Lapidáruim na Vintířovském vrchu a moje vzpomínky na Doupovské kameny

S přáteli Klubu historických památek Radonicka  na Vintířovském vrchu  jsem pomáhal budovat  lapidárium zaniklých 65 obcí Doupovských hor.

Hrabě Thurn Taxis (majitel Vintířovského panství) nám poděkoval  i  vyprávěl  nad torzem Božích muk  z Tunkova o bývalé slovanské Tomkovy vsi na Doupovských horách  od roku 1603 vlastnictvím pánů z Thunu. 

Já jsem si také zavzpomínal na  první   úkol na Doupovských horách - obnovení silnice do Klášterce . Vojenské ležení (tábor) jsme měli u pramene kyselky v Žebletíně, Liboc byl plný pstrhů, lesy plné zvěře a hub , v hospůdkách na okraji vojenského prostoru se  čepovalo dobré pivo a hezká děvčata najde  voják vždy a všude.  Vzpomínky mne  zavály také na Tunkov  , kde vojín Donč mne naučil pracovat s buldozerem, který jsme měli pro práci k dispozici. 

Na opravu bývalé silnice z Perštejna do Doupova jsme používali výnosy kamene z bývalých polí v okolí Tunkova. Seznámení s Doupovskými kameny začalo vskutku fundamentálně, po skončení mise "Doupovské silnice" se mne o nich i zdálo, přemístili jsme jich tuny.