Advokát | Krédo | Životopis
Tample | Poutník | Sídlo  

Každá generace hledí nadšeně, na obrázky které žloutnou na stěně. 

Na stopě lásce 

Oblíbenými předměty  na základní škole pro mne byl zeměpis a dějepis. Jinak to být nemohlo, byl jsem  čtenářem  dobrodružné literatury, všechny májovky jsem  přečetl. Snil  jsem o své pušce  Medvědobijce, co  jsem přečetl to jsem ve své fantazii prožil , lovil jsem v Africe, létal letadlem a plavil se oceány. Breviářem mého mládí byly Foglarovy Rychlé šípy, které jsem měl v neúplném sešitovém vydání  a které jsem opatroval  stejně pečlivě jako dědeček a tatínek Bibli. 

V dvojtřídce v Zálesní Lhotě jsem byl za  světáka. Jezdil jsem k strýci do Prahy na prázdniny a vyprávěl jsem  spolužákům jak  vypadá  učebnice architektury a dějin umění Pražský hrad  i další pamětihodnosti . Byl jsem  premiantem školy a  když mladá paní učitelka slečna Anežka od prvňáčků nepřijela  na kole z Jilemnice kde bydlela , pan řídící Drážný mne posílal na zástup k prvňáčkům suplovat. 

Na měšťance v Hostinném jsem byl překonán skutečným světákem, spolužákem a kamarádem Vlastíkem Pilousem. Pan profesor Zdeněk Pilous  na místním Gymnasiu  shromáždil veškeré vědění lidstva o mechu a lišejnících do své  domácí pracovny kterou jsme v jeho nepřítomnosti dychtivě zkoumali. Vlastíka otec  brával na své vědecké zahraniční výpravy a já jsem měl z první ruky  jeho zážitky z cest. Ve svých filatelistických sbírkách jsme se předháněli  známkami exotických států,  úlovky  serií s náměty  květeny či  zvířeny.

Od Pilousů jsem se naučil být skutečným cestovatelem , moje cestování se stalo pro mne další univerzitou. Vždy to byly cesty objevné za dalším poznáním. Začal jsem nejprve pěšky  po svém okolí (hrady Břecštejn, Pecka , Kumburk , větrný mlýn Borovnice .......) a později na kolech i křídlech po Evropě a nakonec i po celé Zeměkouli. . Nejkrásněší místo na Zeměkouli shledávám však rodnou hroudu. 

Moji mysl však nejvíce zaměstnávala láska, jednu spolužačku jsem horoucně miloval. Prožíval jsem štěstí když jsem se k ní mohl přiblížit a dotknout se, kvůli ní jsem se těšil do školy, no prostě byla to Láska. Hádejete která to na foto je, která šípem Amorovým zasáhla srdce mé ? Po 50 letech jsem se jí svěřil a odpověď, proč jsi ,mne to neřekl ?

Dostalo se mne  odměny odhalení  tajemství lásky. Pravá láska je ta která zůstává stále, neboť devět desetin lásky vězí v zamilování a jenom jedna desetina v jejím předmětu. Skutečné láska  nás musí rozpálit nejen  roztoužením ale  i ostychem z vlastní nedostatečnosti . 


Jaká byla doba mého  dětství. Světem táhla poválečná bída s nouzí ale lidé byli plní optimismu , nadšení a  odholání  dělat věci  lépe . 
Válečný přídělový systém  na potraviny  přetrvával a byl zrušen  až  v roce  1953.

Nikoho by ani nenapadlo jezdit na kole v přilbě. Celé hodiny jsme dávali dohromady nejrůznější vozítka z prkýnek a koleček od kočárků a teprve když jsme se řítili z kopce, vzpomněli jsme si, že na nich nemáme brzdu. Až když jsme  několikrát vletěli do příkopů a  trnitých keřů šípků,  tak jsme naše káry brzdami a zvonky doplňovali.

Občas jsme se  na krev  zranili,  zub vyrazili i cosi zlámali . Nikdo ale  nežaloval, prostě se to stalo, ani nás nenapadlo, že by to nebyla jen a jen naše vina.  Mockrát jsme se poprali a chodili s modřinami kterých jsme si  nevšímali.

Z domova jsme odcházeli brzy ráno a po škole lítání po venku. Domů jsme se vraceli pozdě ale svůj podíl práce  doma však musel být splněn. Objevování tajemství okolí bylo pro mne   mne to dobrodružství které dnes nahrazuje virtuální svět počítačů . Kdejaká díra byla tajemnou chodbou  ,  každá pověst byla zakončena pokladem etc....  

Svět  byl  bezpečný, nepotřebovali jsme policajty, strážníky a bezpečnostní agentury . Otcové měli svůj život ve svých rukou a  uměli se domluvit .

Když jsme se cpali  buchtami, lízali zmrzlinu a napájeli se limonádou nikdo z nás z toho neztloustl, protože jsme věčně někde lítali a hody byly  pouze o svátek. Z jedné láhve pilo x lidí a nikdo z toho rozhodně neonemocněl.

Četli jsme knížky, báječné věci jsme prožívali ve své  fantazii. Já jsem létal  nejen letadlem ale i v balonu. Dodnes má tato verneovka čestné místo v mojí knihovně.

Měli kamarády a  chodili jsme s nimi hrát  fotbal, volejbal a vybíjenou s kdejakým míčem , hokej i s klacky. Školy pořádaly přebory různých sportů , v zimě v běhu na lyžích,. Bavili jsme se o zážitcích a co jsme přečetli nebo viděli v kině.  Vstupenka byla  za 1 Kč a Eskymo za 50 haléřů což byla naše odměna za větší pracovní nasazení..  

Čtyřnásobný olympijský vítěz Emil Zátopek trénoval ve vojenských bagančatech, žádné Adidas , Nike, masér,  terapeut ale podle zásady těžko na cvičišti , lehko na bojišti k vítězství !
Každý se zkusil aspoň jednou zapsat do fotbalového mužstva, nebo na hokej, holky na gymnastiku… ne každý se tam dostal. Učili jsme se vyrovnat se zklamáním. Naše skutky byly naše. . 

Rošťačili jsme , zvonili na cizí zvonky, chodili jsme na jablka a hrušky  k sousedům, pytlačili na rybách. Třešně jsme polykali s peckami , ovoce ani ruce  jsme si neomývali , voda se pila s kdejakého potůčku.  Při větší lotrovině  byl samozřejmý u kluků fyzický trest, od  maminek nářez březovou metlou od otců  řemen.

Tramping  byl můj  způsob cestování v mládí inspirovaný Ligou lesní moudrosti,  paďoury jsme pohradali. Když jsem povyrost se strýcovým vojenským ruksakem z I.světové války a nožem po dědečkovi jsem  pročundroval Český ráj. Spával jsem  pod šírákem přikryt pouze vojenskou celtou, spací pytel jsem neznal.  Oheň jsem rozdělával křesadlem, je to rychlejší , ortodoxní trapper to dělá třením dřívek . Bez kvalitního nože se na tramping nevydávejte, budete  paďourem beze zbraně i základního nástroje k přežití. 

Jsem z generace poválečné populační exploze sociologové nás maji za  Generaci  BABY BOOMERS  (narození 1946-1965)   která byla zvyklá tvrdě pracovat. Pomáhat rodičům bylo vedle školy hlavními povinostmi  dne. Do školních povinností patřil i sběr starého papíru ( 1 kg/20 haléřů),  železa ( 1 kg/ 8 haléřů) a léčivých bylin. O školních prázdninách od 5.třídy  jsem  pracoval v KRPA  jako pomocník u holendru ale i ve slévárně a v lese abych měl peníze na  kolo, lyže, cestování.....  Povalování u moře mne ani ve snu nenapadlo. 

Obdivovali jsme  blahobyt USA a přišla k  nám také americká  music , móda a film.
Spencer Tracy ve filmu Kdo seje vítr  sklízí bouři se stal pro mne idolem a  inspirací  na mojí cestě do advokacie.
Klukovsky jsme se vytahovali s americkou žvejkačkou a riflema , dnes s  "ekosystémem  Apple"   a  pokukujeme po Jeepu.

Státní propaganda  informovala o úspěších pracujícího lidu a nedostacích kapitalismu. 

Drogy a herny neexistovaly.

Vzpomínám také na prvního cikánského spolužáka. Jeho rodina přicestovala  na  svém  kočovném voze s plachtou,  taženým koněm. Dostali  u dřevoskladu papírny barák a začali žít po našem to je  děti chodit do školy a dospělí pracovat, což mám za správné.  Dnes tvoří cikání v Hostinném početnou komunitu  na sociálních dávkách  tak jako u mnohých  měst ?!

Měli jsme štěstí , učitelé nás nejen učili ale i vychovávali ve vlasteneckém  duchu a k úctě k práci. Stále bylo platné, že řemeslo má zlaté dno. Věci nekončily v odpadu na skládkách  ale  opravovaly , neopravitelné   končily ve sběrnách surovin. 
O tom, že by jsme se měli křížit s jinými kulturami nebo civilizacemi  nikdo nehlásal, byli jsme hrdí, že jsme Češi . Rusy jsme mněli za osvoboditele a Slovanské bratry, od čtvrté třídy jsme se ve škole učili ruštinu . Vyučovalo se i  náboženství , mám odsloužen jeden rok jako ministrant . Pan farář s panem učitelem byli autority v úctě většiny. Dospělé jsme uctivě zdravili, kdybychom si stěžovali na učitele  dostali jsme doma přidán pohlavek.

Gendrové rarity  se nepropagovaly ale v tichosti respektovaly jako "nemoc".  

Heslo francouzké revoluce  liberté-egalité-franterité (svoboda-rovnost-bratrství) jsme ctili  byla to mantra  většiny národa. Systém  měl  pevný  řád , práva byla v rovnováze s povinnostemi pro většinu občanů. Vlastnictví bylo redukováno na osobní užívání  (jeden byt, jeden dům, jednu chatu )a pozemek do 800 m2 (pro rodiný domek, chatu, garáž a zahrádku).

Trestným činem bylo příživnictví. "Kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a dává se někým vydržovat nebo si prostředky k obživě opatřuje jiným nekalým způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta " (§ 203 trestního zákona platil až do roku 1990) . Již v Bibli byla takto věc vyřešena : Bible 2Te 3:10  Kdo nechce pracovat ať nejí.

Klukovské sny jsem si  splnil   s kontem  cirka  80 kusů trofejové zvěře   a to i  z Afriky, kamzíka z  Alp,  medailového jelena z Krušných hor, medailového jelena siku z Doupovských hor, 136 samostatných  letů  včetně malé akrobacie, službu na námořní jachtě  odškrtávám splněno. 

Vojenská služba byla čestnou občanskou povinností.

Službě vlasti jako voják jsem věnoval 30 let  a armáda mne dala formaci a vzdělání  kterou mne zajistila úspěch ve všem  co jsem byl.

Omnia vincit amor (všechno přemáhá láska,Vergilius)