V Tampli  v chalupě U Šolců za vodou ve znamení  Berana započalo moje zrození . Doma  i ve vsi se lidé se  se radovali ze skončené  války a  gramofony hrály  Oh! What it seemed to be  ( O čem jsme snili se stalo) a  z této  radosti a převelikého štěstí lidstva cosi  ukáplo  i do mého osudu. Asi i proto jsem bytostný optimista, který šťastně přeskakuje překážky na svojí Cestě. 

Náš Svět byl podle Božích pořádků. Dědeček držel vládu nad rodinou  s mocí otcovskou  a s Biblí pod polštářem ale mnohdy i v ruce,  s Ježíšem nad postelí dbal aby naše konání bylo podle desatera/ius divinum. 

Pokřtěn jsem v kostele Sv. Filipa a Jakuba  v Roztokách u Jilemnice.  V křestní vodě nebylo dost síly aby moje Cesta byla bez zákrut a zastávek.
Podle Božího obrazu i ústavy státu svobodný a  ostatními lidmi rovný, podle obrazu světa do kterého jsem se narodil  a  žiji  opak je pravdou.

Zprvu  jsem se pletl pod nohama mamince a babičce,  později jsem vyrážel na výpravy do  dvora naší chalupy. Když jsem se konečně vybatolil z dvora, pokračoval jsem ve zkoumání  zahrady, potoka , louky, pole , lesa,  ve vsi se zalíbením  kovárny.  Na dvoře jsem  narazil na našeho  kohouta, se kterým kterým jsem svedl první  boj o teritorium který ukončila babička rázně se sekerou v ruce .  Kohout ukončil  svoji pozemskou pouť  na špalku a v nedělní  polívce. Můj první duel naštěstí skončil jen s malou jizvou pod okem . Jsem lovec, to mám nejen  doslova v  krvi , moje  krevní skupina 0 je krví lovců.  Mám  to také úředně  puncovaný  když  od svých 21 let mám lovecký lístek , zbrojní průkaz a uloveného prvního srnce s vlastní   loveckou puškou.

Kde co jsem  zkoumal ale také  skotačil. 

Jako následník na trůnu (prvorozený) jsem měl  privilegia.  Já si vzpomínám  na výlučné právo skákat ze stolu v babičině světničce do ustlané postele když bylo venku psí počasí . V mých rukách většinou nebyly hračky kterých jsem měl pramálo ale mnohdy to byly  věci k práci nejen v chalupě ale i  na poli a v lese. Proto domácí skotačení babička láskyplně vždy prominula  s mírným napomenutím.

Dědeček byl řezbář samouk. Do kostela v Roztokách vyřezal betlem jak praví kronika Tample. Specialitou dědečka bylo složit kříž s posvátnými předměty z Via Dolorosa do láhve. Dědeček měl přání poslední cestu Ježíše v Jeruzalémě  projít , jako  přání to držel tatínek ale až já jsem  tam došel.   L.P.2015 jsem s Biblí v ruce a ruksakem na zádech tuto Poutˇvykonal . Do Zdi nářků (Western Wall) s modlitbou Otče náš .....  jsem vložil  moje přání ....zachovej mír a pokoj mezi námi. 

Dědeček  nikdy  nezvýšil hlas ale všemi doma i ve vsi  byl respektován .

Babičku rozsévala vůkol lásku a radost, řídila se zásadou "Údělem člověka je aby byl šťastnej a sec může aby láskou oblažoval své okolí" . Babička pěstovala a sbírala byliny  ze kterých  vařila čaje  na kdejakou bolístku ale i báječný elixír. Maminka   tvrdila, že babička byla Světice a když to říkala jako snacha tak na tom asi něco bude.

Ochrana maminčiny a babičiny náruče netrvala dlouho I můj život tak jako našeho kohouta a dalších živáčků kolem mne  se stále více měnil  na boje o potravu,   teritorium a  samici které tvoří archetyp lovu.  Jak proběhly moje životní reinkarnace je moje další výprávění. Kmotřičky Sudičky mne v kolébce  pro rvačku se životem ale naštěstí dobře zaopatřily, z pytle zázraku zrození  vytáhly vlákno touhy po poznání kterým spoutaly moji duši nadanou sílou světla i temnoty , pokory i hříchu. I bylo-li by jinak, nestálo by za to abych o tom vyprávěl  a už vůbec ne abych o tom psal.

Podle vzpomínek  maminky jsem byl neposeda a mudrlant, později šťastně rozvinuto  v zálibu   cestování a  filosofii .
Stal  jsem se milovníkem knih , obrazů a digitálního světa ve kterém zanechávám stopu z mojí tvorby, naposledy  Bible jako dotyk Boží.

Můj první  bod obratu nastal, když jsem  byl  katapultován na Lafaranconi.