Vládcům a generálům vítězství umožní informace o nepříteli a tyto mají pouze naši zvědové (Sun´c)

 Můj tah pěšáka pěšcem

a několik poznámek za oponou státních tajemství 

Mého  Varhaníka mne našel agent Romin. Informoval mne , že do jedné důstojnické kantýny  dodává zboží  muž, který si s vojáky rád posedí a pokecá. Varhaník se zvláště pak přátelí s důstojníkem o kterém bylo známo, že pod vlivem alkoholu  který měl náramně rád poví co ví. Když po ustanovení a základní prověrce vyšlo najevo, že Varhaník  vycestoval do Západního Německa,  bylo to dále již jako ve školní lekci učebnice kontrašpionáže. Podezření nabylo téměř jistoty, když jsem zjistil jeho tajné fotografování ve Vojenském výcvikovém prostoru Hradiště  kam neměl propustku. Varhaníkovi kontakty na armádu byly překryty agenturou a já jsem si prakticky osahal  práci se zpravodajskou technikou.   

Varhaník se stal agentem dublérem když jsem prosadil  převerbování . Starším kolegům se můj  přístup k věci nelíbil, byli vycvičeni pouze špióny zavírat. Změnou politické sitace tento přístup byl překonán  v důsedku uplatňované reciprocity. 

Byl jsem  zastáncem renesančního názoru, že pravá kontrašpionáž začíná  agenty dubléry, když nejsou agenti přímo infiltrování do rezidentur a centrál potivníka. Nebylo to nic objevného, již Mistr Sun-c´ ve své knize Umění války před 2500 lety "dvojakým zvědům"  přikládal mimořádný význam. Ano i u Mossadu  je tato specifika mimořádně ceněna proto, že  nedá se srovnat  co do obtížnosti a rizika s žádnou jinou zpravodajskou činností ale když to vyjde tak je to terno, vedle získávání cených  informací  můžeme protivníka i dezinformovat.

Řízení agentů je jádrem špionážního řemesla (Špioni proti armagedonu str.181) Každý řídící důstojník se musí ke svému agentu chovat jako otec s matkou a být zároveň sociálním pracovníkem i psychologem. Musí svého agenta opečovávat a zároveň být ostražitý. Musí ho zahrnovat chválou, pozbuzovat a odměňovat, být mu oporou a chápavým zpovědníkem ale také být připravený jej pořádně zpražit.  Nároky ještě mnohonásobně vzrostou, když má řídící důstojník dvojitého agenta. 

Náčelníka jsem pro toto řešení získal, když jsem vypátral , že otec Varhaníka se z I.světové války vrátil jako komunista a poručík Rudé armády, což tajil. Matka Varhaníka byla  opačného politického garde a po nástupu Hitlera k moci by tato osudová avantýra  zaručovala ve šťastnějším případě koncentrák .   
Varhaník byl  normální táta  rodiny a řádný občan ,   znalec německé irendity v mém revíru  kde se narodil.

Již Seneca  tvrdil, že nepřátelé neexistují ale nepřátele si děláme. Situace se  mění  když protivník  jako s nepřítelem s námi  jedná.

Můj revír nebyl žádným rejdištěm špionů  ale fáma , že  služebna Abwehru Drážďany zanechala v Krušnohoří  spící agenturní síť se mne jevila jako  šance když "kolegové" z  Pullachu  Česko a zvláště pak Rusa   hlídali.  Nebyl jsem  žádný  inspektor Clouseau abych kolem sebe viděl  samé špióny, mého Varhaníka  jsem zaléval  jako vzácnou květinku, byla to moje zpravodajská hra "Tah pěšcem".  

Benefitem  bylo  získání privilegia  civilného studia  práva na Univerzitě Karlově v Praze. 

I pro dnešek   platí býti nadále obezřetní neboť stále  trčíme mezi dvěma mlýnskými kameny (Německem a Ruskem). Po velké návštěvěsi začali Němci šuškat , že si Benešovi dekrety zrušíme sami. Pochybně posouváme počátek česko-německých dějiny bezpráví za rok 1945 a sochy Rudoarmějců osvoboditelů hanobíme a bouráme . Zločiny nacistů zlechčujeme, pochybení Rusů kriminalizujeme a  dějiny přepisujeme ! 

Ofenzivní kontrarozvědnou prací  se zabýval náš specializovaný  odbor Hlavní správy. Varhaník  byl pěšák poziční agentury  a proto  jsem jej mohl řídit  já jako pěšák tajné fronty první linie  divizí  mocného vojenského uskupení Varšavské smlouvy .  Původně jsem se Varahaníkem pyšnil ale dnes to vidím jako exces. Na Němcích pracovala Zpravodajská správa  Generálního štábu naší armády, která měla referát ve  městě na Elišce a  u mne na Doupovských horách konspirační byt na jedné hájovně. 

I v mém případě šlo mimo jiné také o  věčné jablko sváru mezi rozvědkou a kontrarozvědkou. 
Rozvědčíci dělají z lidí vlastizrádce a kontrarozvědčíci  vlastence a proto moje ruce zůstali čisté.

Rus po roce 1968 k nám začal být nedůvěřivý a tak se u nás se svojí Střední skupinou vojsk)* pro  jistotu  usadil   , byl  i  v mém revíru. Jejich  kontrabrácha se mnou hovořil  pouze na strážnici při vjezdu do jejich Doupovského polygonu. U našich generálů  vysedával často  poraděnko ale jeho hlavním úkolem bylo nás hlídat. Jejich manželky měly výlety do Karlových Varů v oblibě. Náčelník oddělení vždy pověřil někoho úkolem sehnat  porcelán, lustr etc. jako suvenýr  a pro jejich generála zajistit nejčastěji rybolov. Prý na  věčné  přátelství , po kolikáté v mém století  (Rakušan, Francouz, Němec, Rus, Američan)  se muselo vždy připít. Všichni jsme však byli rádi když spokojeni odejeli. Pokud vím stejný scénář i pocity měl velitel divize. Proto s námi za účelem zdárné vizitace i svých poraděnků spolupracoval. Jsem přesvědčen, že se nic nezměnilo a vizitace USarmy poradců mají stejný průběh až na to, že místo vodky se pije whisky.  Od nepaměti  platí, že bojové  úkoly vojáci plní pod vlivem alkoholu, ostatně ve střízlivém stavu není zteč  možná. Dnes pokud nestačí vymytí mozku  a u  profesionální armády  slušný žold  nastupují opět drogy. Wermacht jel na "perníku" od samého počátku války.

Náš nový Velký bratr k nám  důvěry nenabyl , rovnou  nás odzbrojil. Zrušením základní vojenské služby,  s jedením tankovým plukem  a několika letadli jsme bezvýznamnou vojenskou silou. Nad  dokumentací  demontáže ČSLA kterou vytvořili naši "záklaďáci"smekám čepici s úctou .Vážím si jejich hrdosti ze získání  fyzické zdatnosti ,  řidičských oprávnění, ovládání zbraní ...etc. Jsem pro obnovení povinné základní vojenské služby.

Poslední vojenské cvičení ČSLA jsem zažil když dvě tankové divize pokryly údolí Doupovského a Žďárského údolí a země se doslova chvěla . Na dnes již zrušeném žateckém letišti odsatrovalo  během 6 minut 78 letadel. Kasárna mateřského pluku kam jsem jako poručík nastoupil službu vojáka z povolání byla přestavěna  v " město úředníků"/Krajský úřad.  Naše největší vojenské žatecké letiště  včetně železniřní vlečky a mnoho  dalších kasáren a muničnách skladů  bylo zlikvidováno ! 

Ve zpravodajské práci jde o válku proti všem (spojencům i  na vlastním hřišti). Ani v  klubu " Five Eeys "  to není jinak.  Uvnitř  NSA alias  "velké ucho"existuje  zpravodajské středisko "Jew room" špionáže proti Izraeli. Člověk může mít přátele ale národ nikdy (Winston Churchill) 

Rusové své  (válečné velitelství  frontu) které v podzemí  Doupovských hor vybudovali přísně střežili. Přístup  měl pouze velitel Západního vojenského okruhu za války velitel frontu, kterému by byla Střední skupina vojsk)* podřízena. Jejich kontrabrácha se mnou hovořil pouze na strážnici u vjezdu do jejich polygonu. Civilní přilehlé prostředí polygonu  bylo jedním z faktorů operativní situace ve kterém jsem měl povinnost agenturně pracovat což se mne  zdařilo. Moje " Mata Hari" byla milenkou jeho agenta a  tak  jsem znal jeho zájmy a cosi o jeho duši. V zásadě měl nás  rád a bral nás jako bratry od kterých je dobré se  přiučit . Ona vlastně ta jejich perestrojka ale i  "čínský zázrak"  jsou repliky našeho Pražského jara.   

Alkohol a ženská umí rozvázat jazyk každého  muže.  Měl jsem  přehled o oficírech z jejich nory kteří kšeftovali s benzinem a vodkou nebo proháněli  děvčata v okolí. Ruské nakročení do perestrojky přispělo zásadním způsobem  k  změně situace nejen  i u nás. Gorbačov  prohrál  první bitvu  hybridní  války ale nastartoval regeneraci Ruska  .

Podle pamětí emerit.gen. Františka Moravece  (přednosta vojenské zpravodajské služby I.republiky) 
nás přijali v Moskvě ve svém sídle, bohaté jídlo s množstvím kaviáru a vodky se zdálo nekonečné.  Již tehdá když  uháněl  vlakem k domovu bylo mu jasné jak si Velký bratr spolupráci představuje , my budeme dodávat informace ale dostávat nebudeme téměř žádné.První zástupce Rusů v Praze byl bývalý carský důstojník který předložil doklady na jméno Neuman a byl námi veden jako agent Rudolf. Za krytí a součinost odpovídal, emerit.gen.Karel Paleček. První naše společné zpravodajské operace byl výcvik jejich agentů  pro nasazení v Německu a převedení 120 ruských důstojníků s československými pasy přes Rakousko-Švýcarsko-Francii na pomoc republikánům do Španělska.  Za války na naší úřadovnu v Londýně na Bayswater Road Rusové docházeli pro zprávy které vydaly na několik svazků zprvu denně ale po bitvě u Stalingradu a konferenci trojky na Jaltě se začali chovat povýšeně. Dávali nám najevo, že nás už nepotřebují. To postihlo i samotné Angličany což  Churchil žárlivě komentoval, že Americký bison si náramně začal rozumnět s Ruským medvědem   a hodil mezi ně vidle. "Železná opona" je jeho produkt nejen lingvinistický ale bohužel faktický kterým infikoval slibně se rozvíjející nový světový pořádek mírové spolupráce  států  s rozdílným politickým zřízením. Obrodili se opět  Kazisvěti a Svět byl zamořen soutěží ve zbrojení , zastrašováním a lokálními  válkami.  

Ruská vojenská rozvědka již 200 let  (název GRU má roku 1918) je nedílnou součástí celosvětového zpravodajského "ekosystému". 

První republika byl "protentokrát" francouzký, naší armádu řídila francouzká vojenská mise .  Gen. Maurice Pellé byl  zpočátku nejen náčelníkem Hlavního štábu ale dočasně i velitelem čs.armády. "Naši" zpravodajské službě velel  francouzký podlukovník Marcel Ihler. Poté nám  povolili vlastní vojenskou zpravodajskou službu  o které  generál  Moravec napsal knihu  Špión jemuž nevěřili.  O jeho esu A-54 alias Bärovi   je   řada zpochybňujících poznatků a pověsti Moravcova superšpiona  konkuruje pověst nebezpečného dubléra.

Francais frère (bratr) měl o spolupráci představu stejnou jako Rus. Seběvědomí velkých národů je bezbřehé, spolehají na svoji početnost a hmotné statky, my musíme spoléhati na svoji rozvahu a dobré zpravodajce a diplomaty. 

O tom jak to bylo tehdá v první linii  jsou vzpomínky Františka Fárka, trefně pojmenované Stopy mizí v archivu.

Bratranec Jiří Šolc, emerit.plukovník Vojenského historického ústavu slavnou éru našeho vojenského zpravodajství za II. světové válce popsal v knize Po boku prezidenta (Eduarda Beneše) a dalších knihách  .

Pro obranu státu nestačí dobrá zpravodajská služba, ta musí být vynikající , což není snadný úkol a ne vždy se zadaří. Spřátelené zpravodajské služby neexistují, jsou to jenom zpravodajské služby zemí které nám za přátele označili politici.

Jak problémová je role zpravodajského důstojníka je osud samotného  gen.Moravce  který začal bojem za císaře pána od kterého obdržel medaili Signum Laudis a zemřel v roce 1966 ve  Washingtonu opět v cizích službách.  Měl to  za  štěstí , ve svých pamětech  v roce 1966 mimo  jiné napsal: Z mých vrstevníků-zpravodajců, přátel i protivníků, není až na jednoho žádný na živu a s výjimkou jediného nezemřel nikdo přirozenou smrtí. Mohu je jmenovat : admirál Canaris...etc.

Chtěl jsem se dožít podle vlastních not. L.P.1988 jsem na vlastní žádost byl přeložen do zálohy . Změnil  jsem způsob obživy na který jsme se roky připravoval , začal jsem pracovat jako samostatný advokát. Jak to bývá  u někoho sklízím ocenění a u jiného závist  ale i nenávist. Dobral  jsem se  svobody kterou může občan získat v advokacii.  

V Cibulkových seznamech  mne najdete pod číslem 160469 jako příslušníka Hlavní správy vojenské kotrarozvědky.  Od Ministerstva vnitra mám lustrační osvědčení  nebyl evidován. 

Varhaník  odpočívá v hrobě mezi svými v jednom kouzelném bavorském městečku.  Deal jsem předal  a přeji i doufám aby "strážní psi Doupovských hor "  to  dělali  lépe. Je to naše Země kterou máme povinnost chránit a bránit.  Je to historické území starého českého vladyckého rodu Doupovců z Doupova.  Je to také unikátní  přírodní Chráněná přírodní oblast s hadem Aeskulapem , orchidejemi a   rájem jelena evropského , jelena siky a muflona. 

BIS  a VZ  hrajou "hru na slepou bábu" s  ruskými a čínskými  špióny  a vůči spojencům jsou nezdravě servilní  

Původní koncepce bezpečnostní komunity po roce 1989 měla charakter „kruhové obrany“. Generál Procházka , náčelníka UZSI    prosazováním ostražitosti proti Německu si vysloužil změnu zařazení . Aktivisté nových pořádků  se začali chovat , jako se za mojí služby  chovali političtí aktivisté k Rusům.  Opět došlo k ohrožení profesionality a úpadku zpravodajské práce.

Jak fungovaly naše zpravodajské služby  po roce 1989  jsem si přečtl  v knize PhDr. Jiřího Růžka V labyrintu zpravodajských služeb , je to autentické svědectví zasvěceného,  vzdělaného člověka který měl odvahu o tom  napsat proto, že skutečný úspěch se stal pouze přáním . 

Jak je to ve věku kdy špionáž se stala alternativou k otevřené válce jsem si přečetl v knize  Špioni proti Armagedonu. I u zpravodajské velmoci  úspěchy střídají  neúspěchy ale zájem státu zůstává  jako prioritní  požadavek ! Nahlédnutí do velkých zpravodajských her moji doby   se mne  dostalo v knize  Tajná válka proti židům  a Operace Ratlines.  Peníze a hrabivost jsou porodní báby doby stupidity a chaosu ve které žijeme.

Vzpomínky zasvěcených utvrdily moji  zkušenost, že zpravodajskou práci  mohou vykonávat dobře pouze vlastenci a  gentlemani  kteří vítězí s pokorou a prohrávají se ctí . Měl jsem štěstí, že moje služba byla za tohoto stavu práce  u Vojenské kontrarozvědky. Bylo to v etapě francouzi pojmenované  Détante - uvolňování napětí a kdy  vražedná komanda byla rozpuštěna. Náčelník byl daleko , svět   neznal mobilní telefony ani  GPS což činilo  pohyb  svobodným . 

328 příslušníků VKR pokračovalo po roce 1989 ve službě. Příslušníci civilní kontrarozvědky Státní bezpečnosti dostali "padáka". 

Nejúsěšnější  naše zpravodajská akce bylo Maffií napíchnutí telefoního spojení  mezi generálním štábem Rakousko-Uherské armády a generálním štábem armády Německého císařství za I.světové války. Úspěšné předávání zpráv strategického významu státům Dohody   mělo lví podíl na  obrození  naší suverenity 28.října 1918. 

Odkaz následovníkům : O válkách budoucnosti jako všichni téměř nic nevíme.  Vyzbrojme se vzděláním a vlastenectvím, obrňme se prosperitou a najděme odvahu se chovat jako Švýcaři. Nežijme v iluzi , že náš prospěch či bezpečnost leží na srdci ještě někomu  jinému než nám. Člověk může mít přátele ale národ nikdy (Winston Churchill). Dovoluji si doplnit , že ani člověk nemá nepřátle, to jenom jeho úspěch. 

Princip "Nashova ekvilibria" (rovnováhy) zjednodušeně znamená, že žádný subjekt/hráč nemůže změnou strategie získat, pokud ji změní jen on sám.   

Paměti killera CIA Normana Hodgese

Norfolk, Virginie: : 78letý bývalý pracovník CIA Normand Hodges, na smrtelní posteli, v nemocnici "Sentara General Hospital", učinil senzační prohlášení. Veřejně prohlásil, že v létech 1959 - 1972 byl killerem CIA a uskutečnil 37 vražd na objednávku, včetně vraždy Merilyn Monroe.

Hodges odpracoval v CIA 41 let a byl operativním pracovníkem nejvyšší úrovně. Prohlásil, že jeho služeb využívala nejen CIA, ale i jiné tajné služby pro odstranění různých osob  o kterých mu říkali, že "jsou hrozbou pro bezpečnost USA".

Hodges tvrdí, že na každou "likvidací" si velice dobře pamatuje. Všechny vraždy provedl uvnitř USA. A všechny příkazy k vraždám dostával od svého přímého nadřízeného Majora Jamese "Jimmy" Hayworth. Hodges tvrdí, že byl členem pětičlenné skupiny killerů, která vykonávala politické vraždy.

Obětmi byli v první řadě opoziční politici, političtí aktivisté, novináři, lídři odborů. Také tvrdí, že zabil několik vědců a umělců, jejichž idei, jak mu bylo řečeno představují hrozbu národní bezpečnosti USA.

Hodges řekl, že vražda Marilyn Monroe byla jedinečnou v tom smyslu, že byla jedinou ženou, kterou on zabil. Ale nemá kvůli tomu žádné výčitky svědomí, protože, jak mu bylo řečeno, představovala hrozbu národní bezpečnosti USA. Spala prý nejen s Johnem Kennedym ale i s Fidelem Castrem  kteří  byli  "nebezpečnými" . J.Kennedy i bratr byli zavražděni "osamělými šílenci"  v USA ale Fidel doma na Kubě přežil. 

Jimmy  nařídil , že smrt Merilyn  musí vypadat, jako sebevražda.
Hodges tvrdil, že vešel do jejího pokoje, když spala a dal ji injekci s velkou dávku silných sedativ  používaných  pro narkózu. Smrt nastala na předávkování těmito látkami.

Poté, co Hodges učinil tato přiznání, nehledě na to, že se nachází na smrtelné posteli, k němu okamžitě byla poslána "ochrana" FBI, pro znemožnění dalších tiskových konferencí.

Anglicky originál Retired CIA Agent Confesses on Deathbe  "I Killed Marilyn Monroe"

CIA