveře listonošovi a polila ho konví vody.

Šolc: V 50.letech obýván dům rodinou železničáře Antonína Morávka,který měl syna Oldřicha a dceru Boženu. Nyní je dům ve vlastnictví syna Boženy -Ladislava Knapa.

Pan Oldřich Morávek bydlí nyní v Jilemnici , do Tample jezdí a vzorně pečuje o sochu Svatého Antonína pod starou školou. Dům složí k rekreaci, o dům je příkladně pečováno.

Č.p. 10 byl barák s kusem louky při stavení. V roce 1885 patřil dohazovači Vránovi.V roce 1864 koupil Josef Mládek a Josef Petrů statek č.p.15 ve dražbě, od statku odtrhli pole k č.p. 55 a 10 a statek zase prodali.

Ježek: za mého mládí v tomto domě žil Wagner a od roku 1928 Ducháčkovi z Podrole. Ducháčková byla Wágnerova dcera.

Šolc: V 50.letech dům obýván rodinou rolníka Josefa Ducháčka v současné době rodinou Hadincovou a Víznerovou.

Č.p. 11 v roce 1854 vyhořelo. Pojištění tenkráte nebylo. Dům byl znovu postaven ze dřeva. Stávala při něm k cestě světnička vzadu, mezi kterou a stavením byla ulička. Dům patřil asi do roku 1900 Koudelkovým z Kundratic.

Šolc: V 50.letech dům obýván důchodcem Františkem Koudelkou a jeho ženou Lidmilou, v současné době je užíván k rekreaci rodinou Vlčkových a Škopových.

Od roku 2005 chalupu vlastní David Pacina z Jilemnice. Chalupa slouží ke komerční rekreaci. Pokud se chcete do Tample podívat, zřídit si základnu pro výlety do Krkonoš a Českého ráje klikněte www.ceskehory.cz

Č.p.12 byla nejlepší chalupa v Tampli. Původní potok tekl místem, kde jsou dosud znatelné “svojecké hony”, u chalupy k potoku se prostíralo pole a luka, z okna viděl majitel pod chalupou několik korců dobrých polí a luk. Dráha v roce 1870 prokopala nové koryto potoka hned pod chalupou a tím celý pozemek od chalupy odřízla a přístup pro potok a dráhu docela znesnadnila tak, že majitel půdu za potokem prodal.

Když jsem při tomto čísle tak musím popsat jistou událost. Asi v roce 1800 obýval chalupu Ducháček, kde se říkalo u Lánských.Měl bratra Jakuba, který se doma oběsil. Měl být pochován na starém krchově v Roztokách, protože císařský patent Josefa II. nařizoval, že i samovrazi mají být pohřbeni na hřbitově. Dolní Roztoka, Kruh, Prklín a Karlov se proti tomu postavily na odpor a nechtěly na žádný způsob oběšence pohřbít na hřbitově. Došlo to tak daleko, že přišlo vojsko z Jičína a za jeho asistence měl být Jakub zvaný Lánský na starém hřbitově pochován. Když ho nesli, šel lid po polích podle cesty a házel na průvod kamení Před statkem Zikšových došlo k první srážce lidí s vojskem a u hřbitova ještě k větší. Lid měl hřbitov obsazený a nechtěl pohřební průvod tam pustit. Při protivení lidu měla hlavní slovo Lída Prokůpková z  Prklína, mladá a svobodná. Při srážce s vojáky dostala pažbou přes oči následkem čehož časem oslepla. Protože Prokůpkovo na Prlíně patřilo ještě Tampli, připadla slepá Lída k výživě a opatrování obce Tample. Chodila, vlastně byla voděna dle rozvrhu po domech a podle daní od 1 do 14 dnů vyživována. Zemřela asi v roce 1868 moc stará. Ačkoliv byla slepá, stále předla na vřeteni len, sobě veškerou správu oblečení opatřila, prádlo si čistě vyprala.

Ještě před stavbou dráhy postoupil Ducháček chalupu starší ze dvou dcer Barboře, která se provdala za Prokůpka z Kruhu, Ducháček si pro sebe a ženu vymínil výměnek. Prokůpek dům prodal Antonínu Hudskému, který po náhlé smrti Ducháčka o žních 1866, se snažil Ducháčkovou/Lánskou všelikými ústrkami z domu vypudit. Dokonce nabádal svého švagra Kmínka aby Lánskou za odměnu otrávil. 10 let po smrti Ducháčka, Kmínek nakonec celou věc na muzice veřejně udal. Druhý den přišel ke mně jako starostovi strážmistr četnický Bayer z Nové Paky, hned šel ke Kmínkovi na Vlkovsko kde bydlel, věc vyšetřil a zaslal soudu. Za tři dny jsem dostal vyzvání soudu vykopat rakev s Ducháčkem/Lánským. V ustanovený den se dostavila komise a sice soudní adjunt Topol, zapisovatel Machytka, Dr.Keizlar a Kozinka a já s Josefem Dejmkem. Rakev byla již nadobro zetlelá, jenom v hlíně pod rakví byla vtlačena lebka, třísky kol lebky, na krku černý hedvábný šátek, zbytky žeber, holení kosti v hlíně zatlačené a všude sucho. Komise nechala dát hlínu zpod lebky do láhve , pak hlínu z míst kde byl asi žaludek do jiné láhve, dále ještě hlínu od noh a dalších dvou míst hřbitova. Láhve byly odeslány do lučebního ústavu v Praze. Za krátký čas přišel posudek, že Ducháček/Lánský byl otráven velkou dávkou arseniku. Hudský byl předvolán k soudu do Nové Paky a odtud odvezen k soudu krajskému do Jičína. Zatím Hudská děla vše možné aby Kmínka obrátila. Když byl Kmínek jako svědek k soudu povolán, opil se mluvil nesmysly, vyšetřující soudce ho nechal zavřít a po vystřízlivění znovu vyslýchal. Kmínek ale lhal a pletl vše dále. Hudský byl po 6 měsíční vyšetřovací vazbě v Jičíně nakonec pro nedostatek důkazů propuštěn. Kmínek bral od Hudských potají všelikou podporu. Když Hudský zemřel rodina se odstěhovala do Roškopova.

Ježek: Za mého mládí číslo 12 obývali staří Hamáčkovi, dřevěné stavení bylo již velmi staré.

Ještě horší osud než slepá Lída měl za mého útlého mládí jakýsi Tonda Hadinec, řečený koktavý. Byl ochrnutý na nohy i ruce a koktal. Byl vyživován po číslech a od domu k domu byl převážen na trakaři, byl ukládán po chlévech , nikdo ho nechtěl do světnice.

Šolc: V padesátých letech byla chalupa obývána rodinou železničáře Zdeňka Plíhala, bydlel zde ještě důchodce František Hadinec. V roce 1973 dům zakoupen J. a B. Štěpánovými. Dům slouží k rekreaci.

Č.p.13 je chalupa asi v roce 1780 od Hudských, po něm Ducháček-Krejčů odtržena od Šandova statku č.p. 15 asi ve výměře 5-6 korců.

Ježek: Chalupa byla dřevěná, čelem do středu obce. Za mne tam bydleli Ducháčkovi, přestěhovali se ze statku čp.56. Když se Julča Ducháčková vdával mnoho pekli až se rozdoutnal trám zazděný do komína. Ráno před svatbou chalupa vyhořela. Byl jsem u ohně, snad to bylo v roce 1927. Myslím, že novou stavbu zajistil nový majitel Nechanický.

Šolc: V padesátých letech v chalupě bydlela rodina dělníka Bohuslava Dejmka, Dejmkovi zde bydlí dosud.

Č.p.14 je dřevěný barák bez polí, bydlí v něm rodina Haasova, předtím Šolcovi.

Ježek: Haas, truhlář byl ve dvacátých letech jediným analfabetem v Tampli, podepisoval se třemi křížky. Dobře truhlařil, nábytek, židle, stoly ,lavice byly od něho těžké ale k nerozbití.

Šolc: V padesátých letech v chalupě pan Haas stále bydlel, nyní zde bydlí rodina Hrubých.

Č.p.15 je zbytek bývalého statku 120-130 korcích měřícího. Asi v roce 1840 dědili statek bratři Josef a Antonín Ducháčkovi po polovici. Starší Josef dostal pole se stavením, mladší Antonín si měl postavit. Antonín si vzal vdovu po zemřelém rychtářovi Skrbkovi z č.p. 44. Pole která měl u statku pronajal po kusech a bydlel u svojí manželky v č.p. 44. Při choleře v roce 1866 zemřel u svého švagra Jáchyma Křížka ve Svojku na choleru.Pole po svém otci Antonínu Ducháčkovi dědila jeho jediná dcera Jindřiška, která se vdala za rolníka Antonína Kužela z Prklína. Ten pole ”Šandovu hrobku” rozparceloval a v roce 1870 prodal. Na těchto polích stojí nyní č.p. 61, 62, 63, 64. Statek č.p.15 přišel v roce 1867 do dražby, pole nad č.p. 55 ponechal sobě po dražbě řezník Josef Mládek a pole nad Korbelářem č.p. 9 druhý kupec Petrů Josef.

Asi v roce 1780 byla majitelkou byla majitelkou celého statku č.p. 15 Šandová, vdova. Tenkrát v Tampli vedl hlavní slovo a měl velikou moc Christián Rieger, majitel mlýna v Tampli. Byl vrchním rychtářem, vedl také obchod s plátny, byl to zámožný člověk. Ten měl u Šandové půjčené peníze, ta nemohla vrátit a tak přišel statek do prodeje. Rieger jako majitel od statku odtrhl pole na Vlkovsku, dal nebo prodal je Ducháčkovi a ten sobě za statkem vystavěl nynější č.p. 13 a oženil se do toho. Bratr tohoto Ducháčka koupil od Riegra celý statek. Oba bratři Ducháčkové sloužili u Riegra jako čeledínové.

Šandová, když se měla ze statku s dětmi vystěhovat, šla do šatní truhly, vzala tam svatební zlatý čepec, šla pak na své bývalé pole, uhodila čepcem do brázdy a proklela pole na věčné časy. Ke statku tenkráte přináležel celý kopec Hrobka, nyní patří mnoha majitelům.

Syn Šanda sobě po prodeji statku sobě vystavěl č.p.54, rodina Šandova však úplně vymřela.

Ježek: za mne v č.p. 15 žili Hadincovi.

Šolc: V padesátých letech žila v čp.15 rodina rolníka Stanislava Hadince, rodina Hadincová zde žije dosud.

Č.p.16 byl barák bez polí. V roce 1870 sobě majitel František Šolc s půlí s Antonínem Ducháčkem z č.p.15 zakoupil 7 korců polí a přistavěl si stodůlku.

Ježek: za mne tam žil jeho syn Josef Šolc, krejčí. Říkalo se tam u Šolců na vršku. Starý dřevěný domek vyhořel a majitel postavil nový , zděný.

Šolc: V padesátých letech tam žila rodina dělníka Josefa Šolce, nyní tam bydlí Hadincovi.

29.července 2000 se v č.p.16 šenkovalo a bylo publikováno toto vydání Tampelské kroniky. Pršelo jen se lillo a tak jsme museli od kytary u táboráku pod přístřešek, kde jsme to probrali od Šumavy k Tatrám.

Č.p.17 byl barák s loukou u stavení. V letech 1870-80 tam bydleli Fejfarovi, potom Ducháčkovi.

Ježek: V mých letech byl již domek kamenný, měl již nějaká pole, neboť majitel měl stodůlku a choval krávu.

Protože Ducháčků bylo v Tampli mnoho, říkalo se zde u “U Kikiváků” , to snad byl zkomolený název pro jakési vdolky větších rozměrů.

Ve světničce bydlela jakási žena, nevím jestli byla příbuzná, říkalo se jí “kulatka”

Ducháček: Prarodiče jí říkali Frantina. Nebyla příbuzná.

Podle sdělení na záklopovém prknu přestavěli v roce 1871 dům Ducháčkovi. V roce 1911 barák znovu upraven. Světnice a síň postaveny z cihel a nad celým domem položena nová pozednice s krovy a taškovou střechou.

Od roku 1902 zde bydlel František Ducháček, syn rolníka z č.p.56 (1877-1941) s manželkou Pavlínou rozenou Jebavou z Víchové (1880-1962). Doma tkalcovali a děda také pracoval v dílně na výrobu střešních tašek a jiného zboží z betonu u švagra Krause v Bělé. V chlévě měli krávu.

Narodil se jim syn František (1903-1987)-můj otec a dcera Božena, která si vzala Františka Másla, syna Marie Šolcové č.p.75. Máslovi bydleli v Čisté u Horek, František Máslo byl význačným řezbářem.

Otec František Ducháček (1903) tkalcoval a později pracoval u dráhy v Královci. V roce 1935 se oženil s Jiřinou Šparlinkovou ( 1911-1989) ze Štítů na Šumpersku. Po Mnichovu se otec vrátil do Tample, pracoval na dráze ve Staré Pace a matka byla v domácnosti, později pracovala v Jednotném zemědělském družstvu. Chovala se kráva a drůbež.

V roce 1935 se narodila sestra Dana(+2001) která žila v Bystřanech u Teplic, má syna Antonína a Jiřího.

Já jsem se narodil v roce 1940. Mám tři dcery, Jitku, Radku a Šárku. Žil  jsem s manželkou Alenou v Kutné Hoře a pracoval u dráhy  v Kolíně a v Nymburce .

Od roku 1978 jsem vlastníkem domu, který jsem rekonstruoval na trvalé bydlení ve svém důchodu.

V roce 1999 při výkopu kanalizace v nivě Tampelačky v hloubce 0,95 jsem objevil pozůstatky ohniště a střepy keramické nádoby. Jedná se o archeologický nález asi z 15.století.

25. dubna 2009 jsme se s manželkou Alenou přestěhovali z Kutné Hory do Tample, tohoto č.p. Dcera Radka (má syny Stanislava a Jana) bydlí v našem bytě v Kutné Hoře - Sedlci, Jitka (děti Veronika a Josef) bydlí také v Kutné Hoře - Žižkově a Šárka (děti Johanka a Štěpánek) v Církvici u Kutné Hory.

Č.p.18 byl barák a něco louky u stavení, patřil Štěpánu Šolcovi.

Ježek: Dřevěný domek byl těsně pod silnicí. Byla zde otevřena první škola v Tampli. Ve velké světnici byla třída a v malé bydlel učitelský.

Šolc: Dům byl zatížen nesplácenou hypotékou, byl opuštěn a jako demolice na základě rozhodnutí soudu v Nové Pace byl dům v roce 1939 zbořen. Pozemky od obce koupili za 2.108 Kč Ducháčkovi z č.p.17.

Č.p.19 majitel Antonín Klikar přikoupil také pole od Šandova statku. V této době je majitelem Josef Koudelka, původem z Kundratic. Jeho zemřelý otec byl výtečným hudebníkem, chodíval v letech kolem 1880 hrát až do Ruska.

Ježek: dřevěný, s podezdívkou, dobře udržovaný domek podél silnice s hlavní světnicí ke středu obce. Stavením v těchto místech u silnice se říkalo Na rynku.

Šolc: V padesátých letech zde žila rodina důchodce Františka Koudelky, nyní je dům již zbořen.

Č.p. 20 je barák bez polí, od roku 1900 majitel Dejmek zvaný Kofroň.Barák byl malý a chatrný.

Ježek: Býval v něm nějaký čas malý obchod, prodávali zde mýdlo, svíčky a pro nás děti slaďáky a sladké dřevo. Baruška Dejmková dělala z krepového papíru věnečky ke krucifixům, které byly tehdy skoro v každé světnici. Při bálech a muzikách se cukrovím vystavovala v síni v hospodě u Krausů. Chodila též prosit na pohřeb. Na začátku 20.let se u Dejmků usadil Václav Biss od divadelní společnosti, oženil se s jejich dcerou Blaženou a hodně hrával v Tampli divadlo.

Domek 12.6.1926 vyhořel a byl znovu vystaven synem Antonínem Dejmkem.

Šolc: V padesátých letech dům obýván rodinou Jana Zikše, nyní rekreačně rodinou Hadincovou.

L.P. 1912 TAMPLE č.p. 21(75) 

V popředí: Alois, Josef, Marie, Antonín, Anna a Pavlína Šolcovi

Dům v proměnách času

                

Č.p.21/75 chalupa za vodou, nejdříve Fejfarova a od roku 1900 Šolcova. Od roku 1870 patří ke Svojku.

Ježek: Majitel Šolc byl řezbář samouk. Do kostela v Roztokách dělal betlem. Udržoval v Tampli Boží muka a sochu svatého Antonína

Máma mne dala na krk klíč.

Šolc: Domov je pro nás  posvátný chrám kde se nejen rodil život ale i končila naše pozemská mise  rozloučením s nejbližšími  a s modlitbou na rtech se odcházelo tam odkud není návratu. Zde jsem prožil v náručí maminky a babičky nejkrásnější období života , zde započala moje Cesta.

Svět mého dětství mizí jak obláček v dáli a tak podávám svědectví pokud by jste o něj stáli.  

Koláturou naše panství U Šolců za vodou  o dvou chalupách, hájem , polem a loukou náleží do farnosti Roztoky u Jilemnice, kde také ukládáme do rodinného hrobu na historickém hřbitově v Roztokách naše kosti,  v novější době popel. 

Zprávy ze Světa  nám přinášelo rádio a  vandrovníci ( pocestní  kramáři, dráteníci, sklenáři ale i  žebráci a kočující cikáni). I zaznamenali  jsme , že cosi za humny se v politice chrulo,  opět se zjevili spasitelé a nové víry zvěstovatelé, kteří chtěli zas a opět  přinést  svobodu a blahobyt aniž  byli žádáni. I k Šolcům za potokem v Tampli se to chrutí  doškobrtalo a změnilo náš život.

Naše chalupa byla postavena jako fortelné velké stavení , je celozděná původně  s břidlicovou střechou. Podle kamenné desky zazděné ve štítě byl dům postaven v roce 1830. Původně se mělo jednat o mlýn, vyprávělo se, že konkurent, tehdejší tampelský mlynář Christian Riegr podnikatelský plán Fejfarovým zmařil rychlým odkoupením pozemku, přes který by měl jít náhon.

Na západní části naší zahrady býval na potoce proti chalupě dědečkova bratra Lojzíka  č.p.22 (nyní Ludvíkovi) u železničního přejezdu splav, odkud byl náhon k tampelskému mlýnu v č.p.33. Břehy potoka byly porostlé vysokými olšemi, potok byl plný pstruhů. Pstruhy jsme chytali do ruky, když se ukrývali pod kořeny pobřežních olší. Potok, velká to ozdoba celého Tampelského údolí, odděloval naše pozemky kolem domu od obce a proto to bylo a je  U Šolců za vodou.

Vedle chalupy stála  roubená stodola rovněž s břidlicovou střechou, k chalupě bylo něco přes 3 ha luk, polí a lesíka, převážně ve Svojeckém katastru. Hranice mezi katastry jde původním korytem potoka a tak naše chalupa byla v roce 1870 administrativně přičleněna ke Svojku, kde má č.p. 75.

Střed celého domu tvořila velká prostorná síň/chodba od vstupních dvěří v průčelí domu k zadním dveřím do dvora. Byla zde babičina jarmárka/spíž , udírna a strojní odstředivka na mléko k výrobě másla. Podlaha byla  z velkých kamených dlaždic, byl zde i v létě chládek a proto zde stávaly  konve s mlékem. Domovské právo v naší síni měly vlašťovky které zde pravidelně hnízdily. Dvůr tvořil  z jedné strany přístavek s horním chlévem a z druhé strany stodola.Východní větší část domu byla velká světnice, kde dominovala zelená kachlová kamna s obytnou pecí, kde byla dvě lůžka. Vedle kamen byla pumpa na pitnou vodu, kamna měla medenec to je zásobník na stálý ohřev vody. Půlmetrové kamené zdi a umístění domu v meandru potoka dávají tušit zámysl  postavit dům  jako pevnost.

Na peci stál vždy hliňák s kváskem na kyselo, které se často u nás vařilo. Recept na pravé krkonošské kyselo je přílohou kroniky.

Na západní straně domu byla světnička, kde za mého dětství měl dědeček a babička takzvaný vejminek, neboli doživotní bydlení a zaopatření otopem, stravou a jinou potřebnou pomocí. Dále byla komora, kde byly skříně se svátečním oblečením, potraviny a vůbec veškeré cennější věci. Také zde byl složený velký betlem asi se 100 figurami , dědečkova největší řezbářská práce, který se o Vánocích dával do velké světnice k vánočnímu stromu.

Půda byla veliká a poschoďová, zvláštní část tvořila sušárna a sklad koření, neboť babička byla  lidová léčitelka a kořenářka.Proto lékaře naše rodina neznala. U nás se také hodně sušilo ovoce, křížaly z jablek a švestky, samozřejmě na kyselo muselo být nasušeno dostatek hub.

Při drobného zemědělství se vždy přivydělávalo, dědeček Josef Šolc (nar.1862) doma tkalcoval a tatínek Antonín Šolc (nar.1910) zedničil, ve všech okolních vesnicích postavil nějaký dům. Když byl tatínek v učení řemesla  u pana stavitele Jana Šíra v Nové Pace  docházel denně 8 km  pěšky, když  na to 3x v týdnu navazovala pokračovací škola, vycházel z Paky ve 20:00 a doma ještě musel přiložit ruku k dílu. Zemědělské hospodářství dědečka vyžadovalo nasazení  celé rodiny 24 hodin denně 364 dní v roce. Chovali jsme  kravičky na mléko a máslo, na poli se pěstovalo obilí a brambory. Ve chlévě bývalo až 5 kusů a proto byl každý kousek trávy pečlivě sekán . V rodném listě mají  tatínek i předci po otcovské linii  psáno rolník, římskokatolického vyznání. Dědeček  rodinu vedl podle desatera božích přikázání, politika se u nás nevedla. Zastáváme  názor , že politika je jenom další švindl mocných o peníze. Ostatně jak známo selské rebelie  byly  v roce 1680 a  1848. Zrušením poddanství stav rolnický  získal částečnou svobodu .

Pradědeček Jan Šolc přišel do Tample ze Žďáru a bydlel v Tampli ve vlastní chalupě  č.p.22.  Prababička Eleonora Jírová se narodila v Tampli č.p.39, vyprávělo se, že její maminka byla vyššího stavu , když odešla z domova s prostým chalupníkem, byla odvržena.  Příběh z Chalúpky do chaloupky v Tampli  je romantický .  Hrad Krakovec byl pravděpodobně založen roku 1381, za rok jeho dokončení se nejčastěji uvádí rok 1383, kdy byla vysvěcena kaple. Jíra z Roztok, křivoklátský purkrabí a oblíbenec krále Václava IV., vedoucí královské huti, si na nízkém skalním ostrohu vystavěl sídlo nemající do té doby obdoby a které též v mnoha směrech předběhlo svou dobu. Krakovec byl samotným Jírou nazván Chalúpka. Po letech republikánství  a demokracie opět vypukl boom   hledání  šlechtickývh kořenů  a naše rodinná sága ožila.

Panstvo mělo vždy své vyvolené, ale i  šafáře , sluhy i  uprchlíky. Rozhlédni se a uvidíš, že se nic nezměnilo   v hledání "tažných koňů" mocnými. Biblické doporučení Opatruj mne chlebem podle potřeby abych přesycen neselhal ani abych z chudoby nekradl  (Kniha přísloví 30:9)  jsem na mojí Cestě životem ověřil jako spolehlivý kompas i policistu. 

Emancipace lidu dělného  tak jako šlechtě tak novým mocnářům  biče z rukou nenávratně vzala. Dnešní vědomosti lidu dělného s ohledem na neobyšejný pokrok vědy a půmyslové výroby  přerozdělil  reálnou moc .

U chalupy byl ovocný sad a zelinářská zahrada. Pokud  byly nějaké  přebytky , především  domácky vyráběné máslo  jezdívalo se prodávat  na trh do Nové Paky. Na první pohled idylka, ale ve skutečnosti k doslova horskému terénu našich pozemků dřina ráno od svítání do večerní tmy. Když dědeček tkalcoval jednou za týden až 14 dní chodil s plátnem a pro forotu pěšky až do Hermanových Sejfů/Rudníku u Hostinného. Tampelští tkalci chodili společně, vycházeli vždy kolem půlnoci, aby v 06:00 hodin stáli před faktorem. Dnes do Rudníku se jezdí pro Švejkovu Kontušovku a dalš mlsy z hor.  

Než tatínek jel ráno “půlšístkou” ( 05:30 )  za prací musel stát na dvoře trakař trávy pro kravičky, které se už hlásily. Výrobní nástroje tvořily kosa, srp, hrábě, vidle, motyka, rýč, cep, dopravním prostředkem pokud se nevystačilo s loktuší byl trakař . Polní orbu nám dělal soused pan Jaroslav Dejmek ze Svojku č.p. 73, který měl koně. My jsme mu chodili vypomáhat o žních a bramborách, tatínek panu Dejmkovi také přestavěl chalupu. Kdyby vývoj kráčel  postaru, převzal bych hospodářství nebo na přání dědečka šel do katolického semináře. 

Při hlavní cestě naproti chalupě stála kovárna která byla pro mne obdivovaným kadlubem techniky. Do vlastní kovařiny  jsem se přimotal až když jsem povyrostl a byl v prvním učení řemeslu-sedlačení u svého strýce na Lhotkách. Strýc měl velké hospodářství, za první světové války byl u císařské kavalerie rytmistrem. Naučil mne   jezdit na koni , na poli s koněm pracovat a prošel se mnou celý zemědělský rok. Poslední brázdy pluhem a koněm jsme orali v roce 1958  .V kování  koní  v sousedním Velkém Vřešťově jsem byl již jakýms pomocníkem.V Lanžově jeden rok   jsem chodil do školy, cesta přes Miřejov byla krásná ,  3 km pěšky poli a lučinami. Pan farář Václav Kubát si mne na hodině náboženství našel a při odpolení škole  mne vždy počastoval obědem na faře ( můj twitter+vine 23.7.2015)  která je  naproti škole. V místním  kostele Sv.Bartoloměje jsem sloužil jako ministrant ranní mši. Abych to všechno stačil musel jsem vstávat jako řádný hospodář se svítáním.  Jezdectví a koní  jako kratochvíle si   užívám až s vnučkou.

K převzetí hospodářství tradičním způsobem  ale i pro katolický seminář jsem byl  připraven . Změna  poměrů v zemědělství ale i celé společnosti se ukázala  pro tento způsob obživy  bez perpektivní. Na základě dědečkova rozhodnutí jsme naše políčka osázeli lesem abychom nemuseli do kolchozu v Čechách nazývaném Jednotné zemědělské družstvo. Kolektivní zemědělství se zachovalo v izraelských kibucech. Do životopisu jsem napsal  původ dělnický (tatínek vstoupil do zaměstaneckého poměru u Okresního stavebního podniku ve Vrchlabí  kde začal jako polír/zástupce  stavbyvedoucího na Krkonošských boudách ), bez vyznání (ateistický pohled na svět se mne jevil pokrokovým).  Jako nejistý ateista  jsem ve svých 15 letech pochodoval do Vojenské školy Jana Žižky v Bratislavě omámen sliby verbířů, že se mohu stát pilotem. Nebe  je  naše  moře   bylo  heslem nejenom  našich hrdinů ale  i  mojím. 

Svůj osud do vlastních rukou jsem vzal až po vystudování práva na Karlově Univerzitě lépe připraven na čertoviny které lidstvu mocnáři naordinovali. 

Od tatínka  jsem převzal a opatruji Bibli, dědečkovu dřevořezbu Ježíše a Sv.Josefa abych si připomínal duchovních opor svých předků. S vděkem jsem přijal , že  Bůh přes převeliká to  mámení mne nakonec  dohonil. Seznal jsem, že každý malér  můžu zvládnout když bude na mé straně  štěstí které je v rukou Božích .  Bibli jsem začal číst jako milostný dopis Boží. 

Od roku 2000 je  rodná chalupa  ve vlastnictví rodiny Pečených z Prahy a  jako mnoho dalších domů v Tampli slouží k rekreaci.  Těší mne, že naše chalupa stále žije a je o ní řádně  pečováno. Já do Tample jezdím každý rok "dobít si baterky". Starám se v Roztokách na historickém hřbitově o rodinný hrob a pozemky za dráhou, kde lesničím. S výjimkou velké louky jsem vše v roce 1995 osázel smrkem když jsem vykácel přestárlý sad .


L.P. 2010 jsem pozemky daroval rovným dílem svým prasynovcům Ing. Pavlu Horkému a Ing.Petru Horkému z Roztok a ustanovil se šafářem.Od  roku 2018  v   depandance Tample pokračuji v "dobíjení baterek" v našem. Zprvu jsem jezdíval k tetě Božence Na Žlábku  a  Fandovi Ducháčkovic do Tample 17. U každého domu je louka a zahrádka s květinami,  les je co by kamenem dohodil volně přístupný pro procházku i houbaření . Voda v  Tampelačce zurčí  čistá, pstruhy nadále osídlená,  lidé moudří a slušní.
Náš kousek země zůstal v rodině a  rukách hospodáře který miluje svůj drn. Místo kočkolapu kluci koupili  traktor (Zetor 7745) se kterým umí nejen jezdit ale také jej udržovat i opravovat.  Polomy po vichřici v našem lese v roce 2012  při studiu  ČVUTzvládli sami  s  pomocí otce,  Pavla Horkého seniora. První vydělané peníze Pavel investoval do přikoupení přilehlých pozemků a zvelebil naše depandance Tample.  Pavel má plán jak dál, náš kousek země stále kvete.

 Projděte se naším lesem  
rapsodie na našich stráních

https://www.youtube.com/watch?v=VxDD-v4tBog


Les nám dává dřevo a pro okolí je to naše charitativní perpetrum mobile jako každý les. Les je   úžasná, extrémně užitečná klimatizační jednotka. Zdarma lidem ve svém okolí čistí ovzduší a rozdává kyslík, zajišťuje  vodoochranu a produkuje pitnou vodu. Z pramene U tety Boženky který nikdy nevyschl ani neoslabil  my i pocestní pijeme vodu kojenecké kvality.


 

Č.p. 22/74 chalupa za vodou a dráhou, majitel Šolc. Od roku 1870 patří rovněž ke Svojku, kam patřila katastrem již dříve. Od roku 1870 dostaly obě čísla domovní čísla od Svojku. Koláturou se hlásí do Roztok i pohřbíváním. Od té doby vydržovala obec Tample z ohrady lávku přes potok na cestě z Tample do Svojku.

Říha: Asi v roce 1927 byl na místě lávky postaven most, na který platila Tample, Svojek a oba majitelé chalup po čtvrtině.

Ježek: Mezi jmenovanou chalupou za dráhou a Tampelskou chalupu rovněž za dráhou č.p.65 na stráni při strouze ke mlýnu od splavu byl a možná ještě je kámen na památku smrti pruského vojáka z války 1866. Stalo se to takto. Tamplí procházel menší oddíl pruského vojska, nocovali v Kocourkově statku č.p. 27. Zde před statkem se dva vojáci vsadili, jestli trefí dalšího vojáka, který šel za potok na záchod, byli však překvapeni, že se to podařilo. Co bylo dále není známo. 

Smítčí kříž

Památník obsazení Tample pruským vojskem v roce 1866
(u nás si Prusové dali vlastní branku)

Šolc: Je však historickým faktem , že nové pušky Dreyseovi jehlovky kterými Pruská armáda  byla vyzbrojena měly lví podíl na jejich vítěztví v bitvě za našimi humny u Hradce Králové.  

Chalupa původně patřívala také naší rodině, pradědeček Jan Šolc (nar.1832), se přistěhoval do Tample ze Žďáru jistě před rokem 1862, protože dědeček Josef Šolc (nar.1862) se narodil právě v této chalupě. Dědečkův bratr Alois Šolc (nar.1876) zde žil až do své smrti v roce 1941. Za mého dětství chalupu č.p.22 však již vlastnila rodina Chvalinova

Krajem Dejmkova lesa, k jejich statku na kopci a dále do Svojku byla pěkná pěšina, dnes již neexistuje. Chodili jsme po ní do Svojku do konzumu nakupovat, babička na mne vždy pamatovala s nějakým bonbónem a tak jsem ji vždy rád doprovázel. Smírčí kříž na památku o zbytečné smrti neznámého pruského vojáka s jehož existencí si nebyl Ježek jist, byl v roce 2000 znovu objeven při vlastivědném průzkumu vnukem Františka Ducháčka z č.p.17, Josefem Hájkem.

Chalupa slouží k trvalému bydlení, její Svojecké č.p.je 74. Bydlí zde Zdenička Ludvíkova se svojí maminkou, vdovou. Hospodářství se zde také už dávno nevede,roubená stodola je zbourána, Zdenička jezdí do fabriky v Pace.

Zdenička Ludvíková (nar.1948), bývalá tampelská knihovnice, mě půjčila Ježkův opis kroniky, který je základem mého, v pořadí již čtvrtého opisu Tampelské kroniky.

Č.p.23 Dřevěný barák u silnice, majitel Antonín Tuž přikoupil pole od Ducháčkova statku č.p.26.

Ježek: Rodina se s Tample odstěhovala asi v 30.letech a začala vést obchod se zeleninou v Jilemnici. Nový kamenný domek vystavěl Jaroslav Kracík z č.p.52.

Šolc: V padesátých letech v domě bydlela rodina železničáře Jaroslava Kracíka, nyní zde bydlí paní Rozporková.

Č.p.24 je statek s 63 korci výměry. Majitelem před 100 byl Adam Ducháček, byl nějaký čas rychtářem a šenkoval. Prý se tam hodně holdovalo moku Gambrinovu. V letech 1850 až 1870 byli majitelé Hadincové, od roku 1900 Karel Militký, do Tample přistěhovaný, který byl starostou obce v letech 1922-1928.

Šolc: V padesátých letech zde bydlela rodina rolníka Karla Militkého, nyní zde bydlí Šturmovi.

Č.p.25 byl statek asi 60 korců. V roce 1870 při stavění dráhy se zde začalo šenkovat. V roce 1874 majitel statku František Fejfar postoupil hostinec mimo stodoly nejstaršímu synovi Josefu Fejfarovi. Sám sobě vystavěl na své roli nový statek, nynější č.p.66 a převezl tam ze vsi stodolu. Josef Fejfar v roce 1893 přistavěl sál.

V roce 1860 hostinec vyhořel. Na návštěvě byli právě rodiče manželky, Křížkovi ze Svojku. Spali pod střechou, byli probuzeni až když ke schodům pro oheň nemohli. Nejdříve skočil František Křížek a zabil se, jeho manželka se těžce poranila a zemřela si za týden.

Od roku 1900 patřil hostinec Václavu Krausovi, který se přistěhoval do Tample z Tužína.

Ježek: Hostinec se v mojí době stal střediskem Tampelské kultury. Již dříve se zde hrávalo divadlo ale v letech 20.-30.tých rozkvět divadla vrcholí. Jeviště stavěné na soudcích od piva a několika kozách se modernizovalo, dostalo novou oponu a další dekorace. Hrálo se uvnitř a v létě na louce u potoka. Byly hojné návštěvy, zejména při divadle v přírodě, kdy byla plná obec. Skoro každý občan přímo účinkoval jako herec nebo statista, nebo jinak vypomáhal. Bývala tam i cukrářská bouda cukráře Holubce z Roztok. Přirozeně nechyběla kapela a večer byla taneční zábava. Po několik let jsem býval nápovědou. V hostinci se konaly také bály a taneční zábavy.

Šolc: Poslední divadlo se hrálo někdy v 60.letech na obvyklém místě pod hospodou na louce u potoka. Kdy skončil provoz hostince si nepamatuji, vím že tehdejší Jednotné zemědělské družstvo na místě sálu mělo v mém pozdějším mládí truhlárnu, která je zde snad dosud. Dům není obýván.

Č.p.26 byl původně statek přes 120 korců. V roce 1844 dostal od statku nejstarší syn František Ducháček/Krejčů asi 56 korců a vystavěl sobě na poli celý nový statek č.p.56.

Ježek: starý statek pak asi zmizel. Domácího statku se ujal syn Josef. Dle všeho jeho chování nebyl asi úplně při rozumu. Pracoval pilně ale všechno jeho snažení vycházelo na prázdno. Pro každou maličkost měl mrzutosti. Měl ve službě nějakého člověka, kterému platil málo ale potom nechtěl platit ani to málo. Chodil stále bos, roztrhaný a nemytý. Byl všem pro smích a i děti si z něho tropily legraci. Držel několik volů k potahu ale dával jim málo žrát a tak byly jediná kostra. Držel jen jednu nebo dvě krávy a několik koz které se živily pastvou kolem stavení. Na Vršině měl les chodilo se tam v noci krást dřevo, v zimě kupoval dřevo od podruhů které mu v jeho lese nakradli. Majitel se do lesa bál aby nedostal bití. Nějaký les také prodal ale na splátky. Kupec po první splátce nechal les vykácet a další splátku již nezaplatil. S kupcem se v lese Joska Krejčů tahal o pilu a byl na krku notně pořezán. Kupec lesa byl nemajetný a tak každý soud byl marný. Hospodyně jeho také za moc nestála. Dobytek málo krmil, tak mu občas nějaký kus pošel, maso vařili ale než ho snědli zplesnivělo. Lidé žalovali četníkům a přišlo na obec nařízení maso odebrat a zakopat. Celá historie by se o něm dala napsat. Asi v roce 1867 se nechal pojistit proti ohni ale když přišlo placení tak všechno popřel. Musel přísahat ale dokázala se mu falešná přísaha, dostal tři měsíce , v žaláři nastydl a za několik měsíců zemřel. Statek dostali jeho dva synové, kteří ho rozprodali na kusy, nikdo z nich nic nemá.

Šolc: Původní dům zbořen, nově vystavěno Josefem Dejmkem ze Svojku,  starostou obce a vynikajícím fotografem , mistrem všech řemesel.  Jeho dílna od železa po elektriku je bohatě zařízena. Paní Věra Dejmková  shormažďuje a opatruje  historické dokumenty a fotografie  Tample,  je obecní kronikářkou. 

Č.p.27 Statek od nepaměti patřil rodině Hadincově. V roce 1849 po konstituci byl Jan Hadinec, ač neuměl tuze číst a psát zvolen do představenstva. Po čas představenstva šenkoval a bylo tam stále živo. V roce 1860 prodal statek Antonínu Kocourkovi z Kundratic a odstěhoval se do Oseka.

Říha: Kocourek šenk vypověděl a hleděl si pouze hospodářství. V roce 1977 na Tři krále celý statek i se stodolou vyhořel. Vyprávělo, se že požár byl založen místním paličem. Kocourek dal stavení do pořádku ale stodolu již nestavěl. Pole i statek dal do pachtu a tak zůstalo až do jeho smrti v roce 1889.

Ježek: Kocourek dal vystavět sochu svému patronu Svatému Antonínu Paduánskému při silnici pod statkem a vybavil ji na údržbu vkladem v záložně. Říkalo se potom, že se jedná o jediného svatého který má své peníze. Po první světové válce už z peněz nezbylo nic. Statek koupila v dražbě obec Tample a zřídila se zde druhá Tampelská škola. Z chléva vznikla třída, přistavěla se veranda se záchody, kabinetem a dřevníkem. Škola byla slavnostně vysvěcena 24.6.1890. Chodilo nás tam asi 40. Ve válce byla někdy škola zavřena pro nedostatek uhlí. Když pak zemřel učitel Králík, chodili jsme z dolního konce do Svojku a hořeňáci do Roztok. Králík žil s družkou, která měla syna Francírka, který se utopil v záchodové žumpě.

Nad silnicí před starou školou se při slavnosti 28.října, snad v roce 1920 zasadily dvě lípy, Masarykova a Wilsonova.

V roce 1938 po dostavění nové, v pořadí již třetí školy obec starou školu prodala za 21.500,-Kč Josefu a Anně Polákovým ze Svojku. Polákovi zachovali původní kroniku mlynáře Františka Mikuleho.

Šolc: V padesátých letech v domě žila rodina dělníka Josefa Poláka a železničáře Františka Ludvíka.

Č.p.28 Barák pod božími muky náležel rodině Prokůpkově. Byli to tesaři, sekyrníci a truhláři. Původní barák stával u potoka, až další byl postaven u cesty, jako stojí nynější kamenný. Protože měli na starosti zvonění, říkalo se tam U zvoníků. V roce 1870 předal Prokůpek barák synu Náckovi a sám si vystavěl barák na pozemku od Slezáka v Bělském katastru.

Ježek: V roce 1928 koupil barák od tam bydlící staré zvoničky Jan Řehák, zedník a válečný invalida. Brzy na to barák vyhořel ale Řehák si skoro sám postavil nový z cihel.

Šolc: Jan Řehák byl předválečným členem Komunistické strany Československa, za války byl zatčen, vyšetřován a zemřel v roce 1941. Syn Miloslav Řehák, povoláním autolakýrník byl za okupace totálně nasazen v Berlíně, odkud před koncem války utekl. Spolu s kamarádem Václavem Markem č.p.45 se pokusili 9.května 1945 na hranici Tample a Roztok odzbrojit německou vojenskou kolonu. Byli při tomto Němci zastřeleni, jejich pomník je při železničním přejezdu u zastávky a na místě samém, v Prklínských serpentinách.

Dům nyní vlastní rodina Tomkova a dům slouží k rekreaci.

Č.p.29 Chalupa patřila rodině Šolcově a stával nad cestou s průčelím k cestě. Chalupu stavěl Christián Rieger a je o tom v lomenici nápis. Poslední majitel Josef Šolc byl nábožensky založený a sečtělý, pořádal modlení u Božích muk, modlil se na pohřbech, předříkával při procesích, zvonil a staral se o náboženské výkony v obci, říkalo se tam u Podzvoneckýho Šolce. Zemřel v roce 1910, pak měl chalupu Janata, švagr učitele Antonína Zajíce z  Tužína u Jičína.

Šolc: V padesátých letech v chalupě stále bydleli Janatovi, v roce 1976 koupili chalupu manželé Havelkovi z Prahy. Chalupa slouží k rekreaci.

Č.p.30 obýval za mé paměti Kubánek, a pak Vrána jehož žena byla porodní babou. Potom byl majitelem Zikeš a posledně Kracík. Kracíková prodala chalupu koláři Nýdrlovi z Bělé a ten ji ihned prodal s výdělkem Fišerovým. Po vyhoření se Fišerová s dcerou Nánou přestěhovala do č.p. 30.

Ježek: Za mého mládí v č.p.30 bydlela rodina Kynčilova. Vpravo ve světnici měl Kynčil ševcovskou dílnu. Ševcoval většinou s jedním dělníkem nebo učedníkem. Dělal také boty na prodej, v neděli s nimi chodil na trh do Lomnice.

V malé světničce při horní cestě bydlela rodina polských židů, kteří do Tample přišli v roce 1915 při evakuaci rakouské Haliče. Každá obec musela několik rodin ubytovat. Jedna židovská rodina bydlela rovněž na Vlkově, ve Svojku jich bylo více a byl tam dokonce rabín. 

Šolc: V padesátých letech v domku bydlela stará paní Fišerová, dnes je původní dům již zbořen. S tímto č.p.30 stojí na bývalém hřišti nový dům Janouškových.

Č.p.31 Barák obýval podle mojí paměti Kužel. Měl nevlastního otce Podrazila který chodil s flašinetem. Potom koupila barák Coufalová, vdova po strážníku dráhy, který se v roce 1915 oběsil.

Šolc: V padesátých letech zde bydlela rodina dělníka Václava Prokeše, potom František Byšický, od kterého v roce 1973 koupili dům manželé Miroslav a Marta Munzarovi. Dům slouží k trvalému bydlení.

Č.p.32 Barák jehož majitelem byl Prokůpek a potom rodina Fišerova, shořel v roce 1920.

Ježek: Matka s dcerou byly velmi pobožné, dcera snad denně chodila do kostela v Roztokách. V malé světničce žili tuláci Pecák/Prokůpek s Karolinou. V létě se toulali v kraji, kde sbírali puškvorec a potom jej v Tampli a okolí prodávali. Byli skoro stále pod vlivem alkoholu, kdekomu i sobě nadávali. Jeden čas žili v chatrči u lesíka Pod rolema a nebo také měli podobnou chatrč na Vlkovsku. Když bydleli u Fišerů tak Karla ukradla Fišerové nějakou jupku, potom se oni tahali a když si ji Fišerová vzala ještě jí vynadali a slíbili pomstu. Oheň založili oni, ale Fišerová se bála to udat aby jí nepodpálili ještě druhý barák. Když byl barák již v ohni, vzpomněla si Nána Fišerová na peníze od bratra vinárníka v Trnavě. Třebaže ji zadržovali, skočila oknem do světnice a peníze šťastně zachránila.

Šolc: Nový dům č.p.32 dostavěný před II.svět.válkou byla v pořádí  již  třetí základní  škola samostatné obce Tample. V padesátých letech ve škole bydlel učitel Josef Vaňouček . Pro nedostatek žáků  byla škola přeměněna na  mateřskou školu pro obec Tample, Svojek, Bělou a Libštát.  V roce 2016 i školka  byla  uzavřena  když  ve školce zůstali čtyři žáčci .  

V tomto domě je  obecní byt, kde nyní bydlí Jan a Ladislava Fejfarovi.

Tampelský mlýn

                                    Tampelský mlýn s náhledem do údolí Svojku očima našich dědečků

Č.p.33 – Mlýn náležel v roce 1780 Christiánu Riegrovi, mlynáři a obchodníku s plátny a vrchnímu rychtáři. Roku 1841 koupil mlýn Mikule, který se do Tample přistěhoval ze Stružince. Dne 12.srpna 1870 při průtrži mračen nastala velká povodeň. U mlýna v Tampli protrhla hráz, poškodila zdi mlýna, stroje a kola, odnesla mnoho prken a klád s pily, potrhala splav, zanesla náhon a louky štěrkem. Při mírném počítání jsem jako majitel měl škodu přes 2.000 zlatých. Voda stoupla i do chléva a tak jsme jej odvedli do světnice, kde v kolébce ležel 5 měsíční syn Jaroslav na kterého jsme v tom zmatku zapomněli a jenom náhodou se mu nic nestalo. Náprava po povodni stála mnoho peněz a námahy. Když jsme vše dokončil, mlýn náhle dne 30.dubna 1877 o Libštátské pouti večer vyhořel. Oheň podle svědků povstal mezi mlýnem a chlévy a byl způsoben neopatrností zlodějů.

Na radu inženýra od dráhy jsem nový mlýn vystavěl na jiném místě, kde stojí dnes, blíže pod Kozincem za dráhou. Rozhodovalo přitom hlavně to, že bylo všechno tak poničené, že stavba na starém by přišla mnohem dráže.

V roce 1892 jsem koupil z rozprodávaného statku u Krejčů č.p.26 novou stodolu a postavil ji u cesty pod rybníčkem. V roce 1897 počátkem května ji úmyslně podpálil Antonín Ducháček z Roztok, rodem z Tample. Sám se potom šel do Jičína udat, byl odsouzen na 12 let žaláře. Když v roce 1909 přišel z trestu, do Tample přijel z Jičína v kočáře. Každý s ním však opovrhoval a brzy se v Březině v lese oběsil a všem lidem se ulevilo.

Ježek: Mlýn stal na druhé straně trati než dnes, tj. mezi dnešním strážním domkem a potokem., kolem pole k němu vedl náhon, který pak byl využíván na závlahu luk.

Starého pana otce jsme jako děti potkávaly na procházce s holí mezi mlýnem a závorami. Uctivě jsme vždy pozdravily “Pochválen buď Pán Ježíš Kristus” a on odpovídal “Na věky amen”. Často jsme se chodily dívat přes vantroky na mlýnské kolo a bavilo nás když stárek Patočka reguloval stavidla na rybníčku před strážním domkem, na náhonu k mlýnu a zavodňovacích strouhách.

Do mlýna jsme chodily nakupovat, byl tam smíšený obchod. Všude tam bylo čisto a dost služebnictva, které titulovala pana otce milostpane a paní-milostpaní. Při honech mu služka u lesa ohříval oběd na lihovém vařiči.

Senzací pro celou Tampli byla svatba jeho vnuček. Jelo na ní několik kočárů a páni v nich seděli v cylindrech. Večer u mlýna stříleli barevné rachejtle.

Autor kroniky zemřel dne 18.1.1923 a je pohřben v Bělohradě u své první ženy. Správy mlýna na dálku se ujal syn MUDr.František Mikule z Prahy. Mlýn začal postupně upadat.

Mlýn měl jako první elektrické osvětlení v Tampli, vyráběl si elektřinu dynamem na vodu. Při malém stavu vody byl mlýn poháněn naftovým motorem.

Šolc: Mlynář Mikule byl experimentátor v botanice, kolem mlýna je řada vzácných dřevin a nad Dejmkovou roklí  bylo Mikuleho arboretum. Chodili jsme tam obdivovat americké borovice-douglasky, stříbrné smrky a další  exotické dřevinyTatínek se dobře na pana mlynáře pamatoval, vyprávěl mnoho humorných zážitků ze svých  příležtostných prací ve mlýně. Prosté vesničany totiž  mlynář Mikule udivoval ve stylu , které se náramně podobal příběhům které známe z románu  Gustava Flauberta : Byli jednou dva písaři. Naše rodina se od nepaměti starala mlýnu o splav na potoce na západním okraji našich pozemků odkud začínal téměř kilometrový náhon k mlýnu. Za mého dětství byl mlýn již mimo provoz, vše chátralo. Vzpomínám si , že ve mlýně bydlel  přítel pana Mikuleho pan Josef Klein. Dnes je mlýn neobývaná ruina kterou vlastní příbuzní původního majitele Ing.Jiří Mikule a Mgr.Libor Mikule z Prahy.  

Č.p.34 bývalá pazderna u mlýna. Stávala před příchodem mých rodičů za vodou, kde je most silnice přes potok u dráhy.

Šolc: Tohoto popisného čísla č.p.34 byl v letech 1981-1984 vystavěn nový dům, který slouží k trvalému bydlení. Dům je mezi zastávkou dráhy a mlýnem. Dům obývají manželé Antonín a Irena Jírovi.

Č.p.35 Byl dřevěný barák náležející Františku Prokůpkovi.Stojí mezi obecní cestou Pod role a pod statkem č.p.56. Říkalo se tam U Kopečků. V roce 1870 stavení vyhořelo. Zapálili ho zloději, když si svítili sirkami u okýnka do komory, kde stěna byla obložena otýpkami z roští. Asekuraci neměli a tak utrpěli velkou škodu. Nový barák postavili za pomoci obětavých občanů, ba i pan Klázar z Kruhu daroval mnoho cihel. Za několik let přikoupil Prokůpek/Kopečků několik korců polí od rozděleného statku č.p.26 a přistavěl stodolu.

Ježek: Moje spolužačka, nejstarší dcera Antonína Prokůpka zemřela na tbc.

Šolc: V padesátých letech byl dům obýván rodinou chalupníka Antonína Prokůpka, kteří dům prodali v roce 1957 Bryknarovým. V roce 1984 dům zakoupen manželi Bartoškovými z Hradce Králové, dům slouží k rekreaci.

Č.p.36 je dřevěný zachovalý barák Františka Ducháčka. Majitel též přikoupil několik korců polí od Krejčova statku č.p.26 a přistavěl stodůlku.

Ježek: Dům vyhořel od blesku po II.světové válce.

Č.p.37 Barák v majetku Josefa Hadince, tkalce. Stál u potoka blízko kanálu , západně č.p.36. V roce 1870 jako sešlý rozbořen. Jeho místem teče nyní nový potok.

Č.p.38 je chalupa, kterou od dávna obýval Antonín Prokůpek, který byl svého času také rychtářem.

Říha: V lomenici byl původní nápis 1711 Jiřík Špičan a 1787 Franc Prokupek.

V roce 1845 nastoupil držení chalupy Antonín Říha nar.1820, který v roce 1880 přepustil chalupu své dceři Marii a zeti Josefu Podlipnému. ½ chalupy koupil od Podlipného lesní na knížecím panství Hořovickém Antonín Říha. Když byl dán do výslužby přesídlil do Tample a po smrti své sestry Marie Podlipné získal celou chalupu, kterou v roce 1924 s velkým nákladem zcela přestavěl.

Ježek: K Podlipným jsme jako děti rádi chodily, zvláště o prázdninách, když k nim přijížděla na dovolenou Říhova dcera, která byla na ředitelství dráhy v Hradci Králové

Měla gramofon na kličku s velkým trychtýřem , pouštěla nám písničky a tancovla s námi.

Ve světničce bydlel bratr Podlipné, Josef Říha. Byl velmi pobožný. Vlastním nákladem nechal před chalupu u silnice postavit kapličku Pany Marie, kde o svátcích večer svítila lampička.

Josef vyráběl hrábě, které byly jako vysoustruhované.

Šolc: Podle mého mínění jedno z nejhezčích rázovitých stavení v Tampli s pěkným okolím. V padesátých letech obýváno rodinou Antonína Stínila. V roce 1987 chalupu kupují manželé Ladislav a Věra Drahošovi z Pardubic. O stavení i zahradu je vzorně pečováno, využíváno k rekreaci a to i komerčně zahraničními hosty naší republiky.

Č.p. 39 je stavení Josefa Jíry, které v roce 1869 vykoupila dráha. Nový majitel Hanuš stavení rozebral a postavil na činžovní louce v místech sochy sv.Antonína. Proti tomu podal Antonín Koucourek protest a tak nakonec Josef a Čeněk Hanuš sobě postavili na Vlkově č.p.62.

Ježek: Když je zde znovu psáno o svatém Antonínu (ad.č.p.27), tak ještě připomínám nad mlýnem u silnice pod Kozincem stál velký dřevěný kříž s Kristem z plechu. V těchto místech jsme smekali čepice a ženy se křižovaly. Totéž se konalo hromadně, když tampelští táhli průvodem na horu Tábor na pouť.

Dům byl znovu vystavěn na Šolcově stráni v roce 1904 místním zedníkem Josefem Morávkem, který zde bydlí se svoji početnou rodinou. Morávek zemřel při cestě z Paky domů na kopci Jíva v roce 1930. Po I.světové válce si koupili Morávkovi gramofon a v neděli vyhrávali pro celý dolení konec obce, dříve vyhrávali na flašinet.

Šolc: V chalupě trvale bydlí rodina Morávkova.

Č.p.40 byl barák hned u dolení lávky. Při velkém větru v roce 1850 se pobořil a již nebyl postaven. patřil Šandovi.

Č.p.41 je nejmenší barák v Tampli.Bydlel v něm Petrák s rodinou a tchánem Jiříkem, pak krejčí Horáček a Fejkl, bratr Horáčkové. Nakonec zde bydlel Jan Kracík, narozený v čp.54.

Ježek: Domek stál asi 20 m od potoka, byl dřevěný, krytý došky. Byl tak malý, že tkalcovský stav se stěží vešel pod strop a ve světnici bylo pouze jedno lůžko.Vedle baráku byli schůdky z obecní cesty k lávce. Lávka byla ze dvou přitesaných kmenů a bidlem po jedné straně.

Při jedné jarní povodni byla voda až po okna, lomcovala barákem a proto jej sousedi připoutali řetězy a provazy ke stromům.

Kracík tkalcoval, ale také dělal dobré došky. Byl známou tampelskou figurkou, byl velmi malý a svérázný v mluvě a různých šprýmech, zvláště když si koupil kápku, nebo od někoho dostal. Jako vdovec skončil tím, že jednou večer, asi po kápce, spadl před barákem do potoka a utopil se. Dům byl při každé velké vodě zatopen a snad proto již dnes nestojí.

Č.p.42 je statek o výměře asi 56 korců, majitel Antonín Ducháček/Konopáčů. V roce 1870 novou světnici a lomenici zřídil a na to za rok zemřel. Vdově Marii Ducháčkové v roce 1874 statek vyhořel, dala jej znovu vystavět.

V roce 1905 kupuje statek František Ježek z Horní Kalné.

Ježek: Je to můj rodný domov a proto musím něco připsat. Statek podpálil podle řečí a snad i podle přiznání na smrtelné posteli Wágner z č.p.10. Ucházel se o vdovu Ducháčkovou ale ta jej odmítla.

Výměnkářka Ducháčková žila u nás ve světničce, říkali jsme ji všichni babičko, dožila se 91 let. Přežila své děti. Její syn Antonín nar.1866, kněz, zemřel doma 5.7.1904 a byl to nejslavnější pohřeb v Tampli.

Můj otec František Ježek nar.1878 v Horní Kalné zemřel v roce 1961 v Tampli. Otec byl dlouholetým velitelem hasičů, starostou obce v letech 1928-1936 a po několik let řídil i ochotnický spolek. Za jeho působení byla pořízena motorová stříkačka, vybudována elektrika a zahájena stavba nové školy č.p.32.

Jelikož nikdo z pěti dětí nezůstal v hospodářství, byl statek dán do pachtu a po válce po prodeji části pozemků a zboření stodoly byl dům prodán manželům Fejfarovým, původem ze Svojku.

Šolc: V padesátých letech zde žili manželé Josef a Františka Fejfarovi. Paní Fejfarová byla dcerou tampelského hospodského pana Krause. Provozovala se zde muzika a podporovalo tampelské divadlo. Byla zde opatrována Hasičská a divadelní kronika, ze které jsou pořízeny v závěru citované Stručné divadelní záznamy. Nyní zde bydlí Lelkovi.

Č.p.43 je statek asi 60 korců. Majitel, sedlák statecký Josef Hadinec, který byl v letech 1870-1873 starostou. Statek postoupil dceři Marii, která se provdala za Jana Ducháčka z čp.42 a který na statek přesídlil v roce 1905. Jan Ducháček byl starostou obce 1897-1900, pak 1902-1912, kdy v návalu duševní choroby se doma zastřelil z lovecké pušky. Když opětovně funkci převzal zpívalo se a hrálo “Roku tisícdevětsetdva do Tample nám přišla sleva, pan starosta, hlava obce, peníze však vydat nechce….., refrain: Trenčín, Trnava, Tample vyhrává…”

Statek přešel na jeho dceru Marii, která se provdala za Jaroslava Jandu ze statku č.p.15.

Šolc: Dům kupují v roce 1973 od Jaroslava Jandy manželé Josef a Karla Fišperovi z Prahy. Dům slouží k rekreaci.

Č.p.44 je statek asi 70 korců, jehož majitelem v roce 1848 byl Krbek, který byl rychtářem a šenkoval. Oba jeho synové Josef a František dostal polovinu polí, Josef navíc usedlost, František tehdejší pazdernu za statkem. František se ale oženil do Bělé a svůj podíl prodal bratrovi. Josef v roce 1870 přikoupil asi 23 korců v Bělé a 1877 starou a sešlou budovu znovu z cihel vystavěl. V roce 1906 celá usedlost vyhořela, údajně ji ze msty zapálil Pecák. Na statek se v roce 1909 přiženil Jan Mařas z Nové Vsi.

Šolc: V padesátých letech zde žijí Mařasovi, nyní zde žije muzikální rodina Adámkových. Dům koupili v roce 1988 od Romana Frydrycha z Kruhu a provádějí zde komplexní rekonstrukci při zachování původních prvků zemědělské usedlosti.

Č.p.45 barák vystavěný u cesty “Na ohradě”. Majitelem byl Zikeš, Hudský, Jan Ducháček a naposledy zedník Josef Marek.

Ježek: Markův syn Vojtěch se oběsil a jeden padl s Řehákem (č.p 28) na Prklíně při srážce s nacisty v roce 1945.

Šolc: V padesátých letech zde žila vdova důchodkyně Anna Marková (nar.1884) sousedka a přítelkyně mojí babičky Marie Šolcové. Žila sama a tak chodila denně pobejt. Nyní zde bydlí Váňovi.

Č.p.46 zděný barák nahoře v Tampli vystavěný Tužem původem z Lužan. Syn Josef po převzetí domu přikoupil více polí. Asi v roce 1910 barák od blesku vyhořel, byl znovu postaven.

Šolc: V padesátých letech zde žije rodina Tužova. Starý pan Jaroslav Tuž pracoval jako mistr ve fabrice. Nyní zde žije paní Johanovská.

Č.p.47 je zděný barák těsně nad cestou. Kdy a kým postaven nevím. Dlouho tam bydlel František Dejmek, mnoho roků obecní mladší, naposledy také poštovní posel, zemřel v roce 1910. Barák drží jeho syn, který je od mládí na dráze, nyní “fízr” parťák.

Šolc: V padesátých zde bydleli Hanušovi, nyní paní Chobotová.

Č.p.48 je domek vystavěný Na ohradě od Františka Zikše. Také se tam šenkovalo. U Zikše bydlel jeho švagr Hamáček, který v roce 1848 pašoval střelný prach z Pruska. Jednou, když vyráběli doma dílce (1/4liberky a ½ liberky) a svítili loučí od jiskry prach vybuchl , Hamáček na zranění za několik hodin zemřel a Hámáčková přišla o oko a byla v obličeji samá jizva po popáleninách.

V tomto č.p.48 bydlí obecní mladší (strážník) Josef Horáček.

Šolc: V padesátých letech zde bydleli staří Horáčkovi, měli dceru Františku . Její syn Milan Horáček byl kluk se kterým jsem prožíval svoje časné mládí v Tampli. V roce 1954 naši koupili v obci rodičů maminky-Zálesní Lhotě pěknou vilku č.p.213 a fakticky od roku 1954 do Tample jenom dojíždím, nejprve za dědečkem a babičkou, nyní za Františkem Ducháčkem z č.p.17, vzdáleným příbuzným a dále pak povinnostmi kolem pozemků.

Františka Horáčková i Milan Horáček v domě nadále trvale bydlí.

Č.p.49 dřevěný barák k silnici držel Jan Ducháček, syn ze statku č.p.42, pak Suchardové. Antonínu Suchardovi, tkalci, se říkalo “Jářku”

Ježek: Tento dřevěný, vzhledný domek byl rozbořen a na jeho místě Janem Zikšem z č.p.3 postaven moderní zděný domek. Nyní je Jan Zikš předsedou Místního národního výboru spojených obcí Svojek a Tample a jeho prostřednictvím jsem získal opis pamětí Františka Mikuleho.

Šolc: V domě žije paní Zikšová, dům slouží k trvalému bydlení. Dům manželé Zikšovi koupili v roce 1957 od jistého Gottsteina z Pradubic. Jak přešel dům ze Suchardových na Gottsteina nevím.

Č.p.50 u krejčích Mikolášků byl při stavbě dráhy 1870 rozebrán a znovu postaven ve Svojku u Valšů.

Šolc: Dnes pod tímto č.p.50 stojí u zastávky nový dům pana Frydrycha. V domě žijí ještě rodiny jeho dcer Etely Weissové a Ilony Láskové.

kovarna

Č.p.51 kovárna, vystavěná Hanušem ze Štěpanic. Jeho synovi Čeňkovi v roce 1860 kovárna vyhořela. Kovárna znovu vystavěna, nynějším majitelem je František Zajíc, který byl v roce 1916 také starostou obce.

Ježek: Proti kovárně zřídil Zajíc skladiště a vedl obchod s uhlím. Na dlouhém nízkém stavení kovárny měl nápis: DÍLNA NA VOZY. Pracoval většinou s jedním dělníkem a někdy ještě učedníkem. Vyučilo se u něho několik Tampelských kovářů (Coufal,Koudelka). Když nebylo dost práce, udělali i celý vůz na prodej. Koně se kovali v horní části u silnice pod přístřeškem.

Zajíc stále mrkal jedním okem, měl tam něco zaseklého. Používal hojně slovo holt, kterým se mu také přezdívalo. Účty za celoroční práci roznášel kolem Vánoc.

Šolc: Bohužel i tento dům je zbořen a toto dříve životně nezbytné řemeslo na každé vesnici se nyní provozuje toliko jako umělecká činnost ve městech. Kovárna byla na každé vesnici centrem  technicky orientovaných mužských duší a musím říci, že mně vždy nesmírně lákala k pozorování všeliké práce, zejména práce s kovářskou výhní a při kování koní v čem jsem se snažil být nejen divákem . Kovárna stála na okraji Ohrady při hlavní cestě přímo proti naší chalupě.

Č.p.52 barák patříval rodině Hradeckých. Potom jej koupil Arnošt Fejfar a prodal zedníkovi Josefu Kracíkovi Barák byl dřevěný a v roce 1908 vyhořel, zapálily ho jeho dvě malé děti, když si na půdě hrály se sirkami.Obě děti uhořely, Kracíkovi měli ještě dalších pět dětí. Když Kracík padl v I.světové válce, Kracíková těžce vychovala čtyři, nejstaršího Frantíka si vzal strýc Hladík, učitel na tkalcovské škole v Jilemnici. Barák byl po požáru vystavěn zděný, patřilo k němu několik korců na Bělé.

Šolc: V padesátých letech zde bydlela stará paní Kracíková s dcerou Františkou Hanušovou. V roce 1965 dům od Hanušové koupila paní Irena Rubešová a žije zde nyní sama, stýská si .

Č.p.53 je barák vystavěný Josefem Prokůpkem, mistrem sekyrnickým. Odstěhoval se do Kruhu a dalším majitelem byl Svatý a po něm Antonín Prokůpek, cestář na tampelské silnici od její výstavby v roce 1909, od roku 1928 i cestář na svojecké silnici.

Šolc: V roce 1957 dům pronajat Marii Gebrtové, která jej od Prokůpkové v roce 1972 odkoupila. V roce 1998 dům darován synovi Raimundu Řehořkovi a jeho manželce Libuši

Č.p.54 je barák postavený od Šandy u samé cesty Pod rolemi, jak nápis v lomenici hlásá. Patříval mnoho roků Šimůnkovi, pak Jakubcovi, potom Kracíkovi. Hluchá a ovdovělá Kracíková trochu obchodovala.

Ježek: V roce 1918 koupila barák Hančová, která se do Tample přistěhovala se svým druhem, krejčím Šírem z Vítkovic/Benecka. Její syn Bohumil Hanč byl slavný to průkopník lyžování v Krkonoších, který zahynuli spolu s kamarádem Václavem Vrbatou při závodech 24.března 1913

Od rodiny Hančových jsme měli první lyže, jinak jsme jako kluci jezdili na dužinách od sudů. Dcera Anna si vzala pekaře Drbohlava a v roce 1930 postavili nový zděný domek, ze starého zbyla jenom světnička.

Šolc: Výjimečný příběh přátelství Hanče a Vrbaty inspiroval k založení Horské služby.

Č.p.55 vystavěl řezník František Mládek, který při řeznictví také šenkoval. K domu přikoupil pole od č.p.15. Synovi Josefovi v roce 1876 stavení vyhořelo, postavil je znovu a zděné. Zadlužil se a prodal hospodu Josefu Jandovi z č.p.15, sám pak šel do nájmu na Mikuleho statek do Svojku. Josef Janda měl též konzum a po jeho zrušení si jeho manželka zřídila obchod se smíšeným zbožím

Ježek: V hostinské místnosti byl orechestrion.

Šolc: V roce 1977 na rodinném pozemku a nových základech vystavěl Jiří Hadinec nové č.p.55. Dostavěno v roce 1980, užíváno k trvalému bydlení rodinou Jiřího Hadince.

Č.p.56 byl statek Ducháčků/Krejčů. Ducháčková v roce 1860 ovdověla, poté se provdala za Hanuše, spolu hospodařili až do zletilosti Františka z prvního manželství. Po válce byl statek opuštěn,majitelé odešli do pohraničí, prázdný statek pustnul, od blesku shořela stodola a později bylo rozbořeno i vlastní stavení.

Č.p.57 byla pazderna u Skrbků, stávala zde v letech 1860-80. Bydleli tam Medlík se ženou a početná rodina Kmínkova.

Č.p.58 je statek nově postavený na odtrženém poli od č.p.42. Majitel František Ducháček v roce 1866 zemřel na choleru.

Ježek: Na choleru umíralo tehdy mnoho lidí. Hrobník Martinec nestačil sám kopat hroby tak mu pomáhal švagr Chrtek, který na choleru při tom také zemřel. Lidé utíkali do lesů aby se zachránili.

Vdova Ducháčková si vzala Josefa Golla, který byl v letech 1891-94 starostou obce.

Šolc: Gollova dcera se provdala za Josefa Bachtíka z Brané, který zde žil až do své smrti v roce 1978. Dům byl přepsán na syna Miloslava Noska. Noskovi však bydlí v Nové Vsi nad Popekou a do stavení v Tampli jezdí jednou za čas vyvětrat a zatopit.

Č.p. 59 je železniční strážní domek nedaleko mlýna.

Ježek: bydlela tam rodina Krýlova, dcera Běla moje spolužačka zemřela na tbc. Syn Karel byl duševně i tělesně vadný.

Šolc: V padesátých letech zde bydlela rodina železničáře Karla Bryknara, poté Kadidlovi. Když pan Kadidlo zemřel syn se odstěhoval na Jilemnicko.  Opuštěný a schátralý dům  byl v říjnu 2014 Správou železniční dopravní cesty stržen.

Č.p.60 je železniční strážní domek v horní Tampli.

Ježek: Bydlela tam početná rodina Holubcova.

Šolc: V padesátých letech tam bydlela rodina železničáře Františka Vrbaty, nyní tam bydlí Havlovi.

Č.p.61 je barák na Vlkově vystavěný na poli od Jandova statku č.p. 15. Asi v roce 1871 zakoupen Janem Beranem.

Ježek: Beran byl švec a tkadlec koberců z nastříhaných hadrů.

Šolc. V padesátých letech tam bydleli staří Beranovi, dnes je dům již zbořen. Přes Vlkov a les šla pěší cesta na Karlov k Božím mukám při silnici a dále pak do Staré Paky. Nejkratší cesta přímo do Staré Paky však vedla Rokličkama přes Hrobku a Březinu .

Vlkov který stál na okraji lesa již se nového století nedočkal. Kdysi dávno zde žili vlci, těm však odzvonilo poněkud dříve. Poslední vlk byl uloven v Čechách v roce 1876. Naproti tomu se v lesním komplexu vrchu Jívy od roku 1985, asi po 200 letech znovu objevil král naší zvěře jelen evropský

Č.p.62 je barák postavený na Vlkově z převezené chalupy č.p.39. Majitelkou je Marie Ducháčková.

Šolc: V padesátých letech tam bydlela stará paní Ducháčková a Francová. Dnes je dům zbořen.

Č.p.63 je barák na Jandově poli na Vlkově, postavený v roce 1871. Majitelkou Anna Jandová.

Ježek: Bydlela zde paní Šírová z Roztok, její syn Jaroslav vystudoval a stal se profesorem na střední škole, záhy však zemřel na tbc.

Šolc: Dům zbořen.

Č.p.64 Dům na Vlkově postavený v roce 1872. Bydleli zde Staňkovi, Staněk vyráběl hrábě ale horší kvality.

Šolc: V padesátých letech zde bydleli Albrechtovi, dnes dům již zbořen.

Č.p.65 je chalupa postavená Hanušem z Krejčova statku č.p. 56 asi v roce 1871. Starý Hanuš odevzdal chalupu svému jedinému synovi Čeňkovi, který byl bez dětí.

Ježek: Vzali si za vlastního chlapce kterého nechali vystudovat. Jednalo se o učitele Josefa Vaňoučka nar.1902, řídícího na škole v Tampli a Svojku.

Šolc: Chalupu vlastní ing.Josef Mejsnar s manželkou Liběnou Mejsnarovou , roz.Vaňoučkovou z Hradištka pod Medníkem. Chalupa slouží k rekreaci.

Č.p.66 je statek z původního Buršova statku č.p. 25. Byl postaven ve svahu nad Tamplí v roce 1874 Františkem Fejfarem. Potom nastoupil na statek syn Čeněk/Vinca. V roce 1929 se ujal hospodaření syn Bohumil Fejfar.

Šolc: Pan Bohumír Fejfar (nar.1904) byl znám jako pokrokový hospodář. Měl v Tampli vždy první dobovou malou zemědělskou mechanizaci (samovaz, mlátičku, auto apod.). Vedle zemědělství provozoval ve vlastním lomu těžbu kamene pro cestářské účely. Do Jednotného zemědělského družstva vstoupil v roce 1958. Po jeho smrti v roce 1980, dědí statek asi s 10 ha zemědělské půdy syn Bohumír nar.1929. Od roku 1989 opět hospodaří soukromě, v současné době již bez dobytka, zemědělskou půdu, dnes se jedná pouze o louky, pronajímá.

Jana Malá-Fefarová:  Byla jsem před několika lety požádána, zda bych mohla přidat pár řádků do kroniky. Kroniky malebné vesničky v kraji pod Krkonošemi. Kroniky, kterou upravil pan JUDr. Antonín Šolc do podoby, jenž může kdokoli v čase elektronického rozmachu dohledat na internetu. Mocné to médium. Přináší mnoho informací, dobrých, zlých i záměrně zkreslujících.

Motto kroniky  Tample je: v kronice a pamětech dějiny neměníme, ale chceme je zachovat.A tak já, s dovolením Vaším ctěným , se pokusím o malé vyprávění, jenž přinese trochu pohledu na jisté období života v čase v té naší Tampli.

Považuji život jako takový za obrovský dar. Dar , jenž je nám dán, a my se s ním musíme  vypořádat dle svých možností, schopností jak nejlépe umíme. Je zde však ještě jeden bod, který rozhoduje o našem životě a tj. místo a doba ve které ten život prožijeme.

O rodině mého otce, rodině Fejfarových se můžete dočíst v kronice pod číslem popisným 66.Ďáblovo číslo,řekne si někdo. Leč číslo je jen číslo,může a nemusí člověka ovlivnit. I když každý asi věří ,že má to SVÉ právě šťastné.Faktem zůstává ,že rodina Fejfarů ,byla rodina hospodářů.Velikých dříčů, kteří byli schopní udřít se, jen aby si mohli našetřit a vydělat nějaký ten krejcar později korunu navíc. Hospodáři to byli schopní a navíc velice pokrokoví. Když v roce 1926 dostavěl Čeněk Fejfar (řečený Vinca)  spolu se synem Bohumilem statek č.p. 66, byl jeho součástí i tehdy ne moc běžný vodovod.Sami jej kopali se sousedem bratrancem ,co bydlel v chalupě vedle nich ručně, a dovedli jej do domů.Musela to být obrovská úleva,neboť dobytek a koně vypili dost vody,a v domácnosti se hospodyňce také ulevilo,když měla vodu vždy po ruce. Hospodařství se rozrostlo za hospodaření Bohumila Fejfara na cca 10 hektarů. Součástí byl nově vysázený les začátkem třicátých let, měli také lom na kámen, který dokázali vytěžit a prodat kámen na cesty, jenž vznikali v nové republice.Ten lom byl obrovská dřina, veškerá těžba se dělala ručně. Ale fungoval i za druhé světové války,kdy byla nouze veliká jako možnost přivýdělku. Peníze co hospodářství vydělalo se vracely z velké části zpět.Nákup strojů, které usnadnily těžkou práci byl vždy prioritou.A tak se koupila sekačka,pohrabovač,obraceč na seno,mlátička na obilí,nebo třeba pračka aby se ulevilo i hospodyni,gramofon, rádio,televize zase pro spojení se světem.Chodilo na výpomoc pár lidí na sezónní práce,nebo ke zvířatům. Každopádně život to byl těžký. Bohumil měl se svojí ženou Zdeňkou,rozenou Bušákovou  z Roztok u Jilemnice dvě děti.Syna Bohumíra nar.15.11.1929  a dceru Zdenu. Bohoušek jako malý kluk prožil a překonal tuberkulózu, to se podepsalo na jeho zdraví.V roce 1944 v září náhle zemřela manželka Zdeňka na otravu  krve.Po jedné robotě na polích na Tampelských Končinách,se jí udělalo zle,doma si odpočinula s tím , že to bude dobré. Nebylo. Když ji dovezli do nemocnice do Jilemnice, lékaři nejdříve nevěděli co se děje. Byla válka a přednost v ošetření i péči měli vojáci. Když ji pak třetí den po přijetí dostal lékař konečně na operační sál, zjistila se perforace slepého střeva. Zánět celé břišní dutiny byl už neléčitelný.Zdeňka zemřela.Bohumil se oženil znovu, neboť statek hospodyni potřeboval.A tak si vzal za ženu Miladu Dejmkovou,společně měli za čas dceru Miladu. Konec druhé světové války, kdy strádali miliony lidí,vnesl naději i do rodiny Fejfarů že bude zase dobře. Bylo, chvilku bylo.

Po období,kterému se dějinách říká vítězný únor, kdy se vlády v zemi ujalo dělnictvo, přišlo období  novodobého temna. Myslet si,že tohle období se nepodepsalo na lidech žijících v té jedné z nejmenších vesnic v Čechách,by bylo nelogické. Bylo zde pár lidí,kteří našli práci v nově se rozjíždějících textilních továrnách v okolí.Pro sedláky však  přišlo kruté období. Není možné, aby ve společnosti kde vládne dělnická třída byli bohatí sedláci. Co na tom,že si svoje majetky tvrdě vydřeli,zaplatili ze své práce,co na tom že kolikrát si brali i půjčky u bank aby nový stroj mohli pořídit,koupit kravku,koně. Přišlo období normalizace,vznik zemědělských družstev. Ten kdo nechtěl dát svoje pole, stroje a zvířata ve prospěch lidu byl nepřítel. Byl KULAK! A s těmi bylo nutno zatočit. Lidi z vesnice,kteří dříve byli soudržní se změnili. Najednou soused udával souseda za vidinou nějaké společenské výhody, za vidinou politického poplácání po plecích. Z vyprávění lidí,kteří tuto dobu zažili lze vycítit jisté naštvání na toto období.Co proti tomu bylo období,kdy všechno jídlo,oblečení ,boty bylo na lístky,příděly na osobu,kdy byly nařízeny z hospodářství dodávky pro stát.Vyprávělo se,že za Hitlera bylo zle,ale nechali sedlákům alespoň na setí z jara obilí,neboť věděli,že další rok až sklidí,budou zase odvody.Nový socialistický režim,však bral vše a hned.

 Doba semlela spoustu  prvně odvážných bránit sebe a svůj těžko nabytý majetek. A tak se stalo i u Fejfarů. Nechtěli vstoupit do družstva, nakonec jim pod nátlakem byl zabaven dobytek,stroje i pole.Bolševik se rozjel, a mašinerii kterou zpustil nebylo možno zastavit.Trest za neposlušnost následoval.Co si kdo vezme na starém , už trochu nemocném hospodáři.Tak nechali Bohumila ještě chvilku se plahočit a sebrali mu pomocníka-syna. Bohumír Fejfar byl donucen nastoupit do Ostravsko-Karvinských dolů jako horník. On, člověk s pošramoceným zdravím po těžké tuberkulóze,fáral na dolech. Nastoupil  PTP 1.10.1951 a do 25.11.1953 si tam údajně jak se říká odkroutil vojnu.O nelidském zacházení,špatném jídle,zdravotních podmínkách ve kterých žili,těžili,o osudech těch co těžili s ním víme málo.Spíše než z jeho vyprávění,dozvíme se více ze zápisků současníků, kteří tam byli s ním.Nechtěl o tom mluvit ,tak nemluvil.Po návratu z této „vojny“ se Bohumír vrátil domů ,statek už byl minulostí, rádi mohli být že je  z něho nevyhnali. Měl alespoň domov. I když  ….když se blížil konec jeho dolování na Ostravsku byl tam doručen dopis z rodné Tample, s tím, že je v obci nežádoucí, syn kulaka,mohl by podněcovat k nenávisti proti socialistickému  zřízení. Podepsáni ctihodní sousedé……Nu což,doba byla taková a lidé jsme různí. I když je člověku občas z faktů smutno, život jde dál. Bohumír se vrátil domů a začal pracovat v traktorové stanici v Roškopově. Později pracoval v JZD v Bělé. Jezdil s pásovým traktorem-pásákem,na kombajnu,na traktorech,dělal co mu řekli a tam kam jej poslali. Starý hospodář stárnul,vypomáhal ve družstvě,druhá žena mu také zemřela,dcery Zdena i Milada si založily vlastní rodiny a odstěhovaly se. Sice chlapům vypomohly občas s domácností,ale jinak si starej Bohouš s mladým Bohouškem žili sami.Změna přišla až v roce 1975.Byl leden,ve škole pololetí a my se přistěhovali.Bohumír si našel na inzerát ženu,a nejen to, našel si ženu se třemi dětmi.Dětmi které nebyly jeho krev. Krev hospodářů. Následovalo osvojení nás dětí a předání rodového jména. Tak jsem se já a moji dva malí bratři stali Fejfarovými. Mě bylo 9let ,klukům Janovi 3 roky a Martinovi 2 roky. Zpětně si říkám,že mu asi hodně záleželo na tom,abychom my děti měly prima dětství. Pracoval dál v JZD,máma vařila ve školce,pak pracovala v drůbežárně v Tampli. My jako děti lítaly po všech kopcích,v každé rokli,kluci chodili k potoku. Našli jsme si kamarády,vychodili jsme školu.Já se vdala a kluci šli na vojnu.Normální život,který má za sebou kdekdo,nijak nevyčnívat, prostě jen žít v Československé socialistické republice.Obyčejnému člověku nebylo až tak zle, pokud si neuvědomil jak je to jinde v Evropě. A tak jsem dostávala od známých katalogy ze Západního Německa, a šila podle toho na děti i na sebe. Džíny se kupovaly v tuzexu za bony a ty se daly sehnat jen u veksláků,nebo přes známé,stejně jako kazetový magnetofon,videopřehrávače,digitální hodinky,fotoaparáty.A život šel dál.

Krev není voda.Praví staré pořekadlo.Není.Krev je krev, a pokud řekneme těch co vás vychovají, jdou tak nějak příkladem,přirozeně jen svými postoji a chováním.Nebo nějakým řízením Božím,či osudu.

Nevím. Jen vím , že kdyby dneska náš taťka žil ,a viděl kam jsme se dopracovali,možná by měl radost. Možná by byl i trochu hrdý, že naše rodina pokračuje v sedlačině. Když jsem se v době totality v roce 1983 vdávala, nikdy by mě nenapadlo,že můj život se stočí tímto směrem. Rychle za sebou jsme měli tři děti,dceru  a dva syny.Všechny měl rád.Stejně jako vnoučata od mých bratrů. Ale stalo se , že po roce 1989, po tzv. Sametové revoluci  můj manžel rozhodl ,že zkusíme hospodařit na svém.V souladu s přírodou,s respektem k půdě,k zvířatům,k práci předků našich rodin.Dlouhá a těžká je cesta od počátků po dnešní den.

V současnosti obhospodařujeme  celkem 75 ha půdy,na katastrech Tample, Libštát, Kundratice a Svojek. Máme vlastních asi 44ha,zbytek je pronajatý.Podařilo se nám koupit půdu,a to je bohatství nejen pro nás , ale i pro budoucnost. Pro naše děti a vnoučata.

Chováme skot bez tržní produkce mléka,to znamená že máme krávy,plemenného býka a jejich potomky telata.To je v současnosti náš obchodní artikl.Krásná zmasilá zvířata,která prodáváme na další výkrm.V létě na loukách míváme kolem 70-75 ks,na zimu je základní stádo krav 30-35 ks,jeden býk,a 5-7 jalovic na obměnu stáda. Jsme ekologicky hospodařící, nepoužíváme chemická hnojiva ani postřiky.

Plány na rozvoj hospodářství jsou, následovníka který by převzal štafetu v selském stavu  bychom měli.Uvidíme co bude,jaké budeme mít štěstí v tom , jaká doba a jaký režim nás čeká.Snad jen dodat Bůh nás chraň,před vším zlým.

Rodina Martina Fejfara chová na pozemcích kolem domu č.66 ovečky.Takže trochu té sedlačiny také dělá.Jinak Martin Fejfar je zedník. Se ženou Janou Fejfarovou mají  3 děti,dceru Lenku,syna Václava a dceru Annu.Václav navštěvuje zemědělské učiliště. V domě s jeho rodinou žije i naše maminka Jarmila Fejfarová

Jan Fejfar pracuje v Zemědělském družstvě v Roztokách u Jilemnice,takže vlastně pracuje také v zemědělství. S rodinou bydlí v bývalé školce,koupil však i dům v Tampli do svého vlastnictví spolu se ženou Ladislavou,jejíž rodiče v domě bydlí.Jinak spolu mají 2 dcery Michaelu a Nikolu.

Jako vzpomínku na Bohumíra Fejfara, našeho tatínka k jeho 91. výročí narození  sepsala Jana Malá,rozená Fejfarová

Proč jsme si dali takovou práci

Aby jsme Vám pověděli něco z toho, co nás draplo u srdce. Celistvost dějin požaduje aby na výsluní nebyly toliko příběhy mocných a slavných ale i lidu prostého. Ta koule která se žene Vesmírem má  ves Tample kde jsme na ní také cosi  natropili a co tvoří to velké puzzle historie lidstva. Shodli jsme se, že idealizovat dějiny není moudré ale doslova hloupé je dějiny přepisovat.

Kritika a pomluva jsou sestry a jejich matka je neznalost věci !  Když znáš poraď  a když můžeš  pomoc.

Kultura venkova , zemědělství, lov, lidové stavitelství , správa krajiny je základnou každéhom národa i státu.  K uchování vzpomínek  u Františka Ducháčka, č.p.17 L.P. 8.1.2000 se konalo Tříkrálové setkání rodáků na kterém jsme rozhodli pokračovat v práci našich písmáků Mikuleho, Ježka a Říhy. Padl návrh vstoupit s naší kronikou do digitálního světa. Ano přijďte pobejt k nám do Tample přesto, že již neuslyšíte v letní podvečer koncert naklepávání kos, bučení kravek, nebude cítit vůně čerstvě pokosené louky nebo panáků žita, pálení bramborové natě a další hřejivé pohlazení našich srdcí, které se na žádný papír ani internet  zapsat nedá. 

Učinili jsme také i  proto, že v  našich dějinách bylo zpochybněno snad úplně všechno. Každý režim který  se chopil moci, zalkládal svoji legitimitu na pomluvách svého předchůdce  a  proto přicházíme se  svědectvím našich písmáků.  Pan Mikule nikoho nepomlouval ani neoslavoval . Ani my jsme nepocítili potřebu se někomu zavděčit a  tento   přístup k psaní kroniky se snažíme zachovat . Upřednostňujeme fakta a osobní svědectví . 

Hlína nás zatím rovná, tak jak u  našich prezidentů .

Říše a státy se mohou zhroutit ale stopy lidské přítomnosti po mnohá pokolení přetrvávají a znovu rozkvetou pokud bude situace příznivější.  

Ponejprv Vás trošku pohostíme , protože když nám nebude kručet v břiše, dostaneme se i na kulturu která je v Tampli stále živá. 

Krkonošské kyselo

Kyselo je možno zařadit do starodávné skupiny kvašených nápojů a pokrmů, které vyráběl člověk již v pravěku a které v současné době ze západní Evropy vymizely, ale udržely se na Balkáně a východní Evropě. Od ruského kvasu se kyselo liší především tím, že nejprve kvasí a pak se vaří, kdežto pravý ruský kvas se nejprve svaří a pak kvasí. Základem krkonošského kysela je kvas, těsto ze žitné mouky, které v dřívějších dobách zůstávalo od pečení chleba. Kvas neboli “příčina” nebo “záděl” schovávaly hospodyňky v hliněném hrnci”kvasáku” blízko u kamen.
Příjemná navinulá chuť pochází od chlebového kvasu kterého základem jsou střevní flóře velmi prospěšné bakterie mléčného kysání, nikoliv alkoholového kvašení. Čím je kvas straší tím je kyselejší.Kyselo bylo tudíž v každé chalupě rozdílné.

Kvas: Do nádoby dáme asi 1/4 litru vlažné vody, rozdrobíme 3 dkg kvasnic a rozkverláme 3 lžíce žitné mouky, nádobu přikryjeme a necháme do druhého dne v teple.

1/4 litru chlebového kvasu, hrst sušených hub, sůl, kmín, 2 lžíce másla, 1 cibule, 4 vejce.
Chlebový kvas předem omladíme vlažnou vodou a necháme přes noc. Druhý den dáme do slané vody vařit houby s kmínem, když jsou měkké, přilijeme kvas a tím odvar i zahustíme. Vše povaříme a omastíme drobně krájenou cibulkou zpěněnou na másle. Zvlášť usmažíme na másle řídká vajíčka a přidáme do kysela. Někde se jí kyselo s bramborami na loupačku, někde se zvlášť vařenými a nakrájenými bramborami přidanými do hotového kysela. A jsme opět a u naší historické otázky Tample, která nebyla dosud vyřešena.

O našem Krkonoškém kyselu podle receptury  na kvas přítel Jarda zdařile nejen vařil ale napsal  oslavný fejeton (Poděkování, že tu jsi) na  kyselo  i o mne jako osobě - neskutečném člověku,  nadaného schopností pomáhat druhým která formovala jeho charakter a čisotu duše.

Tampelský elixír

Tampelský elixír je lahodný čaj  ale i dlouhému věku a zdraví prospěšný nápoj.

Jedná se o  čajovou směs sušených bylin  které rostou  v okolí našich chalup od jara do léta.

 květ :černý bez , petrklíč ,  sedmikráskadobromysl, lípa, heřmánek pravý , řebříček obecný 

list:  jahoda , malinaostružina , meduňka, jitrocel kopinatý

Elixír nám vařila babička, poté  jej vařívala  teta Boženka Dejmková která ještě v 90 letech  čiperně běhala po své chalupě na kopci. 

Směs bylin je zhruba ve stejném poměru. Pokud trpíte  nějakými potížeme zvyšte podíl příslušné byliny, blíže odstavec o léčivých účincích  o kterých se dočtete kliknutím na bylinu.

Houbovec

Tampelské divadlo

Herci
Každá Tampelská chalupa byla zastoupena hercem či muzikantem

 Podle ústního podání se hrálo v Tampli od 70. let XIX. století na Dřevěném sále u pana Jiřičky č.p. 6, později u Krausů č.p.25.

 Pochopitelně, že herci hráli nezištně. Hudebnost na vesnici bývala značná a pokud byl hudebně nadaný i režisér, potom řada představení byla operetních a některá, jak bychom dnes řekli muzikálových. Nadějný mladý učitel pan Jan Janda přesto, že byl přeložen na Strakonicko, nadále o prázdninách nacvičoval divadla v Tampli. Bohužel zahynul mladý na frontě 1. světové války v roce 1915 v Černovici na ruské frontě.

Divadlo  skončilo s nástupem televize která v současné době  vytlačuje i kino

podrobněji divadelní záznamy

Štafetový kolík živé kultury na zlomu Milénia drapnul Tampelband

 a jedeme opět na plný pecky 

Dnes má Tample   rockovou duši 

Dopravní revoluce (železnice a letadlo)


VLAK VJÍŽDĚJÍCÍ DO KATASTRU TAMPLE (r.1955)

1829 Rocket
20 km/h

1924-1980 Škoda 434.2 ( Dvojka)
60 km/h
 před lokomotivou  je Morávkovo (Tample č.p.39)

Česká republika je zemí železnic
informační tabule ve stanicích  on line

Digitalizovaná Sbírka staničních kronik Národního archivu
   šťavnatý to zdroj informací o německé okupaci, osvobození a  r.1948    

TGV
1981 TGV
300 km/h

Paříž-Štrasburk
574,8 km/h
světový rekord

U nás v Tampli se původně  jednalo o odbočnou trať z kmenové dráhy Vídeň-Jihlava-Nymburk-Děčín a to z Velkého Oseka-Ostroměře do Poříčí u Trutnova. Byla vystavěna  v letech 1869-1871, první vlak projel tratí v polovině léta 1871.  Majitelkou byla Rakouská Severozápadní dráha, jedna z největších železničních společností  v tehdejším mocnářství Rakousko-Uherském. Za mého dětství takovýto ohnivý ohř pravidelně supěl jinak klidnou a zapomenutou  Tampelskou dolinou. Když jel těžký náklad jako vidíte na obrázku do stoupání od Bělé, dštil  gejzíry jisker a nejednou založil ohníček, který však zkušenými a pečlivými hospodáři v okolí dráhy byl  vždy spolehlivě  a  včas uhasen.

Parní lokomotivy jsou již pouze v muzeu, převážně jezdí lokomotivy s dieslovými motory, na hlavních tazích jsou to lokomotivy elektrické. Evropskou špičku nyní drží zřejmě Francouzi se svým TGV které po specielních tratích sviští rychlostí až neuvěřitelných 320 km/hod., s cestujícími samozřejmě v dokonalém komfortu. Měl jsem také možnost se svést, jistou nevýhodu jsem přece jenom proti našim vlakům pociťoval, výhled z okna je zrychlený film, bližšší předměty jsou jenom mlhovina. Na špičku ve Světě se vyšvihla Čína se se s Lhasa expresem  a svými rychlovlaky.

Letadlo a auto jsou   stroje  mého století .Kolo znalo lidstvo již v Antice, místo koní zapřáhlo do povozu v minulém století spalovací motor, skutečnou revolucí v dopravě se stalo  letadlo.  Na počátku století (1903 ) jenom na pár sekund na louce u Daytonu v USA  si bratři Wrightové poskočili s prvním eroplánem . V Čechách eroplánem první vzlétl Jan Kašpar  v roce 1910. Na Tampelském nebi se první eroplán objevil v roce 1929 ale u sousedů v Roztokách se zřítil. V roce 1930 začaly Československé aerolinie dopravovat cestující  na lince Praha-Brno-Bratislava- Záhřeb. Na konci stoleletí je ve vzduchu mnoho letadel s tisíci cestujícími na palubě. Také na  Tamplské obloze  se objeví každou chvíli nějaké letadlo. Pan Wright se klepal na "bidélku " a dnes ve fotelech si pasažéři podřimují při muzice do ouška , konzumují ruzné dobroty nebo sledují televizi. Na zem většinou vidět moc není, létá s vysoko nad mraky a v noci. Měl jsem si možnost v roce 1996 vyzkoušet nonstop 12 hodinový let z Londýna do San Franciska a v roce 1999 desti hodinový let po poledníku na jih z Frankfurtu do Kapského města. Byly to zážitky skutečně impozantní. Obdivoval jsem mimo jiné také to množství pasžérů. Do mezikontálních velkoletadel nastupuje téměř 500 lidí, tedy všichni obyvatelé Tample a Svojku dohromady. Za dalších deset let létají Evropané s novými Airbusy a Američani Dreamlinery  s přídavkem dalších pasažerů a samozřejmě dalším nášupem luxusu . Co bude za dalších sto let ? Budou na Zemi lidé obklopeni zázraky nové techniky pro které naše HiTech hračky se  budou  jevit jako dnes parní lokomotiva supící Tampelskou dolinou ? 

Na  první auto , balóny a letadla jakož i další zázraky technikyv běhu času v České kotlině  se můžete podívat v Národním technickém muzeu v Praze. Umělecké stvárnění věcí potřebných  je možno shlédnout v Uměleckoprůmyslovém muzeu.

Samostatnou kapitolou o osvíceném duchu, který vždy Tampli vévodil, by mohla býti historie technického a botanického experimentování pana Mikuleho.

Pro vytrvalé čtenáře  nebe plné letadel a rychlý náhled  jaký ten Svět je  fičák 

František Ducháčk (č.p.17)  vedle doplnění vzpomínek k rodnému domu do kroniky přidal doslov 

O PÚVODU JMÉNA TAMPLE A NĚCO NAVÍC

 O původu jména koluje řada dohadů od humorných k hodnověrnějším. Nejdříve veselá: když chodil Kristus se svatým Petrem po světě a přišli na Jívu a Petr se zeptal kam si má odplivnout, Pán Ježíš odpověděl: “TAM PLI !” A byl další název obce. Jistě to tak nebylo, protože obec ač má sotva šedesát domů je dlouhá přes dva kilometry, má Dolení a Hoření konec, Kozí rynk, Vlkousko i místo Pod rolemi, Šírovi bydlí V pazderně, Janouškovi Na Hladově, Zajícovi Na Lukách, Šolcovi Na vršku, Za vodou a Za dráhou, Morávkovi Na stráni, Fejfarovi V poli ... a tak by se dalo pokračovat přes celou ves.

Zatím první písemně doložená zmínka o Tampli je z roku 1415. Prof. A. Profous ve své stěžejní práci o původu názvu obcí píše: Tample (lid. ta Tampel i Tample, v Tampli, do Tample, Tampelák), ves podle potoka 6,5 km sz. od N. Paky: 1415 in Kruhu curia arat. ... in Swoyku... in Tampli una curia rust., DD.15/21, 1542 hrad Kumburg .. Tample, Kruh.. vesnice, DZ. 4 A 25. 1608 zámek Kumburgk.. město Gittczjn..ves Bielau, Tamply, Austj.(= zdroje)

Předpokládá se, že jméno obce vzniklo starobylou přivl. příponou - ja změněnou v - je z příjmení Tampl a znamenalo tedy Tamplova (ves). Příjmení Tampl bývá vysvětlováno z obecného jména tampel, což je dřevo na obou stranách ořezané u tkalcovského stavu. Podle A. Profouse však není tento výraz vhodný pro osobní jméno. Zastává názor, že tu bylo základem asi původně německé lichotné jméno Templ (z Templinus) k osobnímu jménu Thomas (Tomáš). Templ se prý pak v českém prostředí mohl změnit na Tampl.


 V Novopacké vlastivědě (str.342) se říká, že Tample má jméno podle vlastnosti potoka, který se hadovitě vine. Smyslem názvu bychom se prý dopátrali v sanskrtu. Pokud se podíváme na mapku s vyobrazením původního koryta, vidíme, že jeho tok byl značně meandrovitý.

Prameny: Prof. A. Profous, O původu jmen obcí, Jaroslav Janda a Ludmila Švestková AV ČR v Zemských novinách, Vlastivěda Novopacka   .

POHLED HLUBINNÝ

Pokrkonošská pahorkatina vznikla již koncem prvohor, zvaném permo-karbonské období. Velké pánve byly zanášeny usazeninami s vysokým obsahem železa, takže máme krásně červenou půdu. To slovo “karbon” má svoje opodstatnění, protože v hloubce asi 600m jsou skutečně ložiska černého uhlí, kladenského typu. Aby vznikla, musela zde být bohatá pobřežní vegetace. Důkazem toho jsou časté nálezy zkamenělin přesliček, cykasů a kapradin. Mnohé najdeme v Klenotnici v Nové Pace.

Po hercynském vrásnění v této době prorazila na povrch melafyrová láva, která vytvořila příkrovy (Staropacké hory - 578m n.m., osamocený Tábor - 678, Kozákov - 744, Jíva - 568, Stráž - 630, Čistecká Hůra - 567, Kozinec u Nové Paky - 608). V melafyru se vyskytují drahé horniny. Různě zbarvené acháty, jaspisy, fialové ametysty, křišťály, záhnědy a chalcedony.

 Soustavou puklin pronikaly pod velkým tlakem horké roztoky s rozpuštěnými kysličníky kovů. Ty vyplňovaly dutiny a pukliny v melafyrech. Kyselina křemičitá chladla a nerostné látky se vylučovaly v různých kresbách.

 Aby nebylo naše podloží jenom tak staré, máme také suvenýry z třetihor a jsou jimi čedičové suky Bradlec a Kumburk (642), z něhož je vynikající rozhled.

POHLED KRAJINÁŘSKO - ARCHITEKTONICKÝ

 Zůstává asi pravdou, že teprve s větším odstupem času i vzdálenosti si uvědomujeme, jak tato část krajiny mezi Novou Pakou - Jilemnicí a Lomnicí n.P. má něco podmanivého. Zjistíme , že

to není jen krajina sama, ale i rovnováha mezi lesy, obdělávanými poli a loukami, ale i umístěním a tvarem původních chalup. Snažme se pojmenovat co vytváří tyto krajinářské hodnoty.

 Povrch tvoří jakási parovina (cca 550m n.m.) rozbrázděná potůčky a potoky do širokých nebo užších údolí (400m n.m.). Původní lesy tvořily především buky, javory a jedle. Břehy tvořily olše, jasany, vrby a střemchy. To co vnímáme dnes je již přetvořená krajina. Myslím ale, že poměr mezi lesy a otevřenou krajinou jsme v současnosti již překročili ve prospěch lesů a u obydlí v neprospěch listnáčů. Až dorostou vysázené jehličnaté stromy a lesy budou obývaná údolí opticky zúžena a krajina “ztmavne”.

  Od padesátých let tohoto století se zalesňuje stále více polí a luk. Zčásti je to dáno horším obděláváním svažitých pozemků technikou, ale i daňovými, majetkovými a jinými důvody.

Podíváme-li se na staré fotografie, byl téměř u každého domu jeden nebo i více dominantních stromů. A byly listnaté: lípy, javory jak horské (kleny), tak mléčné, případně vysokokmeny jabloní, hrušní a třešní (do r.1929). Poskytovaly stín a ochranu před bleskem. U silnic byly ještě jasany.

 Listnaté stromy olistěním vytvářejí plnost, opadáním zase průhlednost krajiny. Na jaře hýří mnoha odstíny zeleně, na podzim zase neuvěřitelnou barevností. Krajina se neokouká a stále lahodí oku na rozdíl od tmavě zelených a strnulých jehličňanů. V nás, lidech, již svými květy a vůní vytváří listnáče optimistický dojem. Tak jako procházka lesem provoněným pryskyřicí. Zdaleka nejsem odpůrce jehličňanů, ale všeho s mírou a na správném místě. On totiž ten rozmach okrasných jehličňanů začal mezi válkami, kdy se vyšlechtilo či dovezlo mnoho pěkných druhů nebo kultivarů a nastal rozmach okrasného školkařství.

 Dalšími drahokamy v krajině byla lidová architektura. Vesnice jsou potoční a tedy údolní, roztaženy do délky. Domy mezi sebou měly volnost. Selské usedlosti byly stavěny blíže ke svým polím, aby doprava sklizně z polí byla co nejhospodárnější. Pozemky se nikdy neohraničovaly ploty. Pouze přídomní okrasné a zeleninové záhrádky se chránily plotem před drůbeží nebo psy.

 Roubené domy na Novopacku vynikaly řemeslností a krásou. Jejich vyřezávané štíty jsou přímo umělecké výtvory. Dvakrát až třikrát vodorovně lomené. Nížší pás je odsazený dovnitř, aby dřevo tolik netrpělo dešti. Proto ten název lomenice. Až na vyjímky nejsou situovány k severu. Stěny byly roubené ze smrkových nebo jedlových klád. Mezi sebou se vymazávaly jílovou mazaninou s plevy a řezankou. Štíty se nebarvily. Trámy se natíraly zemitou červení, červenohnědě nebo již méně šedě. (V Pojizeří se natíraly trámy často zeleně a štíty černě). Mazanina se natírala vždy bílým vápnem. V Tampli byla nejkrásnější lomenice u domu č. 49. Posledním majitelem byl pan Gotštein. Naposled v něm bydlel pan Dubec. Dům je již zbořen. V blízkém okolí je pěkná lomenice v Roztokách - Dolánkách. Bohužel je již napuštěna tmavým transparentním lakem nebo olejem. Nejkrásnějších roubený dům s lomenicí je v Karlově č.p. 24. Střechy byly doškové ze žitné slámy. Byly krásné, trvanlivé a dobře tepelně izolovaly. Ale bohužel také lehce hořlavé.

POHLED HOSPODÁŘSKO - KULTURNÍ

Umístění domů v krajině se rozmýšlelo. Vesnice působily otevřeně, připraveny příjmout pocestné. Takže podkrkonošský pozdrav “Příjďte pobejt” nezůstával ničemu dlužen. Domy byly obklopeny květnatými loukami. Sekanými 3x ročně: seno a dvě otavy. Žilo se ve světnicích mezi stavy, na kterých se tkalo, nebo se sekaly skleněné korále pro faktory. Na zimu se stěny zvenčí většinou obkládaly dřevem na topení. Počet hovězího dobytka a koní byl zpočátku malý. Po stavbě železnice začíná prudký rozvoj textilního, sklářského a kovodělného průmyslu. Výroba po domácku ustává. Dochází i k rozvoji zemědělství. Začíná střídání plodin a končí úhorové hospodářství. Vznikají rolnické školy s vyučováním v zimních měsících. Domkaři kromě zaměstnání v továrnách chovají králíky, drůbež, kozy nebo krávu. Veškeré nezalesněné plochy se sekají. Kamenitá pole na roškopovské straně Jívy se opět zalesnily.

 Největší pohromou byl oheň. Proto dochází ve druhé polovině 19. století ke vzniku dobrovolných hasičských sborů. Občanstvem všeobecně podporovaném. Vznikají družstevní spořitelny t.zv. kampeličky. (Zakladatel, pan Kampelík, se narodil v nedalekém Syřenově). V Tampli byly tři hospody: u Luňáků, Jandů a Krausů. Na obživu rodiny ale nestačily. Proto vždy ještě měly malé hospodářství nebo jiné zaměstnání. Nastává rozmach dění na vesnici. Ve všech hospodách jsou v zimních měsících pořádány bály. Nejvíce podporovaný byl právě hasičský.

 Tample vynikala divadelní kulturou. Kromě zmíněných plesů organizovali hasiči divadla. V zimě v hospodě u Krausů a v létě v přírodě. Také na jejich louce. Z kulis pro přírodní divadlo bylo možno postavit 2 domy normální velikosti s příslušenstvím. Jednalo se o jedno z nejznámějších divadelních center v širokém okolí. Nejvýznamější bylo ve Vysokém nad Jizerou. Ještě více získalo na návštěvnosti po otevření zastávky.

 Rychlý úpadek začal v polovině padesátých a začátkem šedesátých let televizním vysíláním a přesunem obyvatel do měst.

 U příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky byly zasazeny dvě Lípy svobody u lidového sousoší Kalvárie z r. 1882 na podstavci s reliefem sv. Floriána. Sousoší s okolím není dnes v nejlepším stavu. Přirozenou návsí a tedy vizitkou obce bylo a je prostranství mezi býv. Krausovou hospodou (dnes truhlárna ZD) a silnicí. Což takhle zřídit udržovaný parčík.

NĚKOLIK ZÁSAD A RAD

 1. Nevytvářejme na hranicích pozemků ani jinde zbytečné ploty, neprůhledné stěny ať živé nebo umělé. Dodržujme to dobré,co ctili naši předci a co vytvořilo půvab a charakter našeho kraje.


 Chceme-li vytvořit uzavřený soukromý prostor, potom k tomu stačí na př. pergola ohraničená pnoucími dřevinami nebo jakákoliv menší plocha uzavřená živým plotem a pod. Pokud možno vzdáleně od obecních komunikací nebo na odvrácené straně domu.

 2. V zahradách, ale i v jiných částech pozemku, nevysazujme souvisle vyšší keře a stromy na JV - J - JZ - Z stranu. Utvoříme si rostlinné gheto a nic pořádného nevypěstujeme. Slunce a voda jsou nejlepší zahradníci.

 3. Jehličňany vysazujme střídmě. Nejlépe kultivary nižšího vzrůstu jako na př. pozadí pěnišníků. Pokud už chceme vysadit jehličňany normálního vzrůstu (smrk ztepilý, pichlavý, borovice lesní - sosna a pod.) potom dodržme zásadu, že takový strom je opravdu krásný jako jedinec (solitera) se zapojenými větvemi až od země. A těch je v Tampli opravdu dost i bohužel těch různě vyholených. Pokud jich chceme vysadit více, nesmí se ani ve své dospělosti dotýkat vzájemně větvemi. Jinak začne jehličí nenávratně opadávat a větve usychat. Vyjímkou je tis. Proto je nutná u těchto stromů vzdálenost 8 - 10 m. Blíže vysázené tyto jehličňany ztrácejí od země větve a působí trapně. Od toho je les, kde pěstujeme stromy pro dřevo. Ale to je již o něčem jiném.

 4. Především dřevěnné části domu zbytečně nezastiňujem vzrůstnou vegetací. Nechme proudit vzduch. Slunce a proudící vzduch jsou největší nepřátelé plísní a hub.

 5. Pokud sousedíme s potokem nebo potůčkem potom nejdůležitější je ochrana a údržba pobřežní vegetace. To je nejdůležitější přírodní zákon podhorských vodních toků na vesnici. Ani sebedůkladnější trvalé nábřeží z betonu a kamene bez údržby nevydrží povodňové nápory vody. Jakékoliv jiné zpevnění břehů na př. kládami je pouze přechodné do doby než vzroste přirozený nebo vysázený vegetační porost břehů. Nedělejme si iluze, že zatím je všechno v pohodě.

 U nás je to především olše, olše, olše a potom střemcha a jasan. Je přímo trestuhodné se zbavovat této přirozené ochrany břehů vykácením bez náhrady, zkracováním kmínků a pod. , jen proto, že stíní. Člověk se musí přizpůsobovat a respektovat tyto živly a ne naopak. ..sucho bídu nenadělá (ale voda).

Nechoďme kolem sebe bez pozdravu. Slušnost je pozdravit a povinnost odpovědět.

Pro mnohé třeba zbytečnost, ale vynadejte někomu, kdo Vás pěkně pozdravil. Takže první zdraví děti dospělé. Muž ženu přiměřeně k věku (nebo opačně). 

Kdo pracuje je zdraven a to bez ohledu na věk a pohlaví. 

TOP TEN in Czech  Republic

Czech nature 

The World Factbook  Czechia 

Flag Counter 

www jsem vytvořil v roce 2000  pro naší kroniku a můj pracovní soubor právních linek. Tampli  virtuálně navštěvují ročně stovky návštěvníků z celé republiky. Můžeme se pochlubit, že u nás byli pobejt návštěvníci z mnoha  zemí všech kontinentů . Od roku 2017  sledujeme návštěvnost Tample  podle Států  na Flag counter on line prokliknutím Visitors FLAG COUTNER.



  
                                          Toulejte se po našem krásném Česku dál  
****************************************************************************************************