Advokát | Krédo | Životopis
Tample | Poutník | Sídlo  

Omnia vincit amor (všechno přemáhá láska,Vergilius) 

Na stopě lásce 

Oblíbenými předměty  na základní škole pro mne byl zeměpis a dějepis. Jinak to být nemohlo, byl jsem  čtenářem  dobrodružné literatury, všechny májovky jsem  přečetl. Snil  jsem o své pušce  Medvědobijce, co  jsem přečetl to jsem ve své fantazii prožil , lovil jsem v Africe, létal letadlem a plavil se oceány. Breviářem mého mládí byly Foglarovy Rychlé šípy, které jsem měl v neúplném sešitovém vydání  a které jsem opatroval  stejně pečlivě jako dědeček a tatínek Bibli. 

V dvojtřídce v Zálesní Lhotě jsem byl za  světáka. Jezdil jsem k strýci do Prahy na prázdniny a vyprávěl jsem  spolužákům jak  vypadá  učebnice architektury a dějin umění Pražský hrad  i další pamětihodnosti . Byl jsem  premiantem školy a  když mladá paní učitelka od prvňáčků nepřišla , dojížděla na kole z Jilemnice, pan řídící mne posílal na zástup k prvňáčkům suplovat. 

Na měšťance v Hostinném jsem byl překonán skutečným světákem, spolužákem a kamarádem Vlastíkem Pilousem. Jeho otec , profesor Zdeněk Pilous  na místním Gymnasiu se pokusil shromáždit veškeré vědění lidstva o mechu a lišejnících do své  domácí pracovny kterou jsme v jeho nepřítomnosti dychtivě zkoumali. Vlastíka otec  brával na své vědecké zahraniční výpravy a já jsem měl z první ruky  jeho zážitky z cest. Ve svých filatelistických sbírkách jsme se předháněli  známkami exotických států,  úlovky  serií s náměty  květeny či  zvířeny.

Od Pilousů jsem se naučil být skutečným cestovatelem , moje cestování se stalo pro mne další univerzitou. Vždy to byly cesty objevné za dalším poznáním. Začal jsem nejprve pěšky  po svém okolí (hrady Břecštejn, Pecka , Kumburk , větrný mlýn Borovnice .......) a později na kolech i křídlech po Evropě a nakonec i po celé Zeměkouli. . Nejkrásněší místo na Zeměkouli shledávám však rodnou hroudu. 

Moji mysl však nejvíce zaměstnávala láska. Jednu spolužačku jsem horoucně miloval. Prožíval jsem štěstí když jsem se k ní mohl přiblížit a dotknout se, kvůli ní jsem se těšil do školy, no prostě byla to Láska. Hádej hádej hadači která to na foto je, která svým šípem Amorovým zasáhla srdce mé ? 

Dostalo se mne  odměny odhalení  tajemství lásky. Pravá láska je ta která zůstává stále, neboť devět desetin lásky vězí v zamilování a jenom jedna desetina v jejím předmětu. Skutečné zamilování  nás musí rozpálit nejen mimořádnou přízní  a roztoužením ale i úctou . 


Jaká byla doba mého  dětství. Světem táhla poválečná bída s nouzí ale lidé byli plní optimismu , nadšení a  odholání  dělat věci  lépe . 
Válečný přídělový systém  na potraviny  přetrvával a byl zrušen  až  v roce  1953.

Nikoho by ani nenapadlo jezdit na kole v přilbě. Celé hodiny jsme dávali dohromady nejrůznější vozítka z prkýnek a koleček od kočárků a teprve když jsme se řítili z kopce, vzpomněli jsme si, že na nich nemáme brzdu. Až když jsme tímto způsobem několikrát vletěli do trnitých keřů šípku, poznali jsme, že bez brzd to není ono.

Občas jsme se pořezali, cosi zlámali  nebo vyrazili zub, ale nikdo na nikoho nežaloval. Prostě se to stalo. Nikoho ani nenapadlo, že by to nebyla jen a jen naše vina.  A kolikrát jsme se poprali a chodili s modřinami kterých jsme si  nevšímali.

Z domova jsme odcházeli bezy ráno a po škole si hráli  venku. Domů jsme se vraceli pozdě ale svůj podíl práce v domácnosti však muse být splněn. Objevování tajemství okolí bylo pro mne  po skončení školy nejzajímavější tak jako pro většinu kluků. Mobily s GPS, bezpečnostní rámy,  etc. neexistovaly.

Svět našich dědů a otců byl  bezpečný, nepotřebovali  policajty, strážníky a bezpečnostní agentury . Měli život ve svých rukou, uměli se domluvit .

Když jsme se cpali  buchtami, lízali zmrzlinu a napájeli se limonádou nikdo z nás z toho neztloustl, protože jsme věčně někde lítali a hody byly  pouze o svátek. Z jedné láhve pilo x lidí a nikdo z toho rozhodně neonemocněl.

Četli jsme knížky, báječné věci jsme prožívali ve své  fantazii. Já jsem létal  nejen letadlem ale i v balonu. Dodnes má tato verneovka čestné místo v mojí knihovně.

Měli kamarády a  chodili jsme s nimi ven, hráli si na vojáky , stavěli bunkry , "válčili horňáci proti dolňákům "  bavili se o všem možném .  Hráli jsme  fotbal, volejbal a vybíjenou s kdejakým míčem , hokej i s klacky.Školy pořádaly přebory různých sportů , v zimě v běhu na lyžích, ve sjezdu i skoky.

Zvonili na cizí zvonky, chodili jsme na jablka a hrušky i k sousedům. Třešně jsme polykali s peckami , ovoce ani ruce  jsme si neomývali , voda se pila s kdejakého potůčku.  Když jsme s někým chtěli mluvit, prostě jsme šli k němu rovnou.

Dospělé jsme uctivě zdravili, kdybychom si stěžovali na učitele  dostali jsme doma přidán ještě pohlavek.

Každý se zkusil aspoň jednou zapsat do fotbalového mužstva, nebo na hokej, holky na gymnastiku… ne každý se tam dostal. Učili jsme se vyrovnat se zklamáním. Naše skutky byly naše. Byli jsme připraveni nést následky. 

Tramping  je  fenomén české turistky inspirované Ligou lesní moudrosti. Já jsem s teletem (strýcovým vojenským ruksakem z I.světové války) pročundroval Český ráj, spával jsem  pod šírákem přikryt pouze vojenskou celtou, spací pytle tekrát  ještě nebyly.    

Jsem z generace poválečné populační exploze sociologové nás maji za  Generaci  BABY BOOMERS  (nar. 1946-1965)   která byla zvyklá tvrdě pracovat. Pomáhat rodičům bylo vedle školy hlavními povinostmi  dne. Do školních povinností patřil i sběr starého papíru ( 1 kg/20 haléřů),  železa ( 1 kg/ 8 haléřů) a léčivých bylin. O školních prázdninách od 5.třídy  jsem  pracoval v KRPA  jako pomocník u holendru ale i ve slévárně a v lese abych měl peníze na  kolo, lyže, cestování.....  Povalování u moře mne ani ve snu nenapadlo. 

Čtyřnásobný olympijský vítěz Emil Zátopek trénoval ve vojenských bagančatech, žádné Adidas , Nike, masér, psycholog, terapeut ale podle zásady těžko na cvičišti , lehko na bojišti k vítězství !

Milovali jsme a chtěli být milováni. Většina z  nás  převzala  od rodičů   jejich cestu  k bohatství  pilnou prací , chtěli jsme  lepší Svět. 
Obdivovali jsme blahobyt USA  se kterým  k nám přišla jejich hudba , móda a film. Spencer Tracy ve filmu Kdo seje vítr  se stal pro mne idolem a  inspirací  na mojí cestě do advokacie.

Jsme generací pro kterou byla rodina základ státu. Osamělé matky a singl byli vzácní, na vesnicích zcela výjímečné. 

Měli jsme štěstí ,  učitelé nás nejen učili ale i vychovávali ve vlasteneckém  duchu.O tom, že by jsme se měli křížit s jinými civilizacemi nikdo nehlásal. Přírodní zákony podle našich rodičů i učitelů byly platné a správné i pro lidi. Pole, louka, les byly láskyplně opečovávány.Vyučovalo se  náboženství , jeden rok jsem byl minstrantem .Úchylky či jiné gendrové abnoramality  se nepropagovaly ale ani  nebyly předmětem šikanace.Většina se živila rukama a stále platilo, že řemeslo má zlaté dno .  

Privilegovaných bylo poskrovnu, rovnost nebyla pouze planá litera ústavy ale měla  ekonomický rozměr. Systém měl  pevný  řád , práva byla v rovnováze s povinnostmi.  Trestným činem bylo příživnictví. "Kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a dává se někým vydržovat nebo si prostředky k obživě opatřuje jiným nekalým způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta " (§ 203 trestního zákona platil až do roku 1990) . Stejně tak  jako  u branné povinnosti jsem  pro  obnovu.

Vojenská služba byla čestnou občanskou povinností. Všeobecná branná povinnost  byla a nadále je  základem vojenské síly státu 
Doznívaly vzpomínky  na skončenou  válku , jako kluci jsme si hrávali na vojáky se samopaly které jsme si vyřezali z prkýnek.  V lesích  a zahradách odsunutých Němců  jsme  nacházeli  opravdové zbraně které jsme pečlivě opatrovali a ukrývali. Já jsem se pyšnil Luger P.08.   Nikdo nechtěl být Němcem ale partyzánem nebo Rusem . Bohužel  na severu Čech  jsme o Američanech v Plzni  nic nevěděli, určitě bychom je také přibrali do našich válek proti Němcům. .

Dožil jsem se podivné doby, kdy  vykladači  dějin a nových pořádků  mnohdy   partyzány  si pletou s teroristy   a   agresory  s   uprchlíky  . My jsme v tom měli a máme jasno. 

Dobrorodružné klukovské sny jsem si  splnil   s kontem  cirka  80 kusů trofejové zvěře   a to i  z Afriky, kamzíka z  Alp,  medailového jelena z Krušných hor, medailového siku z Doupovských hor, 136 samostatných  letů včetně malé akrobacie, službu na námořní jachtě  odškrtávám splněno.