Přes náš Tábor za humny a Řím  na Mojžíšovu horu 

Křížová cesta na Tábor

Svatou pouť na horu Tábor jsem  vykonal v mém roce 4, L.P.1950

Náboženský pohled na svět u nás v Čechách  jako ostatně v ostatním světě v uplynulém století byl propadák . U nás z 8 % lidí bez vyznání  na začátku století to bylo na přelomu milénia  již 59% .   Nietzschehotezi Bůh je mrtev, jsem po jakéms bloudění  nakonec nepřevzal. Doma se zdravilo Pozdrav Pán Bůh, odpovídalo Dejžto Pán Bůh, společná modlitba rodiny před jídlem etc.  Nedělní mše svatá byla pro dědečka i tatínka svátkem, pro mne to byl  spíše projev poslušnosti. V oblibě jsem ale měl naše každoroční  svaté pouti na horu Tábor. Pohádkové příběhy o  okolí naší chalupy, o hastmanovi Volšinkovi u splavu, hejkalovi Bumbácovi v našem lese dědeček prokládal   i biblickými  legendami. Měl pod polštářem Bibli a rád nám  z ní předčítával.

Duchovní odkaz předků a svět biblických pohádek jsem si  ponechal. Ale i chladným rozumem se jsem se dobral k tezi: Dejte mne pevný bod a pohnu Vesmírem. I v duchovním Vesmíru, v tom kotli myšlenek a emocí , který zmítá každého z nás, je právě víra v Boha  báječný pevný bod, který vyhodit na smetiště ideálů se mne jeví pošetilé. Já jsem měl štěstí, že se mne dostalo víry následováním předků v nezmenšené míře spolu se schopností přemýšlet  o zapovězených dogmatech. 

Bludný balvan se v otázkách náboženství  a politiky  neuděluje, tam lidstvu je souzeno mezi bludnými balvany putovat s křížem a mečem věky věků. Dědečkovo a tatínkovo know how "Všeho do času, Pán Bůh na věky" jak na haraburdí všelikých Věrozvěstů podepisuji. Dědeček s tatínkem zastávali názor, že Bůh je nejlevnějším policistou, což podepisuji.

Svatou pouť do Říma jsem vykonal v roce 53, L.P. 1999. Česká republika darovala papeži a Římu vánoční strom. Na Náměstí Svatého Petra jej slavnostně předala delegace českých poutníků v čele s prezidentem republiky Václavem Havlem. Byl jsem při tom jako prefekt Řádu svatého Huberta  a nejen to. Po mši svaté v bazilice Svatého Petra , kterou propůjčil papež Čechům jsme byli na audience u Svatého otce Jana Pavla II. Byl to tehdy již nemocný stařík, otěže moci ve Vatikánu již třímal kardinál Ratzinger, od roku 2005 papež Benedict XVI. Rozhodně však když byl ještě v plné síle, patřil Jan Pavel II. mezi velké hráče světové politiky. Nesmazatelně se zapsal  do dějin Svatého stolece již svým nástupem , byl to první Slovanský papež. Čechům nejen rozuměl ale měl je i upřímně rád , v  roce 1999 prohlásil , že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal jej za reformátora církve. Byl to parádní  kotrmelec v politice Vatikánu když ještě v roce 1925 kdy bylo upálení Jana Husa vyhlášeno státním svátkem tak to vedlo k faktickému přerušení diplomatických styků a odjezdu  papežského  nuncia z Prahy. Jan Pavel II. podal ruku také Židům, o kterých začal hovořit jako o starších milovaných bratrech. 

Za branami Vatikánu leží Řím živý  okořeněný  atmosférou kolébky naší civilizace. Utekl jsem do Antického Říma o kterém jsem se učil v dějepise. Nevydržel jsem tu přemíru adorace. Te Deum laudamus i svaté přijímání z rukou svého biskupa Karla Otčenáška  v hlavní basilice jsem měl ostatně za sebou, tedy splněno. Měl jsem skvělou paní učitelku dějepisu která zapsala do mé duše lásku k Antice a proto  nutkání veni , vidi, vici Roma bylo nepotlačitelné. Z bývalých zahrad císaře Nera (nynějšího Vatikánu) rychle k Colosseo =Punctu puncti Roma. Je paradoxem dějin, že zde římští císaři nechávali házet křesťany lvům na pobavení Římanů a dnes je Řím se svým Vatikánem, hlavním městem římskokatolické církve. Se zvláštním pocitem fantazijního opojení jsem se toulal po Forum Romanum, císařských Forech, Palatinu a oživoval si svoje znalosti antického Říma. Viva triumphus et mellitus Roma.

Na Katolické teologické fakultě UK  jsem ukojil své racio studiem kanonického práva u Prof. Antonína Ignáce Hrdiny a pod vedením fakultního kaplana absolvoval  malé exercicíe  na Svaté Hoře u Příbarmi. Do kostela doma občas a na svých cestách vždy zajdu za účelem konteplace, občas si cos přečtu z Bible ale i  Talmudu, Koránu, Bhagavadity , Tao te tingu .  Od tatínka  jsem převzal a opatruji  tři rodinné relikvie : Ježíše Krista na kříži, sošku Sv.Josefa z našeho domácího Betlému a Bibli, abych pokorně si stále připomínal duchovních opor svých předků. 

Svatou pouť na Mojžíšovu horu na Sinaji  jsem vykonal v roce 60 , L.P. 2008. Desatero ctím a proto žiji s pocitem vděku a pokory , že Bůh mne za odměnu  ochraňuje.

Žiji v lásce a pomoci bližnímu, koneckonců proto jsem se nakonec našel v povolání advokáta.  Když dá Bůh budu povolání advokáta vykonávat a cestovat dokud udržím meč a moč. 

V duši každého věřícího má kmitat plamének ateismu, jakož v duši každého ateisty má kmitat plamének víry v Boha. I v našich dnech jsou mnozí ochotni rozrthat si šaty při skandálech a nespravedlnostech kterých se dopuští druzí, ale málo je těch, kteří jsou ochotni dovolit Pánu aby nás přetvořil,  obnovil a obrátil k lepšímu. (Benedikt XVI)