na moře jsem vyplul  pozdě
jako kluk jsem se plavil na neckách  po Tampelačce od chalupy ke splavu, na vojnu jsem šel s klukovským  snem  státi se  pilotem nebo námořníkem  ale až  na Valonii  jsem  byl  konečně na  moři

Z Barcelony jsem vyplul  510 let po Coloumbusovi. Měl jsem  zpoždění a tak jsem pro  již nic mimořádného  neobjevil. Na famózní Las Ramblas zakončené v přístavu Colombovou sochou v písních peruánských indiánů jsem pocítil  epizodu dějin lidstva , kdy zloději a vrazi původních obyvatel jižní Ameriky předstupovali  před španělského krále a dmuli prsa na medaile . Naštěstí pro lidstvo  pomník jejich  civilizace i přírody  lidstvu zůstal zachován.    Průzkum stále  pokračuje.


Návštěvou Antoni Gaudího v jeho   Sagrada Familia a poté v jeho rajské zahradě Colónia  Güell  jsem opět naladil usmíření .

Ano vyplul jsem pozdě ale pro mne se udály objevy převeliké a  z tajemství světa běhu  jsem právě na moři cosi  pochopil. 
Objevil jsem  dobrodružství námořního jachtingu a potápění. Colombusovi námořníci trpěli a nebylo daleko ke vzpouře. My jsem  si užívali , plavili jsme se kolem malebného  Costa Brava , kotvili a potápěli jsme se v těch nejkrásnějších zátokách.  

Krásný večer byl  ve francouzkém Sète  na jachtě Arabela  Míry Cinka, který připlul z Atlantiku kanálem Midi  .

Jednou když z Pyrenejí zafoukala Tramontana, tak šla voda přes palubu a vlny byly pět metrů.

Pochopil jsme , že rozbouřené moře s lodí  pohazuje  jako události dějin s naším   životem , skutečné nebezpečím na moři je srážka se skálou nebo lodí.....  tak jako v životě je to srážka  se šmejdem nebo blbcem !

My visit mapping Cadaqués Salvádora Dalího.